František Hrdlička: německá Energiewende s plynem téměř nepočítala

Byl jste místopředsedou první „Pačesovy“ nezávislé energetické komise, která vznikla rozhodnutím vlády v lednu 2008. Jejím úkolem bylo vypracovat dlouhodobou prognózu vývoje energetiky do roku 2030 a do roku 2050. Jak byste hodnotil její závěry dnes, v probíhající energetické krizi? Je všechno jinak?

To si vůbec nemyslím. Tato komise byla jediná odborná sešlost, která dostala k dispozici unikátní odborné podklady a statistická data. Do čela komise byl jmenován Václav Pačes, který o energetice nevěděl sice nic, ale měl nad problematikou akademický nadhled. Jeho osoba zajišťovala, že se v komisi nemohly prosazovat jakékoliv skupinové zájmy. Já jsem pak jako místopředseda měl na starosti koordinaci odborné práce komise.

Prof. Ing. František Hrdlička, CSc.

Narozen 1. 3. 1946 v Chebu.
Vdovec, děti Jan (1980) a Anna (1982)

Vzdělání:
1960–64 Střední průmyslová škola jaderné techniky Praha
1964–69 ČVUT Praha, FSI, obor energetické stroje, zaměření parní kotle
Další vědecké a pedagogické hodnosti:
1982 – kandidát věd v oboru energetická zařízení
1993 – docent pro obor průmyslová energetika
2004 – profesor pro obor konstruování a procesní technika

Zaměstnání:
1969–1976 n. p. Strojtex Dvůr Králové, Středisko technické pomoci organizacím MP ČSR v Praze
1976 – dosud ČVUT v Praze, fakulta strojní, Ústav energetiky
1976–99 výzkumný pracovník, 1999 učitel, 1993 zástupce vedoucího katedry a vedoucí laboratoří, 2001 vedoucí odboru tepelných a jaderných energetických zařízení, 2004 zástupce vedoucího Ústavu mechaniky tekutin a energetiky, od 1. 3. 2004 prorektor ČVUT pro pedagogickou činnost, 2006–2014 děkan fakulty strojní ČVUT v Praze, 2014 – člen „advisory board“ projektu Centrum pro civilní jadernou spolupráci FS ČVUT, 2014 – kancléř VR FS ČVUT

Uznání vědeckou a odbornou komunitou:
V roce 1985 byl jmenován soudním znalcem pro obor energetika. Patří k zakládajícím členům České komory autorizovaných techniků a inženýrů. V současnosti působí jako předseda Dozorčí rady Komory. Od roku 1994 členem ASME USA. Je zástupcem ČVUT v českém výboru FEANI a předsedou správní rady Technologická platforma udržitelná energetika. Je členem komitétu FBC Mezinárodní energetické agentury. Předsedou DR společnosti TEPLOTECHNA OMEGA a. s. Působil jako člen Poradního výboru pro jadernou bezpečnost Státního ústavu pro jadernou bezpečnost a jako místopředseda Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb ČR. Je členem VR ČVUT, je členem národního výboru Udržitelná energetika. Je členem vědeckého výboru VGB Power Tech je členem Uhelné komise ČR.

Zahraniční odborná praxe:
V roce 1991 získal grant ICTP (Programm for training and research in Italien laboratories) Terst na půlroční stáž, kterou absolvoval v CISE (Technologie Innovative) v Miláně. Absolvoval krátkou stáž na HUBAI univerzitě ve Wuchanu v Číně.

Výzkumná a publikační činnost:
Vedl jako řešitel nebo spoluřešitel 8 národních a 2 evropské granty a vede projekt excelentního výzkumu BIO_CCS.
Je spoluautorem dvou monografií, autorem a spoluautorem více než 39 ti příspěvků v zahraničních časopisech a sbornících, více než 50 ti příspěvků v národních technických časopisech (zejména Energetika) a do sborníků národních konferencí, mnoha desítek oponovaných technických zpráv, 5 ti VŠ skript. Zavedl 5 nových oborových předmětů. Je autorem více než 10 ti zavedených technických řešení v průmyslových podnicích a spoluautorem 9 průmyslových vzorů a patentů.

Kontakt:
Fakulta strojní ČVUT v Praze, Technická 4, 166 07, Praha 6
frantisek.hrdlicka@fs.cvut.cz
Tel.: +420 22435 2535

Jaké byly závěry komise z oblasti plynárenství?

