Richard Brabec: válka na Ukrajině zvýší tlak na úspory energie a podporu obnovitelných zdrojů

MŽP posunulo zákaz používání kotlů I. a II. emisní třídy o dva roky. Jak toto opatření hodnotíte?

K tomuto kroku jsem ministerstvo já osobně vyzval před více než měsícem. Datum zákazu k 1. 9. 2022 stanovila novela zákona na ochranu ovzduší už před 10 lety. Ale dnešní situaci samozřejmě ovlivnila především ta hrůza, kterou způsobilo Rusko agresí na Ukrajině. V jejím důsledku padly, a to samozřejmě zdaleka nejen v energetice, mnohé dosavadní jistoty. V situaci, kdy nevíme, jaká bude budoucnost uhlí a dramaticky se zvyšují ceny všech energií, je posunutí data zákazu rozumným krokem. Samozřejmě, že to má i negativní stránku. Posun termínu posiluje lhostejnost těch nezodpovědných provozovatelů, kterým je jedno, že kouřem ze svého kotle obtěžují sousedy a ničí jim zdraví. Už v průběhu loňského roku jsme na MŽP při jednáních se zainteresovanými odborníky zjišťovali, že zbývá vyměnit ještě 200–250 tis. kotlů. A že se to do konce srpna letošního roku prakticky nedá kapacitně zvládnout. Přišli jsme proto s myšlenkou nepostihovat ty majitele, kteří podají do 31. 8. žádost o dotaci na výměnu kotle. A projeví tak jasnou vůli výměnu realizovat. Ale v dnešní situaci naprostého chaosu na energetických trzích je vše jinak. Takže jsem rád, že MŽP vlastně vyslyšelo i můj návrh a zákaz provozu nejstarších kotlů posunulo o 2 roky.

Tento postup MŽP současně doplnilo zastavením podpory plynových kotlů a přesunutím finančních prostředků na zvýšení podpory tepelných čerpadel. Je správný i tento krok?

Na první pohled to vypadá jako logický krok. Když ale vezmeme v úvahu praktickou stránku věci u konkrétního žadatele o dotaci, už to tak jednoznačné není. Žádat o dotaci na pořízení plynového kondenzačního kotle totiž mohl jen majitel starého kotle na uhlí. Tedy ne majitel plynového kotle nebo elektrokotle. A tento majitel má většinou starou topnou soustavu. Ta je konstruována pro teplotu otopné vody v otopném období až 90 °C. To tepelné čerpadlo neumí zajistit. Kromě výměny zdroje tepla bude takové žadatele čekat buď kompletní zateplení domu včetně výměny oken, nebo kompletní rekonstrukce topného systému. Tepelné čerpadlo tedy není optimální řešení zdaleka pro všechny. Proto jsem navrhl, aby byla navýšena i podpora kotlů na biomasu. Tedy především dřevních pelet, briket, nebo palivového dřeva. Ale z vlastní zkušenosti vím, že na Státním fondu životního prostředí pracují fundovaní lidé, takže věřím, že vezmou v úvahu i tento argument. Proto doporučuji ještě znovu zvážit možnosti navýšení podpory především peletových kotlů. Pro občany je takovéto rozhodnutí na desítky let, a je proto určitě potřeba jim vytvořit pozitivní motivaci v dnešní velmi nejisté době.

Mgr. Richard Brabec

Narodil se 5. července 1966 v Kladně. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor ložisková geologie v kombinaci s cizími jazyky. Pracoval jako ředitel Českomoravské komoditní burzy Kladno, na různých pozicích ve finančním úseku ve společnosti Unipetrol, jako finanční ředitel ve Spolaně Neratovice a jako generální ředitel společnosti Lovochemie. Od roku 2007 se zabýval hlavně otázkami evropské i tuzemské legislativy v oblasti životního prostředí, především problematice REACH, integrovaného povolení a systému emisních povolenek. V roce 2013 byl zvolen poslancem za Hnutí ANO a od ledna 2014 do konce roku 2021 byl v novodobé historii ČR nejen nejdéle sloužícím ministrem životního prostředí, ale i nejdéle sloužícím ministrem ve Vládě ČR vůbec. Ve volbách v roce 2021 byl za Hnutí ANO opět zvolen poslancem Parlamentu ČR, kde je nyní místopředsedou Výboru pro životní prostředí.

