Nejnavštěvovanější odborný portál
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Dana Drábová: česká energetika bude potřebovat vedle jádra a obnovitelných zdrojů i plyn

Má v dnešní době smysl energetická koncepce? Do jaké míry je ČR energeticky soběstačná? Je na stole zestátnění ČEZu? Na tyto a další otázky jsme se zeptali předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové.

Pozn. red. – rozhovor vznikl před ruskou invazí na Ukrajinu.

Technický pokrok postupuje velmi rychle a stejně rychle se zpřísňují i evropské nároky na bezemisní energetiku. Jakou důležitost přikládáte za těchto okolností Státní energetické koncepci?

Myslím, že je to dokument jednak důležitý a jednak dobrý, protože určuje základní proporce energetiky. Z mého pohledu má ale Státní energetická koncepce ČR jednu smrtelnou nevýhodu. Stát nemá nástroje jak vymoci, aby se subjekty podle této koncepce chovali. Protože na straně výroby elektřiny je velký podíl privátních subjektů, jejichž zásadním cílem podnikání je dosahování zisku a nikoliv dosahování vytýčených parametrů energetické koncepce.

Naše platná energetická koncepce z roku 2015 předpokládá, stejně jako ty předchozí, že pro naši elektroenergetiku existuje jediná možnost na straně zdrojů. Kombinace jaderné energie, obnovitelných zdrojů, plynu a klesajícího podílu uhlí. Teď už jde jen o to, aby v další verzi energetické koncepce, která ze zákona už měla být zpracována, byly upraveny podíly jednotlivých zdrojů. Tak například u obnovitelných zdrojů to možná nebude 25 %, ale 30 %. Nebo s ohledem na to, jak se opožďuje stavba jaderných zdrojů oproti původním záměrům, bude muset větší roli hrát zemní plyn.


Ing. Dana Drábová, Ph.D., dr. h. c. (1961)

Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Vystudovala jaderné inženýrství na FJFI ČVUT, od promoce v roce 1985 se věnuje hodnocení a regulaci rizik jaderných technologií. Předsedá Komisi pro bezpečnostní standardy Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Zúčastnila se řady expertních misí MAEA zaměřených na zlepšování dozorného rámce v oblasti radiační ochrany a jaderné bezpečnosti v rozvojových zemích (Arménie, Moldávie, Uzbekistán, Ukrajina, Jordánsko, Pákistán, Čína apod.) V období 2006 až 2009 byla předsedkyní Asociace západoevropských jaderných dozorů (WENRA). V posledních letech se věnuje obecnějším souvislostem světa, energie a energetiky, spolu s profesorem Václavem Pačesem předsedala II. Nezávislé energetické komisi. Je členkou mimo jiné Správní a Vědecké rady ČVUT. Komunální politička, místostarostka obce Pyšel. Držitelka státního vyznamenání Medaile Za zásluhy.

Nabízí se otázka, čím by bylo možné nahradit na straně zdrojů rychlý výpadek podílu uhlí v našem energetickém mixu. Například už v roce 2030, jak uvádějí některé scénáře?

Jedině zemním plynem. Pokud by to z nějakých důvodů nebylo možné, pak by naše energetická náročnost musela výrazně klesnout. Ale to se při naší závislosti na elektřině dá těžko předpokládat.

V závislosti na aktuálním dění na Ukrajině – nehrozí přerušení, nebo podstatné omezení dodávek zemního plynu pro Českou republiku?

Pokud budeme uvažovat o přerušení dodávek zemního plynu z Ruské federace, pak by dopad na ceny elektřiny byl výrazný. Evropa pokrývá svoje potřeby zemního plynu z Ruské federace asi ze 40 %. Evropa by se tedy musela soustředit na jiné zdroje. Ne že by nedokázala ruský plyn nahradit, to by dokázala, ale bylo by to drahé.

Navíc je potřeba mít na paměti, že ruská ekonomika je hodně závislá na vývozu ropy a zemního plynu. Víme z historie, že ruský národ je schopen velikých obětí. Ale nevím, jestli by dokázal absorbovat zhroucení ekonomiky, ke kterému by v takovém případě bylo velmi blízko.

Jak se v souvislosti s tímto vývojem díváte na potřebu energetické soběstačnosti České republiky?

Především si musíme definovat, o čem mluvíme. Protože Česká republika není energeticky soběstačná ani náhodou. Je soběstačná, co se týká pokrytí spotřeby elektřiny domácími zdroji. A ještě nějakou dobu bude. Ale jinak, kromě uhlí, prakticky 100 % ropy a zemního plynu dovážíme a energeticky soběstační tedy nejsme. Stejně jako není energeticky soběstačná celá Evropa. Ale mluvme o té elektřině, protože to je taková ropa 21. století. Tam si myslím, že zachování vyvážené rovnováhy mezi spotřebou a výrobou je pro naši republiku velmi důležité. Pokud rovnováha není, nemáte v rukou ani výraznou možnost jak ovlivnit cenu. To vidíme dneska na plynu.