Zásadním doporučením komise bylo doporučení k výstavbě plynovodu Gazela, který byl uveden do provozu v roce 2013. Tento plynovod znamená zásadní posílení energetické bezpečnosti České republiky. Primárně je plynovodem tranzitním, propojuje dvě zahraniční plynárenské soustavy, ale na čtyřech místech je napojen na českou plynárenskou soustavu. Má tudíž velký význam i dnes, po vyřazení plynovodů Nord Stream I a II. z provozu.

Závěry komise ohledně využívání plynu pro výrobu elektřiny v ČR byly tedy spíše opatrné?

S plynem pro výrobu elektřiny se prakticky nepočítalo. Ze dvou důvodů. Jednak pro vyrovnání nestabilních dodávek výroby z obnovitelných zdrojů měla v tom sledovaném období do roku 2030 i do roku 2050 plně dostačovala flexibilita dodávek z dobře regulovatelných uhelných elektráren. A pak i z pohledu vlivu plynu a uhlí na emise skleníkových plynů (CO₂, metan) je při započítání úniků plynu při těžbě a přepravě, je plyn minimálně stejný, nebo horší než uhlí. Dalším handicapem využití plynu v elektroenergetice je pak jeho daleko vyšší dovozní náročnost oproti domácímu uhlí. Z pohledu dovozní náročnosti je vlastně výhodný i uran. Ten stále máme a v krizové situaci jsme schopni jeho těžbu obnovit. Problémem je, že nám Rusové v roce 1968 výrobu jaderného paliva z domácího uranu zatrhli. Ústav jaderných paliv byl pak transformován na UJP PRAHA a.s. a jeho činnost byla rozšířena o výzkum a využití jaderných technologií v oblasti zdravotnictví, průmyslové diagnostiky a naopak ukončen výzkum související s přímou výrobou jaderného paliva z uranové rudy.

Co byste vyzdvihl jako hlavní závěr této „Pačesovy komise“

Tím hlavním závěrem této komise, o kterém se moc nemluví, byl imperativ: nesmíte nejednat! Bohužel nebyl vyslyšen a zásadní rozhodnutí v energetice politici dalších 11 let odkládali. A pak ještě je stále platné stanovisko komise k obnovitelným zdrojům energie. Konkrétně tedy k biomase. Propagátoři využití především zemědělské biomasy pro energetiku tehdy předložili přehledně zpracované excelové tabulky, které vypadaly velmi zajímavě. Měly ale jednu závažnou chybu, které se ostatně dopouští i Evropská unie. Chyběly tam účinnosti transformace. Takže po uvedení těchto představ do reálných hodnot komise došla k závěru, že pro Českou republiku je reálné vyrobit z obnovitelných zdrojů (slunce, vítr, biomasa) asi 30 % naší potřeby elektřiny.

Jaký je Váš názor na německý energetický program Energiewende?

Už před 10–11 lety jsem viděl původní záměr tohoto programu energetické transformace Německa na konferenci, které jsem se zúčastnil jako člen vědeckého výboru VGB Scientific Board (VGB Power Tech – společenství největších energetických společností). V tom původním záměru bylo, že v roce 2050 Německo bude 80 % výroby elektřiny zajišťováno obnovitelnými zdroji a 20 % bude dovážet. Ale ne z evropských zemí. Plán byl postavit koncentrační sluneční elektrárny v Severní Africe a na Středním Východě. Akorát v místech, kde to chtěli stavět, vznikl Islámský stát. Takže přenos elektřiny by byl zatížen nejen ztrátami, ale i ohromným rizikem přerušení sabotážemi, podobně jako jsme nyní zažili u plynovodů Nord Stream.

A vykrývání nestability výroby OZE tento program předpokládal jak?

S plynem se tehdy neuvažovalo. Program koncipovali akademici, nikoliv technici. A ti se nezabývají technickými detaily. Jako příklad takové akademické úvahy mohu uvést možnost snížení rizika nedodávky elektřiny. Pro přenosovou soustavu se toto riziko hodnotí parametrem LOLE (Loss of Load Expectation - očekávaný počet hodin v roce, kdy nelze plně pokrýt zatížení ve všech hodinách tuzemskými zdroji a/nebo importem ze zahraničí). Pokud tedy tento parametr vyhodnocovali pro jednu ze tří německých přenosových soustav (obdoba našeho ČEPS), vychází pro tuto soustavu LOLE 120 hodin. Pokud do úvahy zahrnu všechny tři německé přenosové soustavy, vychází nedodávka už jen 40 hodin. A pokud zahrnu celou Evropu, pak už to budou jen 4 hodiny. Už ale neřešili ten detail, jak ty potvory elektrony dostanu ze Španělska do Česka a opačně. A podobné je uvažování i některých našich europoslanců. Když všichni budeme spolupracovat, všichni se propojíme, nepotřebujeme být soběstační ve výrobě elektřiny. Administrativně-ekonomickými opatřeními odstavíme uhelné elektrárny a nevyrobených 40 % naší spotřeby nakoupíme.