Má dva syny, hovoří anglicky, rozumí i francouzsky, německy a rusky. Miluje les a vodu a je vášnivým houbařem.

Máme ale dostatek dřevních pelet pro další tisíce kotlů?

Na ministerstvu jsem absolvoval řadu diskuzí o kapacitách dřevní biomasy s různými odbornými asociacemi i konkrétními výrobci. A sám jsem byl překvapen informací, že dřevní pelety jsou v podstatě evropskou komoditou, ale především, že naši výrobci většinu své výroby vyvezou do zahraničí, protože u nás nebyla dostatečná poptávka, která by pokryla celou jejich produkci. Takže pelety jsou domácí surovina a nehrozí podobná závislost na dovozu, do které jsme se dostali se zemním plynem.

Máte informace o tom, že by mohly být připravovány některé další dotační programy?

Pokud máte na mysli tepelné zdroje, tak jsem slyšel o možnosti podpořit výměnu starších plynových kotlů třeba za tepelná čerpadla, ale bližší informace v této chvíli nemám. Chci ale tuto otázku otevřít při jednání na výboru pro životní prostředí i na Radě SFŽP. Jinak samozřejmě bude pokračovat ještě za naší vlády připravený program Nová zelená úsporám s možností podpory zateplování a fotovoltaiky. A určitě je tu i prostor pro využití peněz z Modernizačního fondu a Národního plánu obnovy.

Program Green Deal směřuje země EU k uhlíkové neutralitě v roce 2050. Ke zdrojům, které využívají sluneční a větrnou energii, jsou ale pro vyrovnání nerovnoměrnosti jejich výroby nezbytné právě regulovatelné plynové a uhelné elektrárny. Nebude vzhledem k budoucí nejistotě dodávek plynu tento program vyžadovat zásadní revizi?

Určitě bude vyžadovat revizi, minimálně v krátkodobém horizontu do roku 2030, (balíček Fit for 55), tedy evropský cíl snížení emisí minimálně o 55 % do roku 2030. Já jsem se krátce po vpádů Rusů na Ukrajinu vyjádřil v určité zkratce na Twitteru, že Green Deal je mrtev. Za to se na mě sesypala spousta, diplomaticky řečeno, konstruktivní kritiky i nadávek. Vyčítali mi to, že jsem ve funkci ministra rozjel všechny dotační programy na snížení emisí a úspory energie a teď říkám tohle. Tweet ale, jak známo, neumožňuje podrobnější vysvětlení. A já jsem tou zkratkou myslel to, že Green Deal je opravdu mrtev ve stávající podobě. Ten harmonogram na snižování emisí CO₂ minimálně do roku 2030, je prostě dneska nereálný. To ale neznamená, že celý ten balík opatření, který Green Deal zahrnuje, je nesmysl. Třeba oblast úspor energie bude válka na Ukrajině naopak výrazně akcelerovat. Stejně jako ještě vyšší podporu obnovitelných zdrojů. Nicméně to výrazné upřednostnění cíle snížení emisí před další prioritou, kterou je energetická bezpečnost a také sociálně únosná cena energie pro obyvatele, tak to už je dnes podle mne těžko hratelné téma. A je to logické.

Bude mít nejistota dodávek ruského plynu také dopady na odvětví výroby elektřiny?

Podíl výroby elektrické energie ze zemního plynu byl loni v ČR, pokud se nemýlím, kolem 11 %. Ale jsme na evropském trhu a tady je ten problém větší. Především u našeho nejvýznamnějšího obchodního partnera, tedy Německa. Jejich energetická politika, tzv. ENERGIEWENDE byla založena na náhradě výroby v jaderných a uhelných elektrárnách výrobou v elektrárnách využívajících OZE, především větrných elektrárnách. Ovšem klíčovou roli tady měl hrát právě dříve levný ruský zemní plyn, jako klíčový zdroj v pružně regulovatelných plynových elektrárnách v období, kdy tolik nesvítí a nefouká. A plyn je klíčový samozřejmě nejen pro vytápění, ale také pro v podstatě celý průmysl, včetně desítek tisíc malých a středních firem.