Podle Hospodářských novin začala Francie uplatňovat přístup k elektřině jako k veřejnému statku. Vláda nařídila společnosti EDF, ve které má 80% podíl, aby prodávala velkou část své výroby svým menším konkurentům za cenu 46,8 €/MWh. To je výrazně pod současnou tržní cenou. Tento postup přinese EDF ztrátu 8,6 mld. € (210 mld. Kč), ale údajně zajistí, že cena pro spotřebitele nestoupne víc jak o 4 %. Nebyl by takový postup možný i v ČR?

Já nevím, jak se Francie vypořádala s minoritními akcionáři a ani nemám přesný přehled o tom, kdo ti minoritní akcionáři vlastně jsou. Ve Franci už dlouho běží snahy o rozdělení EDF na několik částí. Podle posledního plánu rozdělení se má společnost rozdělit na tři různé entity – EDF Blue, EDF Azure a EDF Green. Pod EDF Blue by spadaly jaderné elektrárny a byla měla by být ze 100 % státní společností. Na EDF Azure by přešlo portfolio vodních elektráren a z části veřejně obchodované EDF Green by zůstaly obnovitelné zdroje a distribuční soustavy. Ale zatím to nenastalo a pro mne je velký otazník, jak tyhle plány dopadnou.

Co by udělali minoritní akcionáři ČEZ u nás, si dovedu představit z reakcí velmi schopného investora pana Šnobra, který neustále a koneckonců správně upozorňuje na zákon o obchodních korporacích. Takže tady by ten proces rozdělení či dokonce úplného zestátnění ČEZ určitě nebyl jednoduchý, ale já ani nevím, jestli bude jednoduchý i v té Francii. A ani nevím, jestli to bude jednoduchý proces na Slovensku, kde nestátní akcionáři mají převahu. Tam se ale slovenská vláda odhodlala k velmi drsnému kroku. Dala akcionářům na výběr. Buď zdaníme jadernou elektřinu dodatečnou daní, nebo budete vy všichni akcionáři souhlasit se zastropováním ceny elektřiny.

Vzhledem k tomu, že podíl jádra na výrobě elektřiny na Slovensku činil v loňském roce přes 54 %, tak by to byl jistě citelný zásah do výše dividend. Takže u nás nevidíte takovou možnost?

Možnost vidím, ale jaké by to mělo důsledky z hlediska potencionálních reakcí těch 30 % minoritních akcionářů ČEZu, to fakt nevím. Ale ještě bych se zastavila u těch francouzských minoritních akcionářů. Mám dojem, že nejsou tak zaměřeni na aktuální hodnotu té akcie a tím pádem na aktuální hodnotu EDF jako takového, ale spíše na jeho rozvoj. U nás tomu tak pohříchu není.

Bylo by i za těchto okolností bylo možno uvažovat o zestátnění ČEZu?

Je to jedna z variant, alespoň té výrobní části. Protože musí fungovat decoupling, tedy oddělení výrobní a distribuční části společnosti. A ten u ČEZu funguje.

Když se tedy vrátím k otázce energetické soběstačnosti naší republiky ve výrobě elektřiny. Podle názoru českých europoslanců Peksy a Niedermayera je soběstačnost České republiky ve výrobě a spotřebě elektřiny přežitkem a nebude problém nakoupit ji v budoucnu nakoupit na evropském trhu. Jak hodnotíte takovéto postoje našich vrcholných zastupitelů v Evropském parlamentu?

Myslím, že selhání trhu s elektřinou, které vidíme v posledních měsících, se nedá vyloučit ani do budoucna. Ostatně nejde jen o trh s elektřinou. Poslední selhání trhu jsme viděli i v oblasti počítačových čipů, kdy jejich nedostatek v globálním měřítku zabrzdil celá odvětví průmyslu. Kdybyste chtěl mít fungující trh s elektřinou, tak se k ní musíte chovat jako k čistě tržní komoditě. Ale Vy jste před chvílí popsal situaci ve Francii, která nově definuje elektřinu jako veřejný statek. To jsou dva možné přístupy k elektřině. Ale ukazuje se, že distribuce elektřiny dobře funguje tehdy, když se tyto dva principy nemíchají. To znamená, že se buď elektřina ponechá liberalizovanému trhu, to se v Evropě nikdy nestalo. Anebo se k elektřině bude přistupovat jako k veřejnému statku. Kombinace obou přístupů vytváří těžko napravitelné deformace.

