Biomasa je jeden z pilířů transformace českého teplárenství

Hlavní formy využívané biomasy

• Dřevní hmota: Nejčastěji jde o lesní štěpku, kůru, nebo zbytky ze zpracování dřevní hmoty.
• Zemědělská biomasa: Sláma (obilná i řepková), pelety z biomasy či cíleně pěstované energetické plodiny.
• Tuhá alternativní paliva (TAP): Biologicky rozložitelná složka komunálního nebo průmyslového odpadu.

Klíčové přínosy pro teplárenství

• Uhlíková neutralita: Biomasa je považována za obnovitelný zdroj energie (oxid uhličitý uvolněný při spalování odpovídá množství, které rostlina během svého růstu absorbovala z atmosféry). Teplárny tak výrazně šetří náklady na nákup emisních povolenek.
• Stabilita a energetická bezpečnost: Na rozdíl od solárních či větrných elektráren je biomasa stabilním, řiditelným a předvídatelným zdrojem energie. Teplárny ji mohou spalovat podle aktuální potřeby tepla a elektřiny v síti.
• Podpora lokální ekonomiky: Palivo se obvykle nakupuje z regionálních zdrojů (místní lesy, pily, zemědělci), což snižuje závislost na importu paliv a podporuje zaměstnanost v regionu.

Technologické přístupy: Teplárny volily jako přechodné řešení spoluspalování biomasy s uhlím a postupně přecházejí na kompletní konverzi zdrojů, kdy se kotle plně rekonstruují na spalování čisté štěpky či pelet nebo se staví kotle nové. Moderní provozy navíc využívají technologii vysokoúčinné kogenerace, tedy společné výroby tepla a elektřiny z jednoho zdroje, což maximalizuje energetickou účinnost využití ekologického paliva.

Logistická výzva: Hlavním limitem masivního rozvoje je logistika a dostupnost biomasy v rozumné svozové vzdálenosti (ideálně do 50 km od teplárny), aby se ekologický přínos neznehodnotil dálkovou kamionovou dopravou. U některých tepláren se dováží biomasa po železnici, což dále snižuje emisní stopu při jejím využití.

Současná dostupnost lesní biomasy a její výhled a poptávka do roku 2030 je výsledkem několika faktorů:

• Konec kůrovcové hojnosti a tlak na lesní dendromasu
  V uplynulých letech byl na trhu relativní nadbytek dřevní hmoty v souvislosti s kůrovcovou kalamitou. Teplárny těžily z levné a dostupné štěpky. Tento efekt odezněl a těžba dřeva klesla k normálu. Zpřísňují se i evropská pravidla udržitelnosti (například směrnice RED III a nařízení proti odlesňování). Velké zdroje musí prokazovat udržitelný původ každé tunu štěpky.
• Souběžný „run“ na biomasu
  Transformace českého teplárenství od uhlí probíhá masivně a v poměrně krátkém časovém období. Desítky středních a větších zdrojů přecházejí (nebo již přešly) na biomasu jako na hlavní či doplňkový obnovitelný zdroj.
• Ukončování samostatné výroby elektřiny z biomasy
  V roce 2005 byl přijat zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, na jehož základě získalo provozní podporu na výrobu elektřiny z biomasy několik elektráren. Tato podpora byla udělena na dvacet let a bude končit v nejbližších 3 až 4 letech a podle legislativy EU již není možné ji obnovit a ani se s tím nepočítá. Bez provozní podpory elektřiny nebude provoz těchto elektráren ekonomicky rentabilní a bude ukončen, což uvolní značné množství lesní štěpky.

Ministerstvo průmyslu a obchodu se bilancí dostupné biomasy a její spotřeby v teplárenství komplexně zabývalo ve zprávě Posouzení trajektorií udržitelného využívání bioenergie v ČR z roku 2024 a dospělo k následujícímu závěru: „Z důvodu vysoké heterogennosti zdrojů biomasy a také způsobů jejího využití nebylo prokázáno, že by v kontextu celé ČR poptávka po biomase převyšovala nebo významně převyšovala potenciál zdrojů pevné biomasy do roku 2030.“ Produkce lesní biomasy a poptávka po její spotřebě však není v ČR rovnoměrná. Ústecký a Moravskoslezský kraj se ve zprávě ukazují z pohledu biomasy dostupné pro teplárenství jako deficitní, naopak v ostatních krajích by měl být biomasy pro teplárenství v roce 2030 přebytek a ve Zlínském kraji je bilance přibližně vyrovnaná.

Riziko omezené regionální dostupnosti lesní biomasy například v případě opakování kůrovcové kalamity vyloučit nelze, větší projekty proto zpravidla nesází na biomasu jako na jediné palivo. Biomasa je zpravidla spalována v multipalivových kotlích, které umožňují také využití tuhých alternativních paliv vyrobených z průmyslových nebo komunálních odpadů, pelet ze zemědělské biomasy apod. V rámci teplárenských soustav je pak zpravidla k dispozici další diverzifikace zdrojů. Do roku 2030 bude nicméně valná většina zbytkové lesní biomasy využita a další případné projekty na energetické využití biomasy bude potřeba orientovat na zemědělskou biomasu.

Do roku 2030 bude v ČR využita valná většina dostupné zbytkové lesní biomasy, díky ukončování provozu stávajících elektráren na biomasu se ale celorepublikový nedostatek biomasy neočekává, určité regionální disbalance, které bude potřeba vykrýt převozem biomasy nicméně vzniknout mohou. Díky diverzifikaci paliv mohou teplárny reagovat i na případné výkyvy v dostupnosti lesní biomasy.