Energetická krize 2022 – co mohla ČR a Evropa udělat lépe?

Jak byste zhodnotil fungování trhu v evropské a potažmo i v české energetice v uplynulém roce?

Podívejme se na několik příkladů, co se stalo v roce 2022 v evropské energetice. ČEZ získal úvěrovou linku 3 miliardy EUR, aby mohl financovat zajištění svých prodejů na burze. Praha poskytla 2 miliardy českých korun na garance na obchodování s plynem Pražské plynárenské. Německo zachraňuje a kupuje svého největšího obchodníka s plynem a elektřinou, společnost Uniper, a investuje miliardy eur. Tento krok německé vlády pomohl udržet trh s plynem v provozuschopném stavu a zprostředkovaně pomohl i českým odběratelům. Francie se rozhodla převzít EDF, největší francouzskou společnost zabývající se výrobou a distribucí elektřiny. Španělsko a Portugalsko jako první oddělilo cenu plynu a cenu elektřiny. Evropské státy postupně zavádějí cenový strop nebo regulují ceny jinými opatřeními. Už jenom tento výčet jasně ukazuje, že trh v minulém roce vlastně nefungoval.

Jiří Matoušek

Marketingový ředitel,
člen představenstva
CENTROPOL ENERGY, a.s.

V sektoru energetiky se pohybuje od roku 2015, kdy působil v managementu E.ON Energie, a.s. jako šéf digitalizace. Následně se mimo jiné věnoval digitální transformaci a e-commerce v Pražské plynárenské, a.s., odkud v roce 2019 přešel do CENTROPOL ENERGY, a.s. na pozici ředitele marketingu. Manažerské pozice zastával před vstupem do energetiky rovněž v telekomunikacích, ve společnosti Telefonica O2, a dříve také v retailu.

A jaké jsou příčiny tohoto zhroucení trhu s plynem a elektřinou?

V první řadě je to nebezpečně rychlá cesta k uhlíkové neutralitě. Předřadili jsme klimatické cíle před bezpečnost dodávek energie i před cenovou dostupností energií. V Evropě jsme například za posledních 10 let odstavili stabilní zdroje výroby elektřiny (uhlí, jádro) odpovídající třetině instalovaného výkonu a nahradili tyto zdroje plynovými a obnovitelnými zdroji. Neošetřili jsme rizika a závislost na ruském, a nejen ruském plynu vyhnala ceny elektřiny do astronomických výšin. Nenastavili jsme záchranné mechanizmy pro případ vysokých cen elektřiny, takže cenotvorba na burze funguje stále stejně, ať jsou ceny nízké nebo vysoké.

Další samostatnou kapitolou jsou emisní povolenky. Jejich původní cíl se úplně vytratil tím, že jsme umožnili spekulace s jejich cenou. Cena emisní povolenky ale významně ovlivňuje koncovou cenu silové elektřiny. Podpořili jsme tak růst cen elektřiny a ani v krizovém roce 2022 Evropská komise nezasáhla. Ceny povolenek rostly už od roku 2020, kdy došlo k dohodě o zpřísnění klimatických cílů. V tom roce jen o několik měsíců dříve bylo staženo asi 20 % povolenek z oběhu. Pro spekulanty a investory se jednalo o skvělou příležitost, protože bylo očividné, že cena emisní povolenky už jen poroste.

Válka na Ukrajině, kterou Rusko rozpoutalo, pak akcelerovala problémy evropské energetiky až do podoby, kdy trh přestal fungovat a byl postupně regulován.

Jak tedy měla Evropa reagovat?

Jak orgány EU, tak především Evropská komise měly reagovat na vzniklou situaci mnohem rychleji. Cenové signály, především v ceně plynu, se objevovaly již v druhé polovině roku 2021. Zásadně se podcenilo bezpečnostní riziko spočívající v závislosti ceny elektřiny na ceně plynu.

Z nepochopitelných důvodů, minimálně v létě roku 2022, kdy ceny elektřiny rostly nad 600 eur za megawatthodinu, nebylo zastaveno obchodování na energetické burze. Ale burza jako nástroj pro tvorbu tržní ceny funguje jen ve stabilním prostředí a na nedeformovaném trhu. V létě 2022 bylo realizováno minimum obchodů za naprosto nereálné ceny, které měly být považovány za ceny tržní. Bohužel burza dlouhodobě neposkytuje cenové informace, na které by se mohli spolehnout výrobci a podle nichž by bylo možné do energetiky investovat. Neposkytuje stabilní ceny a v krizových situacích ohrožuje ekonomiky. V uplynulém období zhruba do léta 2020 byla cena elektřiny zase natolik nízká, že majitelé např. uhelných elektráren vydělávali jen na údržbu a modernizaci a další investice pochopitelně neplánovali.