Přečtěte si také Evropská taxonomie udržitelných investic – jak ovlivní české plynárenství? Přečíst článek

Jak z toho?

Stále více zemí volá po reformě trhu s elektřinou. Trh je totiž silně deformovaný především tzv. kapacitními platbami. Tedy vlastně dotacemi, které mají za cíl motivovat privátní výrobce elektřiny k udržování zařízení v provozu, nebo v „teplé“ záloze i v obdobích, kdy cena jejich vyrobené elektřiny je vyšší než je okamžitá cena na trhu.

Deformují trh také emisní povolenky?

Emisní povolenky mně až tolik nevadí. Ony deformují trh až sekundárně, protože účastníkem trhu s povolenkami může být kdokoliv. To znamená i spekulativní kapitál. Z hlediska současné skladby zdrojů ve výrobě elektřiny v Evropě se emisní povolenka podílí na ceně elektřiny jen asi 20 %. A rozhodující roli tam hraje cena plynu.


Vnímáte nějaké další deformace na evropském trhu s elektřinou?

Dalšími příčinami deformace jsou subvence obnovitelným zdrojům. A subvence jiným zdrojům, u kterých se stát rozhodne, že je potřebuje k tomu, aby zazáplatoval momentální situaci v cenách elektřiny a spolehlivosti dodávek.

Když zmiňujete ceny elektřiny, jak hodnotíte současný návrh vládní koalice na pomoc domácnostem a firmám, která by kompenzovala nárůst cen elektřiny a zemního plynu v posledních měsících?

Jsem přesvědčena, že současná vláda směruje pomoc k těm skutečně potřebným. Protože je docela početná skupina lidí, kteří budou sice nespokojení se současnými cenami energií, ale zvládnou je. Já se do této skupiny počítám. Naproti tomu je skupina lidí, kteří skokové zdražení nezvládnou. A těm je potřeba pomoci. Zrušení, nebo i snížení DPH  je dalším „rozhazováním peněz z vrtulníku“, dělá výraznou díru do státního rozpočtu a „pomáhá“ i těm, kteří to nepotřebují. Podobně to platí i pro firmy.

Přejděme k plánované výstavbě nových jaderných bloků v Česku. Co říkáte na prodlužování vyhlášení tendru na výstavbu nového bloku v Dukovanech a případně i dalších temelínských bloků?

Pokud budeme brát vážně naše závazky ve snižování emisí a myslím si, že bychom měli, je nezbytné, abychom měli do budoucna nízkoemisní portfolio těch zdrojů pro výrobu elektřiny. To znamená jádro, obnovitelné zdroje s nějakým, pokud možno ne velkým podílem zemního plynu. A čím dříve tohoto mixu dosáhneme, tím lépe pro nás. Ono se to dost často opomíjí, ale kombinace jaderná energie a obnovitelné zdroje je výborná kombinace.

Případně ještě jaderná energie v kombinaci s vodíkem.

Jistě, protože vodík může sloužit jako prostředek pro akumulaci elektřiny. A akumulace s růstem podílu obnovitelných zdrojů razantně nabývá na významu. Otázkou ale zůstává ekonomická rentabilita jeho výroby a použití.

Premiér Fiala v nedělních Otázkách Václava Moravce konstatoval, že tendr na dostavbu jaderného bloku v Dukovanech bude vyhlášen do několika týdnů. Jakou úlohu v tomto tendru hraje Státní úřad pro jadernou bezpečnost, jehož jste předsedkyní?

My jsme zatím pouze v roli pozorovatelů z povzdálí. My vstoupíme do hry až v okamžiku, kdy před nás předstoupí společnost Elektrárna Dukovany II se žádostí o povolení k výstavbě. Teď je celá zodpovědnost na nich, aby si dobře vybrali.

A ten termín, kdy bude Státní úřad pro jadernou bezpečnost požádán o povolení, bude v okamžiku, kdy bude vybrán dodavatel?

Ano a dokonce ještě o něco později, protože musí zpracovat licenční dokumentaci. Takže ten předpoklad je někdy kolem roku 2026, když konečně už všechno půjde podle harmonogramu.

A stavební povolení by mělo být vydáno v roce 2029?

Ano, ale naše povolení, které je jednou z nutných podmínek pro vydání stavebního povolení by mělo být vydáno na začátku, nebo nejpozději v průběhu roku 2028.

Dá se podle Vašeho názoru stihnout plánovaný termín dokončení nového bloku v Dukovanech v roce 2036?

Dá se stihnout, ale vyžaduje to odhodlání všech zúčastněných.

Paní předsedkyně moc Vám děkuji za příjemný rozhovor.

 
 
Reklama