Nejnavštěvovanější odborný portál
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Martin Hájek: Uhlí pro teplárny bude nahrazeno biomasou, odpady a plynem. Jsou tu ale i další perspektivní technologie

Kvalitní uhlí pro teplárny brzy dojde. Vyplatí se ho dovážet? Jaká paliva ho mohou nahradit? A co když nebude dost plynu? Na tyto a další otázky odpovídal Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení.


Teplárna Malešice, foto © TZB-info

Podle aktuální statistiky bylo v roce 2020 vyrobeno v teplárenských soustavách 157 terajoulů tepla. Na této výrobě se podílelo hnědé uhlí 44 %, zemní plyn 27 %, biomasa 9 %, černé uhlí 11 %. Jaký je další výhled těchto poměrů do roku 2030?

Stále předpokládáme, že s uhlím skončíme do roku 2030. Po tomto roce může zůstat ještě nějaký malý podíl tepla, které produkují uhelné elektrárny. Ty budou nejspíš v provozu i po roce 2030. Teplárny ale od uhlí odcházejí a tím primárním důvodem je to, že to uhlí po roce 2030 prostě nebude. Myslím tím kvalitní uhlí s vyšší výhřevností, na které jsou teplárny postaveny. Důl ČSA končí 2024–25, Sokolovská uhelná bude končit mezi roky 2025–30, pokračování další těžby v lomu Bílina po roce 2030 je nejisté.

Martin Hájek

Martin Hájek

Vystudoval obor Ekonomika a řízení energetiky na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze, kde v roce 2010 obhájil disertační práci na téma Reálné opce v teplárenství. Jako zaměstnanec Mezinárodní finanční korporace se podílel na aktivitách Programu rozvoje komerčního financování energeticky úsporných projektů (CEEF) v České republice a dalších zemích střední a východní Evropy. Následně působil v Pražské teplárenské a.s. na pozici poradce generálního ředitele pro strategii. Od roku 2010 je ředitelem výkonného pracoviště Teplárenského sdružení České republiky.

Vyplatí se uhlí dovážet?

Dovážet hnědé uhlí je nesmysl, vlastně ani není odkud, protože tak kvalitní hnědé uhlí v Evropě nikdo nemá. A rekonstruovat naše kotle na spalování černého uhlí je sice možné, ale aby to dávalo ekonomický smysl, museli bychom mít garanci, že budeme moci uhlí spalovat alespoň dalších 20 let. A takovou garanci nám dnes nikdo nedá.

V současnosti se z uhlí v teplárenství vyrábí polovina tepla. Jaká je tedy reálná náhrada uhlí po roce 2030?

Přeměna některých tepláren z uhlí na biomasu, odpady a na plyn je již v chodu. Žádná jiná paliva tady pro období do roku 2030 nemáme. Snad ještě teplo pro České Budějovice je perspektivním zdrojem teplo z jaderné elektrárny Temelín.

Určitě perspektivní je také využití nízkoteplotního tepla. Například z čističky odpadních vod pro Prahu. Vyčištěná voda má zde teplotu kolem 16 °C. Ohromné množství tepla se nyní vypouští do Vltavy. Pomocí tepelného čerpadla lze ekonomicky získat teplo o teplotě 70–90 °C, ale naše teplárenské rozvody a výměníkové stanice jsou dimenzovány na 130 °C.

Takže tady narážíme na technické problémy. Zákazníci musí nejprve zateplit a rekonstruovat topné systémy úplně ve všech budovách, abychom mohli snížit teplotu v našich rozvodech. Dokud bude i ten poslední panelák potřebovat vyšší přívodní teplotu do výměníku, tak ji v zimním období musíme držet v celém rozvodu. Je to podobné jako když se zvyšovalo elektrické napětí v rozvodné síti. Až když byl ten poslední odběratel připraven, bylo možné změnu provést.

Jedním z perspektivních paliv pro teplárny je dřevní štěpka. Jaká je budoucnost trhu se štěpkou?

Možnosti navýšení produkce štěpky oproti současnému stavu určitě jsou. Ale asi ne moc velké. Klíčovou otázkou je, jak se chceme k lesům chovat. Chceme se i do budoucna chovat jako dosud? To znamená pěstovat smrkové monokultury s obmýtím nad 80 let. Ale ona pak po 10 až 15 letech přijde další kůrovcová kalamita a lesy padnou a suché stromy vykácíme. To jsme nedávno zažili a zažíváme.

