Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Čína, budoucnost patří plynu

Čína jako energetická velmoc hraje významnou roli v ovlivňování cen energetických surovin. Ne jinak to bude i v případě zemního plynu. Jak je na tom Čína s těžbou a spotřebou zemního plynu nyní? Vyrovná se Čína Spojeným státům v těžbě a spotřebě břidlicového plynu? Jak ovlivní čínská spotřeba ceny u nás?

Obr. 1: Energetický mix Číny v roce 2011, dominuje spotřeba uhlí (69 %.) Zdroj EIA
Obr. 1: Energetický mix Číny v roce 2011, dominuje spotřeba uhlí (69 %.) Zdroj EIA

Čína je největším spotřebitelem energií na světě. Navíc poptávka v této zemi roste spolu s průmyslovou výrobou a zvyšujícím se HDP. Více potřebují nejen průmyslové podniky, ale i domácnosti. Podle odhadů by se potřeba energií ve světě do roku 2035 měla zvýšit o 45 %, přičemž růst budou z 95 % zajišťovat rozvojové země, tedy i Čína. Bohužel její energetický mix – podíl jednotlivých druhů surovin na výrobě energie – dokazuje, že donedávna byla preferována výroba bez ohledu na ekologické dopady. Zemní plyn zaujímal v roce 2011 pouhá 4 % celkové energetické spotřeby.

Čínská vláda plánuje snížit podíl uhlí pod 65 % celkové spotřeby do roku 2017, do roku 2040 by se měl podíl dostat pod 50 %, ale v absolutních číslech by měl v uvedeném roce být vyšší, než je dnes. Důležité je ale to, že vláda plánuje zvýšení podíl plynu na 10 % v energetickém mixu země do roku 2020.

Čína disponuje největšími zásobami zemního plynu v celém asijsko–pacifickém regionu. Podle odhadů z ledna 2014 ložiska na jejím území, která jsou technicky využitelná, dosahují výše 4389 mld. m3. Přitom objem zásob proti poslednímu odhadu z roku 2013 se ještě zvýšil o 396 mld. m3. Domácí těžba za posledních deset let se ztrojnásobila. Místní vláda plánuje zvýšit domácí těžbu do konce roku 2015 na 160 mld. m3 ročně. Spotřeba ovšem převyšuje možnosti rozvoje domácí těžby, podle odhadů EIA by měla spotřeba Číny v roce 2020 dosáhnout 220 mld. m3 a v roce 2040 480 mld. m3.

Obr. 2: Struktura dovozu zkapalněného zemního plynu do Číny v roce 2012. Největší dodavatelem je zatím Katar, který tak kompenzuje výpadek dodávek do USA.
Obr. 2: Struktura dovozu zkapalněného zemního plynu do Číny v roce 2012. Největší dodavatelem je zatím Katar, který tak kompenzuje výpadek dodávek do USA.

Zatím spotřeba zemního plynu není v porovnání se Spojenými státy, Evropou či Ruskem příliš velká. Statistiky z minulého roku říkají, že dosáhla 169 mld. m3, z toho asi jedna třetina byla z dovozu. Dovoz se uskutečňoval především formou zkapalněného zemního plynu (LNG) tankery (přibližně 40 mld. m3 v roce 2011). Plynovody dopravující plyn ze zahraničí jsou zatím na počátku svého rozvoje.

Dodávky plynovody představují zatím pouze dvě trasy. Kapacitně větší z nich již od roku 2009 přivádí plyn ze střední Asie, z Kazachstánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Kyrgyzstánu. Po úplném dokončení třetího souběžného potrubí v roce 2015 by měl dosáhnout kapacity 55 mld. m3 za rok. Cena plynu je dojednána kolem 350 USD/1000 m3, což je mnohem méně než cena LNG, která je zhruba 530 USD/1000 m3.

Druhý plynovod spojuje těžařské věže u pobřeží Barmy s jihem Číny. Plynovod stavěl Daewoo a investorem je CNPC. Smlouva byla podepsána v roce 2008 a v červnu loňského roku začal jím proudit první plyn. Z oblasti se paralelně dopravuje ropa i plyn, plynovod má kapacitu 12 mld. m3 za rok.

Obr. 3: Dovoz zemního plynu do Číny. Zdroj: Naturalgaseurope.com
Obr. 3: Dovoz zemního plynu do Číny. Zdroj: Naturalgaseurope.com

Zemní plyn má proudit i z Ruska, i když na základě dohody, která byla projednávána více jak deset let a kde příčinou průtahů byl ruský nesouhlas s navrhovanou cenou. Nakonec bylo dohody dosaženo, protože mimo politických důvodů Rusům nic jiného nezbylo. Podle vyjádření jednoho ruského bankovního analytika je „lepší prodat za mizernou cenu, než neprodat vůbec.“ Cena by se měla pohybovat kolem 350 USD/1000 m3, což je podobné jako u dodávek ze střední Asie a méně než je průměrná cena Gazpromu v Evropě (380 USD/1000 m3). Kapacita plynovodu má být 38 mld. m3 a plyn by měl začít proudit v roce 2018 (Gazprom).

