Václav Bartuška: konec uhlí se odkládá, Green deal bude muset zohlednit energetickou bezpečnost

Vezmeme-li v úvahu okolnosti ruské invaze na Ukrajinu, jak vidíte budoucnost Green Dealu v evropské energetice?

Myslím, že Zelený úděl bude zachován, protože hodně lidí do této dohody investovalo spoustu politického kapitálu. Otázkou je ale, jak bude tato dohoda konkrétně vypadat po válce na Ukrajině. Myšlenka opustit fosilní paliva je dnes ještě víc aktuální, než byla před válkou. Zároveň si myslím, že smrt uhlí, kterou Zelený úděl také předpokládal, se odkládá. Minimálně na několik desetiletí. Na první místo se dostane energetická bezpečnost. Životní prostředí a klima samozřejmě zůstanou důležité, ale bezpečnost bude na prvním místě.

Jaký je nyní vztah mezi zastánci zdůrazňování klimatické hrozby a zastánci zdůrazňování bezpečnosti v energetice?

V současné době nastalo vzácné příměří mezi ekology a bezpečnostní komunitou. Zkusme to udržet. Myslím, že je všem jasné, že chceme využívat zdroje, které budou na našem území kontrolovatelné. Jsou to obnovitelné zdroje, jádro, nějakou dobu ještě uhlí. A další primární zdroje energie, ropu a zemní plyn, chceme dovážet ze stabilních zemí, které nás nebudou vydírat.

Václav Bartuška

Státní služba

2006 – dosud	Velvyslanec se zvláštním posláním, zvláštní zmocněnec pro energetickou bezpečnost MZV ČR
2010 – 2014	Vládní zmocněnec pro rozšíření Jaderné elektrárny Temelín

Revoluce/parlamentní komise

1989 – 1990

Jeden z mnoha studentských představitelů v listopadu 1989. Měl drobné zkušenosti se Státní bezpečností (zatčen 1988), proto vyslán celostátním stávkovým výborem do komise Federálního shromáždění a České národní rady. Z této činnost napsal knihu Polojasno (1990)

VŠ výuka

2003 – dosud	New York University (NYU), kurs „Evropská bezpečnost po studené válce“
2017 – dosud	FEL ČVUT, kurs „Energetická bezpečnost“
2019 – dosud	College of Europe, kurs „Evropská energetická diplomacie“

Jaké jsou alternativy k ruským dodávkám?

V objemu, ve kterém Rusko dodává zemní plyn do Evropy, zhruba 40 %, žádné okamžité řešení není. Pokud by tento objem zemního plynu vypadl, což se samozřejmě může stát. A to jak z rozhodnutí Putina, nebo i z našeho rozhodnutí. Ale existuje i třetí varianta.

Jaká?

Může nastat podobná situace, jaká nastala u dopravních letadel situovaných v Rusku. Začalo to 25. února, kdy pojišťovny okamžitě ukončily pojišťování letadel společností Boeing, Airbus, které jsou na leasing v Rusku. Takže 770 z 1 000 civilních letadel zůstalo bez pojištění. Následoval ze strany Ruska pro letadla zákaz opuštění území Ruské federace, aby nemohly být zabaveny. Většina těchto letadel je registrována na Bermudách. Ty následně ukončily platnost pilotních průkazů pro tato nepojištěná letadla. Prezident Putin před několika dny jako odvetu podepsal dekret umožňující renostrifikaci těchto letadel. A všichni se ptají, jestli už je to znárodnění, nebo ještě není. To se zatím neví. Takže začalo to „jen“ pojištěním a následovala eskalace. A ta bude pokračovat. Pojišťovny a zajišťovny přišly o nějaké příjmy a budou také hledat odvetná opatření.

Podobná postupná eskalace může tedy nastat se zemním plynem?

Může se to stát. Dnes ani Rusko, ani Evropa nechtějí okamžité ukončení dodávek ropy a zemního plynu. Ale zároveň nevím, co se může stát v budoucnu. Kolik měst bude ještě bombardováno a kolik lidí zemře?

Jak byste odhadl riziko zastavení dodávek zemního plynu z Ruska?

Opravdu nevím, neumím odhadnout. Jednu větu miluji, pamatuji si ještě ze školy: trh umí nacenit riziko, ale neumí nacenit nejistotu. Pojišťovny s rizikem běžně pracují, např. na základě statistik požárů, povodní, krádeží. Ale neumí pracovat s nejistotou. A v té se nyní nacházíme.

Plyn je ale potřeba i pro vyrovnání nerovnoměrnosti dodávek elektřiny z obnovitelných zdrojů v evropské přenosové soustavě.

Nemáme kapacitní skladování elektřiny, takže potřebujeme špičkovací výkon, což je dnes často právě zemní plyn. Ale jsou i jiné možnosti – například Německo hodně sází na vodík.

