Vztah k německé energetice – přizpůsobíme se nebo ji přechytračíme?

Obr. 1: Ing. Zdeněk Fousek, Kalman Trade, s.r.o.

Zdeněk Fousek, který moderoval první den čtvrtého ročníku konference pořádané agenturou b.i.d. services, oslovil všechny odborníky, kteří měli v dané bloku přednášku. Zeptal se jich:

Domníváte se, že velké tradiční energetiky podcenily vývoj decentralizace obnovitelných zdrojů nebo to tak muselo být?

Obr. 2: Jiří Gavor

Ing. Jiří Gavor, CSc., jednatel společnosti ENA

Stavět nové konvenční elektrárny je v podstatě sci-fi. Kupovat staré klasické elektrárny může být také zajímavý obchodní model, který je postaven na rychlé návratnosti v regionu, kde je podstatně vyšší cena a nedostatek výkonu. Například ve Velké Británii, kde velkoobchodní cena elektřiny je 60 EUR/MWh nebo v Itálii s cenou 50 EUR/MWh. Chci tím upozornit, že mohou vedle sebe existovat dva obchodní modely, z nichž jeden je krátkodobý a využívá okamžitou příležitost a může dopadnout dobře.

Velké energetiky jsou samozřejmě trošku zaskočeny. Myslím si, že jejich reakce bude nyní rychlá.

Jaký má být vztah české energetiky k Německu, musíme se jí přizpůsobovat nebo stačí, že jí nebudeme chápat a půjdeme si vlastní cestou?

Jsme-li odsouzeni být pod vlivem německé energetiky, já s tím souhlasím, je to opravdu ekonomický obr. Nicméně i ta německá energetika občas ustoupí a respektuje nátlak EU a ostatních států. Připomněl bych jednu novinku, kterou jsem se dozvěděl minulý týden. Ústy ministra hospodářství Německa Gabriela byla představena budoucí podoba německého energetického trhu a tam mne zaujala velká změna. Ustoupili od vytvoření vlastního kapacitního trhu. Což je významná zpráva, zejména pro ČEZ, protože na jedné straně všechny klasické energetiky by rády kapacitní trh, aby se trochu zahojily, na druhou stranu by vytvoření německého izolovaného kapacitního trhu znamenalo pro něj katastrofou. Předpokládám, že jste si všichni oddechli a všichni budeme sledovat, jakou formou se bude energetika u sousedů vyvíjet. Nově bude větší důraz na odchylku, na větší cenu odchylky, do toho by byli zapojeni navíc i spotřebitelé.

Domníváte se, že velké tradiční energetiky podcenily vývoj decentralizace obnovitelných zdrojů nebo to tak muselo být?

Obr. 3: Ladislav Havel

Ing. Ladislav Havel, ředitel odboru elektroenergetiky Ministerstva průmyslu a obchodu

Nemůžu plně souhlasit. Myslím si, že velká energetika nezaspala. Samozřejmě to na MPO sledujeme. Jsem toho názoru, že velká energetika je pod dlouhodobou hrozbou. Decentralizovaná výroba elektřiny může znamenat určitou hrozbu pro provozovatele distribučních soustav, která spočívá zejména v nevyužívání distribučních sítí. Myslím si, že ani stát nezaspal, protože my jsme zpracovali národní akční plán, který je orientován na budoucnost, o tom, co by se mělo udělat v případě i decentralizované výroby. Plán je zveřejněn na našem webu.

Jaký má být vztah české energetiky k Německu, musíme se jí přizpůsobovat nebo stačí, že jí nebudeme chápat a půjdeme si vlastní cestou?

Co se týká vztahů s Německem, myslím si, že tak jako Němci, my, Slováci i Poláci jsou členy EU a tam se projevuje síla velkého partnera i při jednáních. Je potřeba a tak to i probíhá, jednat s německými představiteli o spolupráci. Musíme hledat spojence proti velkým hráčům mezi těmi malými.

Domníváte se, že velké tradiční energetiky podcenily vývoj decentralizace obnovitelných zdrojů, nebo to tak muselo být?

Obr. 4: Petr Štulc

Ing. Petr Štulc Ph.D., ředitel útvaru pro rozvoj a podnikání ČEZ

Myslím si, že nebyla úplně dobře položena otázka, zaspat se dá to, co se dá předvídat. Popravdě řečeno ten rozměr změn je tak velký, že neznám nikoho, kdo by šest, sedm let zpátky něco takového předvídal. Druhá věc je, že podstatná část vývoje je spojena s nestabilními politickými rozhodnutími a s nastavováním pravidel hry. V té souvislosti se bavit o předvídavosti není úplně vhodné, protože neznám profesi, která by se jmenovala předvídání chaotických politických rozhodnutí.

