Problémy německé energetické transformace „ENERGIEWENDE“

Podle dosažených výsledků není německá Energiewende na správné cestě

Německý účetní dvůr vydal speciální zprávu k průběhu energetické transformace v Německu. Zpráva je k průběhu transformace energetiky poměrně kritická a prezident Německého účetního dvora Kay Scheller při publikaci zprávy uvádí:

„Úspěch energetické transformace má pro Německo prvořadý význam. Jejich cíle jsou ambiciózní. Spolková vláda však není na správné cestě, pokud jde o dodávky elektřiny. Úspěch energetické transformace je důležitý pro její přijetí obyvatelstvem, pro Německo jako místo pro podnikání a pro dosažení cílů v oblasti ochrany klimatu. Spolková vláda by měla vzít naše auditní zjištění jako příležitost k nápravě zjištěných nedostatků.“

Hlavním obsahem zprávy je kritika vlády a jmenovitě Ministerstva hospodářství a ochrany klimatu (BMWK) v čele s vicekancléřem Robertem Habeckem a také ministerstva životního prostředí (BMUV). Podle zprávy musí vláda „… okamžitě reagovat, jinak hrozí, že energetická transformace selže.“ To by mělo vážné důsledky pro Německo jako místo pro podnikání, společenské přijetí transformace a dosažení cílů v oblasti ochrany klimatu. Reakcí obou ministerstev je odmítnutí kritiky s tím, že „dohánějí deficity minulých vlád“. Robert Habeck dle listu Bild zprávu rozzlobeně komentoval: „Tvrdit, že federální vláda nedělá dost (…), je zarážející představa, která nemá nic společného s realitou.“

Zpráva Německého účetního dvora byla vydána 7. března 2024 a je výrazně kritičtější než předchozí zpráva z 30. března 2021. Rozdílnost podmínek obou zpráv nejlépe ukazuje vývoj cen silové elektřiny na burze. První zpráva byla vydána ještě před prvním cenovým šokem v prosinci 2021 a dávno před dalším šokem v polovině roku 2022.

Zdroj: Kurzy.cz

Bezpečnost dodávek elektřiny: Spolková vláda zaostává za cíli

Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů energie musí být masivně rozšířena. Podléhá však denním, sezónním výkyvům a výkyvům souvisejícím s počasím. Proto musí být bezpečnost dodávek zabezpečena záložními elektrárnami. Kromě toho musí být pro rostoucí podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů energie zajištěna bezpečná přeprava ke spotřebitelům. Zde musí spolková vláda vytvořit spolehlivé rámcové podmínky, aby zúčastnění aktéři provedli nezbytné investice. Za svými cíli ale zaostává:

• Zejména cílů v oblasti rozšíření větrné energie na pevnině nebude v dohledné budoucnosti dosaženo. V roce 2023 mohla Spolková agentura pro sítě zadávat zakázky pouze na polovinu zákonem stanoveného množství.
• Je nepravděpodobné, že by Ministerstvo hospodářství a klimatu (BMWK) bylo schopno dodržet harmonogram rozšíření záložních elektráren.
• Naléhavě potřebné rozšíření sítě se zpožďuje o sedm let a 6 000 kilometrů. Zpoždění oproti plánu je zřejmé z následujícího grafu.

Zdroj: Bundesrechnungshof: Umsetzung der Energiewende 2024

Cenová dostupnost: Vysoké ceny elektřiny jako riziko

Velmi vysoké náklady na elektřinu již nyní zatěžují Německo jako obchodní lokalitu i domácnosti.

Transformace energetiky je spojena s obrovskými náklady a lze předpokládat další růst cen. Jen rozšíření elektrických sítí si do roku 2045 vyžádá investice ve výši více než 460 miliard eur (čtyřikrát více než v období 2007 až 2023).

Německá vláda musí jasně formulovat systémové náklady na energetickou transformaci jinak, než to dělala doposud. Především ale musí konečně definovat, co se rozumí cenově dostupnými dodávkami elektřiny.

Zdroj: Bundesrechnungshof: Umsetzung der Energiewende 2024

Kompatibilita s životním prostředím: Chybí důležité údaje

Rozšíření obnovitelných zdrojů energie má zásadní význam pro růst podílu dodávek energie produkovaných bez emisí skleníkových plynů. Zároveň jsou ale tyto dodávky spojeny s negativními dopady na životní prostředí. Jsou zabírána velké plochy úrodné půdy a dalších přírodních lokalit. Masivní výstavba obnovitelných zdrojů negativně ovlivňuje biologickou rozmanitost.