Nebo zda se budeme k lesům chovat jako k zeleným plícím naší planety, které pohlcují a akumulují emise a hlavně vodu. A rychleji likvidovat smrkové monokultury, které dnes už nemají šanci se těch 80 let dožít, a vysazovat a pěstovat smíšené lesy, které tyto schopnosti mají největší. A to je klíčové, strategické rozhodnutí, které náš stát stále odkládá. A vytváří tím obrovskou nejistotu pro naše rozhodování, kolik štěpky ročně budeme mít v příštích letech stabilně k dispozici. Chybí zde ucelená strategie využití biomasy provázaná se státní strategií budoucnosti lesů. Hodně dřevní hmoty se dnes využívá pro kondenzační výrobu elektřiny. Účinnost využití paliva je 30 %.

Jako další palivo pro náhradu uhlí jste uvedl odpady. Jaké jsou tady možnosti?

Stále skládkujeme asi 3 miliony tun odpadu. Využití tepla ze spalování odpadu ale všichni hází klacky pod nohy. Evropská komise nerozlišuje mezi členskými státy, které mají nadkapacitu pro energetické využití a zeměmi jako Česká republika, které ji mají výrazně nedostatečnou. A samozřejmě je tu skládkařská lobby, které se podařilo posunout zákaz skládkování z původně zákonem stanoveného termínu v roce 2024 na rok 2030.

Dosud se zemním plynem v teplárenství počítalo jako s další náhradou uhlí. Co pro teplárny znamená současná nejistota dodávek plynu?

Je důležité, zda se na dodávky plynu budeme dívat z krátkodobého nebo dlouhodobého hlediska. My stále držíme konec uhlí v roce 2030, především proto, že uhlí vhodné pro naše kotle po tomto roce nejspíš nebude k dispozici. Pokud by se mělo využití uhlí v teplárnách prodloužit, musela by tomu předcházet celá řada kroků. Především ze strany Evropské unie a potažmo české vlády.

Je to např. odklad zpřísnění emisních limitů, které se očekává v letech 2028-29, které už nepůjdou na uhelných kotlích splnit. Nebo prodloužení možnosti čerpání peněz z modernizačního fondu. A řada dalších navazujících kroků, které by bylo nutné udělat, aby se dalo spalování uhlí např. o 5 let prodloužit.

Z krátkodobého hlediska teď probíhají jednání s vládou o možnosti využívat místo plynu jiná paliva a provozovat kotle, které nesplní platné emisní limity. To by umožnilo v příští zimě místo nedostatkového plynu spalovat uhlí, popř. mazut. Samozřejmě jakmile se zásobování plynem vrátí do normálu, tak by se k němu tyto teplárny zase vrátily, jde o nouzové řešení.

V letošní topné sezóně už nepředpokládáte žádné problémy?

Topná sezóna pomalu končí, takže problémy neočekáváme. Navíc máme ještě plyn v zásobnících a uhlí na skládkách.

Jaký je Váš výhled ceny tepla na příští topnou sezónu?

To se mne ptáte na hodnotu, která je těžko predikovatelná. Stačí se podívat jen na rychlé změny ceny emisní povolenky v posledních týdnech. Stejně tak i razantní nárůst ceny plynu. Tam je paradoxem, že na trhu nabízená letní cena plynu je vyšší než cena zimní. Takže je problémem se rozhodnout, zda plnit v létě zásobníky drahým plynem, když podle trhu nejspíš v zimě zlevní. Ale samozřejmě to tak být nemusí, bude záležet na vývoji války Ruska s Ukrajinou.

Materializovala se i ta rizika, která byla donedávna považována za ryze teoretická. EU už jedná o zákazu dovozu ruského uhlí a debatuje se o zákazu dovozu ropy a případně i plynu, i když tam to bude nejsložitější. A především Německo, lídr Evropské unie, rizika energetické bezpečnosti hrubě podcenilo. Tradiční německá energetika se posledních 20–30 let cílevědomě měnila na energetiku založenou na primárních zdrojích slunce, větru a plynu. Úspěch této změny byl ale založen na předpokladu spolehlivých dodávek levného zemního plynu z Ruské federace. Německo například nepostavilo ani jediný terminál na zkapalněný zemní plyn LNG.

 
 
Reklama