Těch příkladů se dá najít celá řada, jenom jeden za všechny. Když se Evropa před více než deseti lety rozhodla, že sníží emise CO₂, protože to způsobuje globální oteplování, tak určila, že to bude dělat prostřednictvím systému obchodování s povolenkami. Na základě toho se výrobci rozhodli vyrábět elektřinu v paroplynových elektrárnách, protože ty mají třikrát nižší emise. Na to konto víceméně ve všech zemích Evropy vznikla velká vlna investic do těchto zdrojů. Trh s povolenkami však zkolaboval a neexistuje politická vůle udělat opatření, které by jej vrátila zpátky do hry. Při nynějších cenách povolenek jsou v Německu v plném provozu staré uhelné elektrárny, což je důvod, proč rostou v Německu emise CO₂ přes obrovský nárůst obnovitelných zdrojů. Nové paroplynové elektrárny stojí. My jednu máme v Počeradech za 14 mld. Kč.

V této souvislosti mluvit o předvídavosti je nemístné. Popravdě řečeno, velké energetiky jsou v obrovských problémech. My jsme na tom relativně ještě dobře z mnoha důvodů, mimo jiné proto, že se česká vláda nerozhodla odstavit Dukovany. V tomhle ohledu považuji česká politická rozhodnutí za odpovědnější než německá.

Jaký má být vztah české energetiky k Německu, musíme se jí přizpůsobovat, nebo stačí, že ji nebudeme chápat a půjdeme si vlastní cestou?

Nemyslím si, že bychom měli kopírovat vše, co Němci dělají, třeba rozhodnutí ohledně jádra. Zároveň jsem trochu alergický na diskuze v české kotlině, kdy Němci dělají všechno špatně a my to děláme chytřeji. Například proto, že máme stejnou cenu elektřiny a částečně proto, že v Německu s velkými náklady spousty věcí zkouší a testují a může to být užitečné i pro nás. Má smysl, abychom mnoho věcí přebírali, zkoušeli a využili toho, že je můžeme převzít za ekonomicky daleko příznivějších podmínek. Myslím, že bychom byli hloupí, kdybychom se stavěli k tomu, co se děje v Německu, úplně negativně.

Domníváte se, že velké tradiční energetiky podcenily vývoj decentralizace obnovitelných zdrojů, nebo to tak muselo být?

Obr. 5: Michal Šnobr

Ing. Michal Šnobr, poradce pro energetiku a oblast kapitálových trhů J & T banka, a.s.

Co se týče decentralizace výroby elektřiny, souhlasím. Velké energetiky nezaspaly, uvěřily politickým slibům, deklaracím a plánům. Například u balíčku 20-20-20 na úrovni EU to první, o čem se mluvilo, byl cíl snížit emise CO₂. Rozvoj obnovitelných zdrojů byl pouze jedním z prostředků. Na základě toho byl vytvořen trh s emisemi. Německo, aniž by cokoliv konzultovalo s Evropskou unií, se svými sousedy, aniž by jediným slovem cokoliv sdělilo svým partnerům, tyto cíle vyměnilo a v podstatě předsunulo rozvoj obnovitelných zdrojů před emise. Výsledkem je to, že v Německu rostou instalace obnovitelných zdrojů a současně spalují rekordní množství uhlí. Je to sice dočasná záležitost, ale je to realita. Bohužel energetické společnosti včetně těch německých uvěřily tomu, že bude fungovat trh s emisními povolenkami, uvěřily plánům EU a evropským politikům a výsledek tu dnes máme. Mnoho paroplynových elektráren stojí, ani nezačaly vyrábět. Ty, které začaly, se odstavují. Trh s emisemi od samého začátku již několikrát zkrachoval a aktuálně probíhá další proces jeho oživování. V období zhruba před dvěma lety byl propagován tzv. backloading, to znamená plán na stažení části povolenek z trhu, a pak po určité době jejich znovu vrácení na trh. Téměř všechny země v Evropě jej přijaly, jediná země, která schvalování zdržovala a dohnala jej do krajnosti, bylo Německo. Německo to udělalo z jednoho prostého důvodu. V tomto okamžiku je stojí podpora obnovitelných zdrojů obrovské peníze, platit ještě navíc drahé povolenky CO₂ si již nemůže dovolit. Tato samotná země svojí vůlí toto zablokovala, německý ministr průmyslu Resler vystupoval tvrdě proti backholdingu a v podstatě se čekalo roky na to, až se Německo rozhodne. A když se konečně rozhodlo, tak to vůbec nic nevyřešilo. Vytváří se rezervní systém, který má fungovat v dalším období. Nejdříve se mluvilo o roce 21–22, mělo se to urychlit, aby emise začaly fungovat, mělo to začít v roce 2017, pak 2018, nakonec rok 2019. Teď v trialogu se jedná o původním termínu 2021. Velké energetiky v tomto pracovat nemohou. Tohle zoufalství bohužel bude pokračovat až do toho okamžiku, kdy trh s emisními povolenkami bude k ničemu. A ten bude k ničemu, protože již dnes vidíme aktivity Německa, opět izolované, opět samostatné. Chtějí zdanit emise uhelných elektráren, sami ve své zemi, bez jakýchkoliv konzultací s Evropou. Mimo jiné ve Francii a Anglii máme kapacitní platby. V Německu budou speciální daně pro uhelné elektrárny určitých výkonů. To je jednotnost, každá země si energetickou politiku v podstatě vytváří izolovaně.