Evropské země se měly také rychle dohodnout na oddělení cen elektřiny od cen plynu. To by zabránilo cenovým šokům v ceně elektřiny v minulém roce.

S cílem zajistit dodávky elektřiny bylo nejvhodnějším řešením dohodnout se na regulované ceně s jejími výrobci. Na ceně, která zajistí pokrytí všech nákladů a dostatečný zisk. Bylo potřeba ale jednat rychle.

Na oddělení cen obou komodit se ale členské státy ani do dneška nedohodly. Předpokládáte, že k dohodě může dojít?

Může k tomu dojít ve dvou úrovních. Jednak to může být striktní oddělení, kdy ale stát musí výrobci dorovnat náklady na drahý zemní plyn, oproti tomu pak může regulovat množství vyrobené elektřiny z něj. Druhou množností je změna cenotvorby pro stanovení ceny elektřiny, která neumožní plnou závislost na ceně plynu. Tato varianta ale automaticky omezí výrobu elektřiny z plynu v případě jeho vysokých cen, opačně pak může působit na pokles ceny plynu. Měli bychom si přiznat, že není optimální, když je cenotvorba elektřiny postavená na nejdražším zdroji v každé hodině. Tedy, že finální cena je určována podle nejdražšího zdroje, tzv. závěrné elektrárny, kterou je nyní ta plynová. Jeden můj známý má k této funkci burzy krásný praktický příklad. Je to stejné, jako když přijdu do vinárny a prodají mi sklenku za cenu vína nejdražšího. Předtím ale slijí všechna vína dohromady.

Přečtěte si také Když v ČR vyrábíme elektřinu tak levně, proč ji mají čeští spotřebitelé tak drahou? Přečíst článek

Zastavil bych se u emisní povolenky. Je to vlastně dodatečná daň pro uhelné elektrárny. Získané finanční prostředky pak mají být použity pro podporu dotačních programů na úspory a na výstavbu obnovitelných zdrojů energie. Je na této myšlence něco špatného?

Na tomto principu opravdu není nic špatného. Diskutovat bychom ale měli o tom, zda je správné předřadit klimatické cíle před bezpečnost dodávek energie. Ale co je zásadně špatně, je realita fungování trhu s emisními povolenkami. Tím, že jsme trh otevřeli spekulacím, dochází k odčerpávání peněz, které měly zůstat v energetice. Mezi těmi, kteří na růstu cen emisních povolenek profitují, jsou jistě i solidní instituce, jako jsou např. banky, penzijní nebo investiční fondy. To ale nic nemění na skutečnosti, že velká část peněz, která měla zůstat v energetice, odtekla jinam. A evropské instituce na tento problém nereagovaly. Mohly přece cenu povolenky regulovat množstvím vydaných povolenek, mohli jsme začít cenu emisní povolenky řídit, jako národní banky řídí inflaci.

Elektřina v posledních týdnech stále zlevňuje. Za poslední měsíc o 100 eur na současných 170 eur za megawatthodinu. Dokážete odhadnout, jestli bude pokles pokračovat i nadále?

Odhad budoucího vývoje ceny je mimořádně složitý. Pokud se ohlédneme do minulosti, tak na konci roku 2020 stála elektřina 50 eur za megawatthodinu, na konci roku 2022 stála elektřina se spotřebou v roce 2023 už 300 eur, minulý rok ale stála i 900 eur. Na začátku roku 2023 dochází k určité stabilizaci a uklidnění. Cenu elektřiny na konci roku 2023 pro rok následující odhadujeme na 150–180 eur za megawatthodinu a ceny plynu pro tuto vtláčecí sezónu na 55–80 eur za megawatthodinu. Z postupně klesajících cen tak budou vytvářeny ceníky pro odběratele. V roce 2025 by mohly být ceny ještě nižší. Ale nepředpokládám, že by se výhledově koncové ceny plynu dostaly pod 1 500 korun za megawatthodinu, a koncové ceny elektřiny pod 3 500 korun za megawatthodinu, obojí bez DPH.

Cenovým stropem jsme si koupili čas. Čím tyto chyby musíme napravit v roce 2023?