Německá vláda nemůže zaručit, že energetická transformace bude mít co nejmenší dopad na životní prostředí. Je tomu tak proto, že o mnoha důsledcích transformace energetiky pro životní prostředí je k dispozici jen málo údajů. Chybí např. údaje o dopadu energetické transformace na lidské zdraví, zemědělské produkce, kulturní dědictví a další hmotné statky. Jak zřetelně ukazuje graf, energetická transformace se zabývá pouze ochranou klimatu.

Jaké sdělení ze zprávy německého účetního dvora je důležité pro českou energetiku?

Politici a klíčoví manažeři ČEZu, kteří zásadním způsobem ovlivňují budoucí vývoj české energetiky, by měli vývoj německé energetické transformace velmi pozorně sledovat. Ukazuje s několikaletým předstihem možné budoucí problémy vývoje české energetiky. Stejně jako v Německu, tak i u nás a v celé Evropské unii převažují klimatické cíle nad dalšími parametry energetiky. Těmi jsou především bezpečnost dodávek energie od výrobce ke spotřebiteli, cenová dostupnost, a dokonce i vliv na životní prostředí v jiných oblastech, než je ochrana klimatu.

V této souvislosti je zajímavá otázka, do jaké míry předložená státní energetická koncepce popisuje budoucnost energetiky ČR právě z hlediska bezpečnosti dodávek a cenové dostupnosti. Lubomír Lízal v únorovém rozhovoru pro TZB-info je k tomu značně skeptický a uvádí, že „… určujícím a dominantním vstupem byl Národní klimatický plán (NKEP) a energetická koncepce se tomu musela přizpůsobit. Což asi není dobrá zpráva pro podniky. Zatím jsme měli jistotu, že domácí elektřiny bude dostatek, i když jsme propásli naprosto skvělou strategickou příležitost v minulosti, kdy se významná část evropských zemí chtěla dostat mimo vliv Energiewende…“

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela má do značné míry pravdu, když ve svém rozhovoru pro HN uvádí, že za zpoždění v aktualizaci Státní energetické koncepce je zodpovědná předchozí vláda A. Babiše. Aktualizovaná koncepce měla být podle zákona předložena a schválena ve vládě v roce 2020. Na otázku redaktora HN proč koncepce neobsahuje řešení nejpalčivějšího problému české elektroenergetiky – ukončení výroby elektřiny v uhelných elektrárnách v horizontu příštích 2–4 let. Na ni Síkela odpovídá typicky politicky „… úkolem koncepce není nabízet podrobná řešení jednotlivých problematik – ať už jde o odchod od uhlí nebo třeba výstavbu jednotlivých jaderných zdrojů. Úkolem koncepce je zahrnout vývoj celého energetického sektoru do roku 2050 a k tomu stanovuje 185 priorit a 53 nástrojů na jejich plnění. Účelem koncepce je ukázat směr a vytvářet podmínky pro plnění úkolů, jako je dekarbonizace a zajištění dostatečného množství energie za přijatelné ceny…“ Neměla by ale česká vláda už mít zpracovaný krátkodobý strategický dokument (po staru plán) rozvoje energetiky do roku 2030? Jsem si vědom, jaké negativní konotace vzbuzuje slovní spojení pětiletý plán. Přesto jsem přesvědčen, že právě takovýto pětiletý plán (2025–2029) by měl být co nejdříve zpracován a zveřejněn. A především by měl řešit brzké ukončení výroby elektřiny z uhlí. To je totiž problém neskonale důležitější než „problémy“ prodeje HHC, otevření prodejen o svátcích, nebo zdanění tichého vína. A náhrada výroby uhelných elektráren výrobou z obnovitelných zdrojů pro Českou republiku v takto krátkodobém horizontu opravdu není řešením.

Ostatně francouzská vláda si takový plán vlastního energetického mixu do roku 2030 schválila už v lednu. Plán zásadně urychluje rozvoj jaderné energetiky na úkor, dosud ze strany EU preferovaných, obnovitelných zdrojů.