Ale právě plynové elektrárny dnes výrazně ovlivňují cenu elektrické energie na burze, protože slouží jako tzv. závěrný zdroj, který vykrývá momentální disproporci mezi nabídkou a poptávkou na burze. Takže ten vliv vysoké ceny plynu je přes cenu elektrické energie dost zásadní i pro nás.

Tady se nabízí otázka, zda bychom neměli v naší republice přestat považovat uhlí za špinavý zdroj, se kterým je potřeba co nejrychleji skončit?

No, z podstaty je prostě spalování uhlí spojeno s vyššími emisemi než třeba zemního plynu, ale válka nám spoustu věcí postavila do jiného světla a uhlí je domácí zdroj. Momentálně je téma energetické bezpečnosti a soběstačnosti v řadě zemí Evropy daleko větším tématem, než ještě před pár měsíci a to je určitě dobře. Green Deal počítal se smrtí uhlí co nejdříve, ale teď je zřejmé, že se jeho konec posune. Myslím, že minimálně o pár let. Někteří odborníci dokonce mluví o dlouhodobé rehabilitaci uhlí v horizontu desítek let, ale podle mě to není reálné.

Jaké budou další dopady války na Ukrajině na český průmysl?

Obávám se, že si všechny ještě ani neumíme představit. Ale že nás budou hodně bolet, to vidíme už teď. Ale tahle válka nám v Evropě přináší taky poučení a vystřízlivění. V pohledu na zajištění soběstačnosti a bezpečnosti Evropy. Poprvé se to objevilo při covidu a tato válka je ještě mnohem větším varováním. Které bychom měli číst tak, že svět globalizace, kde je měřítkem hodnoty jen to, kolik která komodita stojí, bez ohledu na zemi původu, kolik bude stát doprava a jestli na tom mohu něco vydělat, končí. Stejně tako představa, že v Evropě budeme mít jen výroby s vysokou přidanou hodnotou, služby, turistiku a všechno ostatní odněkud dovezeme, hlavně co nejlevněji. A najednou se ukazuje, že něco prostě nakoupit nejde, i když máte peníze. Protože to někdo použije jako prostředek vydírání. Pro nás, pro celou Evropu i pro její ekonomickou lokomotivu, tedy Německo je současná válečná tragédie současně i velmi hlasitým budíčkem, jak se poučit z minulých chyb, kdy byla řada strategických výrob z Evropy odsunuta na základě účetní kalkulace. A samozřejmě jsme do těchto zemí zároveň přesunuli i emisní zátěž této výroby.

Domníváte se, že současní lídři a europoslanci už to pochopili?

Víte, já jsem za ta léta ve funkci ministra zažil mnoho diskuzí s evropskými politiky, včetně vysokých úředníků EK na téma Green Deal. A někdy jsem žasnul nad postojem, který by se dal nazvat bezbřehým optimismem. Ale možná je přiléhavější termín slepá víra. Tedy víra, že pokud politicky stanovíme cíl, nejlépe nějak pěkně zaokrouhlený, termín a podpoříme dostatečným objemem financí, tak oni to ti vědci a technici nějak vymyslí a zrealizují. Ale ono to tak v tom reálném životě často není. Příkladů se dá jistě najít dost. Stále nemáme univerzální lék na rakovinu, ani fúzní reaktor. Ani neumíme ukládat velké množství CO2 metodou CCS. I když prostředků již bylo vynaloženo strašně moc a poptávka je vysoká. Někdy mně to připadalo jako průvod, kde někdo vpředu nese vlajku a najednou dojde na kraj propasti. Zastaví se, ale celý průvod se hrne dál svojí setrvačností. A ta setrvačnost v energetice je obrovská. Když se dneska o něčem rozhodnete, nemůžete očekávat, že se rozhodnutí projeví za měsíc, nebo za rok. Plánování v energetice musí být ne na roky, ale na desítky let. A to si mnoho politiků neuvědomuje. Bohužel ideologie mnohdy přebila fyzikální zákony i zdravý rozum. Ale to se teď myslím mění.

Rozhovor se uskutečnil 30. 3. 2022