Jaký má být vztah české energetiky k Německu, musíme se jí přizpůsobovat, nebo stačí, že ji nebudeme chápat a půjdeme si vlastní cestou?

V Německu je spousta projektů, velké baterie, Power to Gas a další a další. Ten vývoj stojí obrovské peníze. Když jsem se byl podívat na jeden projekt Power to Gas, tak přijela delegace z Česka a jejich první otázka byla: Kolik to stojí? A ten zaměstnanec E.ONu se usmál a řekl: To vůbec není důležité, je to pilotní projekt. Vyzkoušíme, jestli to funguje, zjišťujeme, jak se na to dívají obce, politici, obyvatelé v okolí, připravujeme legislativní změny v Německu, připravujeme podmínky pro dotace z EU atd. To je ten obrovský rozdíl, mezi tím, co se děje u nás a co se děje v Německu.

Až se probudíme, tak Němci budou připraveni s těmito koncepty na hranicích a budou je nám relativně draze prodávat. Budou na tom vydělávat a my tady budeme stále opakovat jako kolovrátek dostavba jaderné elektrárny, limity uhlí, nic jiného. To je ten rozdíl a problém v energetice. My se nakonec Německu prostě přizpůsobíme. Oni k nám vyvážejí svoji cenu elektřiny, která nevychází z toho, jakou my máme koncepci v ČR, ale jakou oni mají koncepci, jak oni formují trh, jakou mají legislativu, jak se staví k EU. Pokud my si myslíme, že Němce přechytračíme, tak vás ujišťuji, že nepřechytračíme. Jsou 5 až 10 let před námi. My maximálně převezmeme jejich koncepty. Bude to trvat, než to pochopíme.

Jedním z opatření EK je design nového trhu s elektřinou, 14 dnů před tímto Německo oznámilo, že připravuje nový design trhu s elektřinou. Jak myslíte, že bude vypadat evropský design? Bude velmi podobný tomu německému. Mimochodem, sám místopředseda EK v Praze říkal: Až se o tom bude jednat, posílejte připomínky, posílejte emaily na EK, protože jich přijde 10 tisíc a z toho 9950 bude z Německa. Oni tu energetiku berou jako zcela vážnou věc pro svoji budoucnost. To, že odstavili jaderné elektrárny, že chtějí zdanit uhelné elektrárny, že se postupně těch uhelných elektráren zbaví, je jistota. My se budeme muset přizpůsobit a paradoxně to největší riziko nesou ti bezvýznamní Eurohujeři, jako je Česká republika. My se tváříme, že jsme strašně důležití, naše slovo má ale minimální význam. U nás to zatím není podstatné téma, přitom energetická koncepce byla v minulosti věcí velkých energetických společností, v budoucnu to bude otázkou spotřebitelů. Ta decentralizace půjde velmi rychle dopředu a neovlivní to žádný politik z Bruselu, právě ten tlak v České republice chybí. My pořád spoléháme na to, že si to nějak ulobujeme, podle toho bude energetika vypadat a nakonec převezmeme německé koncepty, které nejsou špatné.