Jednou z nově prezentovaných možností vyrovnání nestability dodávky výroby elektřiny z OZE je akumulace do vodíku.

Opět se tady zapomíná na základní energetickou veličinu – účinnost. Pokud chci získat 1 kWh z akumulované elektřiny do vodíku, musím do akumulace vložit nejméně 3 kWh.

Při nestabilní výrobě z OZE bude ale tato účinnost ještě výrazně nižší. Mnohem zajímavější by byla výroba vodíku ze stabilního výkonu jaderné elektrárny.

Jak hodnotíte současný módní trend kombinace fotovoltaiky a tepelného čerpadla?

Tato kombinace má smysl tam, pokud se investor rozhodne přejít z vytápění plynem na vytápění elektřinou. Z důvodů větší bezpečnosti dodávek elektřiny než plynu v dnešní situaci. Pak tato poměrně drahá kombinace dává smysl. Ale jinak domácí fotovoltaika toho v topném období moc nevyrobí a významná úspora vznikne jen v létě na přípravě teplé vody. A to dokáže zajistit i termický kolektor s výrazně vyšší účinností.

Ale současná masivní podpora tepelných čerpadel má limity v nárůstu spotřeby elektřiny. Jaký je předpokládaný vývoj spotřeby?

To považuji za velký problém pro budoucnost naší elektroenergetiky. Politici dnes předpokládají ukončení výroby elektřiny z uhlí v roce 2033. Mnozí zelení věřící by tento konec viděli již dřív, nejpozději v roce 2030. Podíl výroby dneska tvoří zhruba 40 %. Podíl výroby z jádra se v tomto období nezvýší. A současně bude narůstat spotřeba ve vytápění masivním nasazením tepelných čerpadel a v dopravě díky rostoucímu podílu elektromobilů. Pokud jde o vývoj spotřeby, progresivní scénář společnosti ČEPS odhaduje nárůst spotřeby elektřiny na 80 terawatthodin v roce 2030 a téměř 100 terawatthodin v roce 2040.

Zdroj: ČEPS, a.s.

Další komisí, které jste se účastnil, byla uhelná komise. Můžete popsat její závěry? Které byste vybral jako nejdůležitější pro současnou politickou reprezentaci?

Tato komise není nějakou vzdálenou historií, formálně stále existuje, nebyla zrušena. A protože je to česká komise myslím si, že závěry této komise by měly být českými politiky respektovány. Já jsem 4. 12. 2020 večer po ukončení hlasování komise šel do pořadu Události v ČT24. Tam jsem shrnul závěry této komise, které jsou stále platné. Ukončení výroby elektřiny z uhlí je teoreticky možné v roce 2038 ale jen při splnění určitých předpokladů shrnutých v usnesení Uhelné komise.

Toto usnesení velmi srozumitelně říká, že od uhlí můžeme odejít tehdy, až budeme mít za toto palivo (respektive za zdroje na tomto palivu závislé) rovnocennou náhradu. Rovnocenná náhrada znamená, že budu mít v libovolném dnu a hodině roku zajištěn elektrický výkon pro zajištění potřeb České republiky. Zatím je velmi volným tempem připravován jeden jaderný blok, který v pravděpodobném roce dokončení bude jenom nahrazovat ty, které budou v Dukovanech na konci životnosti.

OZE zaručený výkon nezajistí a záloha – plyn je velmi nejistá karta. Teplárenství se dva roky soustředilo na plynofikaci a biomasu a tato cesta se v případě plynu jeví jako nerealizovatelná a o biomasu se uchází tolik zájemců, že budou těžko uspokojeni. Jako příklad uvedu metanizaci bioplynu a jeho využití např. v dopravě. Avšak poněkud autorům nápadu ušlo, že z toho bioplynu, který chceme metanizovat, se produkují 3 % elektrické energie ze spotřeby ČR a ty tímto jaksi budou chybět.