Na jak dlouho byste odhadl cestu od současného stavu techniky výroby a transportu vodíku k masivnímu nasazení v evropské energetice?

Když jsem před 15 lety nastoupil do této funkce, bylo v Evropě velmi módní a nadějné zachytávání a ukládání oxidu uhličitého (CCS z anglického carbon capture and storage). Všichni o tom hovořili, probíralo se to na poradách premiérů jako základní mantra. Německo postavilo jeden pilotní projekt Schwarze Pumpe. Na základě jeho výsledků a dalších propočtů se ale ukázalo, že technologie je schopná dobře fungovat v laboratorních podmínkách, ale nikoliv technicky a ekonomicky obstát v provozních podmínkách. Takže u vodíku mi dovolte, abych byl nikoliv skeptik, ale realista. Až ta technologie bude schopná masového nasazení, budu moc rád.  Je zde totiž mnoho závažných problémů. Nejen nízká účinnost výroby, tedy ekonomika. Ale i problematika zkapalňování za mnohem nižší teploty než zemního plynu, problematika transportu z místa výroby do místa spotřeby apod.

Dalším prvkem evropské energetiky je jaderná energetika. Jaká je její budoucnost?

Pro jadernou energetiku je tato strašná válka obrovským impulsem. Jaderné elektrárny jsme schopni na našem území bezpečně provozovat. Stejně tak jako zajistit skladování jaderného paliva do zásoby na delší dobu provozu. A technicky je řešitelná i otázka zaměnitelnosti paliva od různých dodavatelů. Stejně tak je řešitelná i problematika úložiště vyhořelého paliva. Jádro zůstane do budoucna pro Českou republiku tím hlavním zdrojem pro výrobu elektrické energie.

Myslíte, že se Německo vzdá svého plánu odchodu od jádra?

To si nemyslím. Předpokládám, že tam jádro skončí. Německo je demokratická země, kde většina populace nechce jádro. A pokud vím, tak v Bundestagu není žádná politická strana, která by chtěla odchod od jádra zastavit. A ono zastavení tohoto nastartované procesu odstávky je technicky poměrně obtížné. Jaderná elektrárna musí být z bezpečnostních důvodů až do posledního dne provozována ve 100% technickém stavu. Na rozdíl třeba od uhelné, která se dá „vybydlet“, bez nároků na větší opravy až do jejího zastavení. A tudíž i proces odstavování jaderné elektrárny vyžaduje pevnou posloupnost časově definovaných kroků, které už jsou v běhu.

Vraťme se ještě k plynu. Pokud by vypadly dodávky ruského zemního plynu na příští zimu. Co by následovalo?

Je to hypotetická možnost. Ale v takovém případě by nastal stav řízeného, prakticky válečného hospodářství. S razantními regulačními stupni, odstávkou řady výrobních závodů, např. chemiček a celé řady podobných. A veškerý dostupný plyn se poskytl lidem na vytápění domácností, nemocnic, škol.

Může mít tato hrozba pozitivní vliv na skutečné úspory ve vytápění?

Nepochybně může a dokonce už za poslední roky má. Ukazuje to jednoduché srovnání denní spotřeby ČR v nejchladnějších dnech roku. Tedy ve dnech, kdy se spotřeba plynu na vytápění projeví nejzřetelněji. V době plynové krize 2009 jsme v nejchladnějších dnech spotřebovávali 60 milionů m³ v letošním roce ale jen 50 milionů m³. Úspora 1/6 spotřeby není vůbec malá. Představuje to denní spotřebu republiky v létě, mimo topné období.

Když hovoříte s německými kolegy, co říkají na zastavení projektu Nord Stream II?

Tento projekt je samozřejmě významné téma z oblasti energetické bezpečnosti. Proto jsem se na názory zeptal i v Německu. Reakce německých kolegů je docela zajímavá. Na dotaz o budoucnosti Nord Stream II, odpovídají „Was ist das Nord Stream II? Davon habe ich noch nie gehört.“ (Co je to Nord Stream II? O tom jsem nikdy neslyšel.) Někdy jsou slova, řečená napůl žertem, výmluvnější, než dlouhý projev.

Z titulu své funkce se pohybujete v blízkosti premiéra Fialy. Můžete na závěr okomentovat důvody návštěvy premiéra na Ukrajině.

Především bych chtěl ocenit ohromnou osobní odvahu premiéra Fialy, kterou v těchto dnech návštěva válečné zóny vyžaduje. Všechna bezpečnostní opatření, kterými jsou politici běžně chráněni, jsou tady jen velmi málo účinná.

Tím hlavním důvodem je především vyjádření solidarity a podpory Ukrajině. Tím dalším je pak naše předsednictví Evropské unii, které začne za tři měsíce. A když může premiér doložit poznatky z osobní návštěvy Kyjeva, tak to nepochybně posiluje jeho osobní autoritu i pozici České republiky při jednáních.