Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov

Zemní plyn v Rusku

20.8.2015

Ing. Jan Schindler, redakce

Na území Ruska se nacházejí největší zásoby zemního plynu na světě. Ruská těžba je druhou největší na světě. V plynárenství země dominuje polostátní podnik Gazprom. V posledních letech se však začínají prosazovat alternativní těžařské společnosti.

Podle údajů časopisu Gas and Oil Journal vlastní Rusko největší zásoby zemního plynu na světě se 48 000 mld. m³ (leden 2015), což představuje jednu čtvrtinu ověřených světových zásob. Většina z nich se nachází na území západní Sibiře, v oblastech Jamburg, Urengoj a Medvedzie.

Graf. 1: Odhad ověřených zásob zemního plynu k 1. lednu 2015 (Zdroj: Oil and Gas Journal Wordllook at Reserves and Production December 2014)

Kdo v Rusku těží plyn?

Tab. 1: Tabulka ruských těžebních společností s jejich denní těžbou (Zdroj: Eastern Bloc Research, CIS and East European Energy Databook 2014, Table 34, p. 14.)

Těžba Gazpromu v roce 2013 v Rusku představovala 73 % celkového objemu vytěženého zemního plynu. Podle údajů za rok 2013 získávají nezávislí dodavatelé stále silnější postavení. Společnosti jako Novatek, Lukoil, Rosneft v předcházejících letech zvyšovaly těžbu, Gazprom se zejména opíral o výhodu spočívající v monopolním postavení vývozce plynu prostřednictví plynovodů.

Rusko v roce 2013 vytěžilo druhé největší množství zemního plynu na světě 626 mld. m³ plynu, bylo předstiženo pouze Spojenými státy (688 mld. m³). Alternativní těžební společnosti zvyšovaly těžbu na úkor Gazpromu a budou i v budoucnu zvyšovat svůj podíl.

Kdo na těžbu dohlíží?

Na těžbu a obchod se zemním plynem dohlíží několik institucí. Licence uděluje Ministerstvo přírodních zdrojů a životního prostředí, které se stará o to, zda jsou dodrženy podmínky těžby a zda jsou v souladu s udělenou licencí. Ministerstvo energetiky má dbát na dodržování cílů energetické politiky státu a také v jeho působnosti je rozvoj exportu s LNG. Ministerstvo financí a Ministerstvo ekonomiky zase spravují exportní daně a tarifní sazby.

Nejdůležitějšími orgány dohlížející na obchod se zemní plynem jsou Federální tarifní úřad, který reguluje tarifní poplatky pro plynovody a Federální antimonopolní úřad, jež odpovídá za zajištění přístupu třetích stran k dopravě plynovody.

Kde se těží?

Tab. 2: Přehled oblastí, kde se těží zemní plyn s jejich denní kapacitou těžby (Zdroj: www.eia.gov/beta/international/analysis.cfm?iso=RU)

Převážná část zásob se nachází v západní Sibiři, i když Gazprom a jiní dodavatelé se snaží těžit zásoby i v jiných oblastech Ruska jako Jamal, východní Sibiř a ostrov Sachalin. U polí s největšími zásobami, kde těží Gazprom (Jamburg, Urengoj a Medvedzie) se předpokládá v příštích letech pozvolný pokles těžby.

Kam dodává?

Rusko v roce 2014 vyvezlo 208 mld. m³ plynovody, většina tohoto množství byla dodána do Německa, Turecka, Itálie, Běloruska a Ukrajiny. Dodávky LNG směřovaly do Asie. Naproti tomu na Ukrajinu Gazprom dodal v roce 2014 polovinu množství, které dodal v roce 2013.

Vývoz plynu představuje objem 14 % celkového obratu ruského exportu, což je mnohem méně, než objem obchodů s ropou. Gazprom dodává 30 % spotřeby plynu v Evropě, více jak polovina z tohoto množství proudila v roce 2013 přes Ukrajinu. Některé státy jsou 100% závislé na dodávkách ruského plynu, patří k nim Finsko, Pobaltí, státy jihovýchodní Evropy. Od poloviny minulého desetiletí spotřeba plynu v Evropě stagnuje, spolu se sankcemi USA a EU Rusko obrací své obchodní aktivity směrem k Číně.

Problematické spalování plynu

Velkým problémem je spalování plynu. V Rusku je běžná praxe, že při těžbě ropy se spaluje zemní plyn. Podle odhadu Národního úřadu pro atmosféru a oceány Spojených států Rusové v roce 2011 spálili 37 mld. m³, nejvíce ze všech zemí, což je 27 % celkové těžby. Sice se o problému hodně na vládní úrovni hovoří, ale ve skutečnosti se zatím jen málo proti tomu udělalo.

Systém plynovodů

Systém plynovodů v Rusku spolu s vysokotlakými plynovody představuje délku přibližně 169 tis. km, soustava má 46 podzemních zásobníků plynu. 75 % z nich je starších více než 20 let. Nové plynovody mají za úkol dopravovat plyn z nových ložisek (Jamal, východní Sibiř) do Číny nebo mají dodávat plyn do Evropy s tím, že se vyhýbají Ukrajině. V roce 2007 stát určil Gazprom jako garanta výstavby plynovodu směřujícího na východ, který je dnes znám pod názvem Síla Sibiře.

Gazprom vlastní všechny plynovody v Rusku. Od roku 1999 zákon vlastníkovi plynovodu přikazuje umožnit nediskriminační přístup k plynárenské síti dodavatelům, kteří dodávají domácím zákazníkům. To neplatí pro dodávky plynu na export, od roku 2006 má pro export plynu Gazprom exklusivní postavení.

Tab. 3: Přehled plynovodů v Rusku (Zdroj: www.eia.gov/beta/international/analysis.cfm?iso=RU)

LNG

Od roku 2009 pracuje v severní části Sachalinu terminál o kapacitě 13,5 mld. m³ plynu, který je vlastněn Gazpromem. Vývoz je nasmlouván dlouhodobými kontrakty. Optimalizací byla v roce 2011 rozšířena kapacita terminálu o 4,5 mld. m³ ročně. Tento plyn je určen pro spotový trh v Asii. Většina plynu se vyváží do Japonska (79 %) a Koreje (18 %). Ostatní země (Čína, Taiwan, Thajsko) představovaly pouhá 3 %.

V roce 2013 bylo dovoleno společnostem Novatek a Rosneft exportovat plyn prostřednictvím terminálů LNG. Novatek staví v současné době svůj terminál v jamalské oblasti.