Musíme v první řadě definovat zásady soběstačnosti ve výrobě elektřiny a zásady bezpečnosti a těm podřídit klimatické cíle. Prakticky to tedy znamená revidovat klimatické cíle. Česká republika si musí za každou cenu zachovat přebytkovou bilanci výroby elektřiny. Vzhledem k odstavování stabilních zdrojů výroby elektřiny v poslední dekádě se i ČR pravděpodobně stane dovozcem elektřiny, ale klíčové je pro nás, aby toto období trvalo co nejkratší dobu. To znamená, že aktualizovaná státní energetická koncepce ČR se nutně musí zaměřit na výstavbu nových, stabilních a regulovatelných zdrojů výroby elektřiny. To budou pravděpodobně zejména malé modulární reaktory.

Dále je potřeba zamezit spekulacím s cenami emisních povolenek, cenami elektřiny a zemního plynu. Emisní povolenky lze buď zrušit, nebo zachovat a řídit jejich cenu tak, jako národní banky řídí inflaci. Další možností je povolenky nahradit uhlíkovou daní. Není ale možné nechat emisní povolenky ve stávajícím modelu.

Je nutné definovat nově model cenotvorby elektřiny. Cílem musí být dosažení relativně stabilní, optimální výše cen, které zajistí, aby investoři opět do energetiky chtěli investovat. Nově nastavené ceny by měly současně reflektovat výši kupní síly a pomoci udržet přiměřenou výši společenského blahobytu. Elektřina není úplně zbytný statek, v dnešní době patří mezi základní životní potřeby. Nový model cenotvorby elektřiny může být založen na dvou typech zdrojů, jak dotovaných, tak i nedotovaných. Elektřina z dotovaných zdrojů pak může být prodávána za cenu regulovanou.

Pro výstavbu stabilních zdrojů potřebujeme najít v Evropě shodu na klíčové roli výroby elektřiny v jaderných zdrojích. A v tomto směru upravit současně platnou taxonomii, která je rozhodující pro financování těchto zdrojů.

V České republice bychom měli reálně definovat horizont životnosti uhelných elektráren, který bude vycházet ze závěrů uhelné komise.

Přečtěte si také František Hrdlička: německá Energiewende s plynem téměř nepočítala Přečíst článek

Česká energetika je úzce navázána na německou. Energetický mix obou zemí je ale naprosto rozdílný. Je správné, abychom náš energetický mix přibližovali tomu německému, který má cílový stav 80 % výroby elektřiny z OZE a zbývající výroba z plynu?

Plánovaný německý energetický mix není reálný a dokonce může být nebezpečný pro ostatní země v Evropě, zvlášť pro Českou republiku. V situaci, kdy OZE nepojedou podle plánované výroby, německá ekonomika bude krátkodobě odčerpávat elektřinu ze sousedních zemí a zvyšovat její cenu v celé Evropě.

Je nutné, aby se státy nebo jiné malé celky staly ve výrobě elektřiny soběstačné a nespoléhaly se na své sousedy v tom smyslu, že si elektřinu koupí od nich. Nyní jsme pravděpodobně již za hranou a i ČR se stane dovozcem elektřiny, jde ale o to, aby situace trvala co nejkratší dobu.

Česká republika si musí zachovat přebytkovou bilanci ve výrobě elektřiny a kapacity výroby naopak navyšovat. Energetický mix v ČR musí být postaven na a) jaderné energii, b) OZE, c) přechodně na plynu, d) ale i na uhlí, alespoň po dobu, kdy pomůže zajistit přebytkovou bilanci.

Různé země v Evropě mají různé klimatické podmínky a je potřeba, aby se právě od nich odvíjel energetický mix. V první řadě je správné zajistit bezpečnost lidí a stabilní ekonomiku. K naplnění těchto cílů nezbytně potřebujeme kromě bezpečnosti dodávek i stabilní a predikovatelné ceny elektřiny. Když tyto cíle naplníme, opět se můžeme více soustředit na snižování emisí CO₂ a na cestu k uhlíkové neutralitě. Obrátit toto pořadí z jakýchkoliv, včetně ideologických důvodů není správné.

Národní energetický mix ČR, zdroj OTE, a.s.

Jak by se česká energetika měla v příštích letech změnit?

Zaměřme se na to, aby ČR byla trvalým vývozcem elektřiny. Aktualizujme za tímto účelem státní energetickou koncepci. Zaměřme se na jadernou energetiku včetně tzv. malého jádra. Definujme vlastní energetický mix. Bude-li třeba, zřiďme i příslušné ministerstvo. Posilujme roli energetického vzdělání. Složitou energetickou situaci v Evropě uchopme jako příležitost pro ČR.