Mimo tlak na zabezpečení energetických zdrojů stále naléhavěji vystupuje do popředí otázka životního prostředí. Právě jeho poškozování vede k velkým finančním ztrátám pro celou společnost, což si Čína stále více uvědomuje, i když je to v rozporu s plánovaným energetickým mixem. Věc je o to složitější, že je potřeba najít nejen ekologický zdroj energie, ale také takový, který je levný, čímž pomůže zabezpečit nižší výrobní náklady. Zajistí tak konkurenceschopnost ekonomiky na světových trzích, podobně jako Spojeným státům poskytuje břidlicový plyn. V případě nalezení takového zdroje by se problém snížení znečišťování podařilo pravděpodobně rychleji řešit.

Čína má největší zásoby břidlicového plynu na světě

Sice celková těžba a i spotřeba břidlicového plynu je zatím v Číně nízká, přesto tato země disponuje největšími zásobami této suroviny na světě. Podle odhadů by bylo možno vytěžit 31,57 trilionů metrů krychlových. Pro porovnání, zásoby břidlicového plynu v USA se odhadují na 24 trilionů metrů krychlových.

Jenže se nedá porovnávat bohatství této suroviny pouze podle množství zásob. V podrobnějším srovnání lze na první pohled nalézt rozdílné podmínky. Zatímco v USA se nachází ložiska plynu v hloubce 800 až 2600 m, čínský břidlicový plyn je ve větších hloubkách. Těžaři by museli vrtat do hloubek v rozmezí 1500 až 4000 m pod povrchem země.

Těžba břidlicového plynu v Číně by si vyžádala také vyšší náklady vzhledem k reliéfu krajiny. Zatímco v USA břidlicová revoluce začala v rovinách Texasu, Severní Dakoty a Pensylvánie, ložiska břidlicového plynu v Číně se nacházejí v horském terénu, v horských pánvích, což by případnou těžbu rovněž prodražilo.

Místní zdroje jsou velmi omezené, část ložisek se dokonce nachází na poušti (severozápadní část Číny), jinde je voda využívána k závlahám. Těžba by byla konkurentem tamnímu zemědělství v potřebě užitkové vody. Ve Spojených státech se voda využitá k těžbě vypouští jako odpadní voda, v Číně by pravděpodobně musela být recyklována, což by také těžbu rovněž zdražilo. Možná by na některých místech pomohla těžba břidlicového plynu pomocí oxidu uhličitého místo vody. Tato známá metoda je využívána u některých vrtů ve Spojených státech. Problém spočívá v nutnosti většího stlačení oxidu uhlíku, a pak jeho oddělení od zemního plynu před dopravou. První zkušenosti ukazují, že cena břidlicového plynu v Číně je zatím čtyřikrát vyšší než v USA.

Kromě přírodních podmínek Číny, podobně jako v řadě dalších zemí, hraje velkou roli neexistující infrastruktura. To platí i pro rozvoj konvenčního plynu. Čína postrádá na rozdíl od USA síť plynovodů pro dopravu vytěženého plynu, přístupové komunikace a logistické zázemí pro těžbu.

Obr. 4: Ložiska zdroje břidlicového plynu v Číně. Zdroj: The Global Warming Policy Foundation
Obr. 4: Ložiska zdroje břidlicového plynu v Číně. Zdroj: The Global Warming Policy Foundation

Průzkum břidlicového plynu je v rukou státní podniků jako jsou CNPC, Sinopec a China United Coal Bed Methan, soukromé čínské společnosti nemají moc šancí na úspěch. Když by chtěl plyn těžit zahraniční zájemce, musel by se spojit s čínskou společností. Nicméně se snahou o reformu ekonomiky směrem k privatizaci, k řízení ekonomiky na kapitálové bázi se asi přílivu zahraničních investorů v blízké budoucnosti částečně uvolní podmínky.

Naproti tomu čínské státní firmy investují do těžby břidlicového plynu v USA a Kanadě, Sinopec má 33procentní podíl v těžařské firmě Devon Energy, CNOOC převzal Nexen s ložisky v Kanadě a PetroChina má 49,9% podíl v Duvernay projektu na těžbu břidlicového plynu v Kanadě. Tyto čínské firmy se spojují se zahraničními a utváří aliance pro těžbu břidlicového plynu v Číně. První vlaštovkou byl Shell, který v roce 2012 podepsal smlouvu na průzkum a těžbu břidlicové plynu s čínskou CNPC v Číně.

Na rozdíl od váhání některých evropských vlád ohledně těžby v Evropě, čínská vláda považuje výzkum a těžbu za strategický úkol. Podporuje jej formou daňových výhod, podpory vývoje technologií a snížením cla na dovážené těžební prostředky. Výzkum se soustředí na náhradu vody při těžbě břidlicového plynu a také na využívání uhlí pomocí jeho zplyňování.

Plán rozvoje těžby břidlicového plynu počítá s těžbou 6,5 mld. m3 v roce 2015 (spotřeba v České republice asi 8 mld. m3), zatím ale těžba dosahuje miniaturních množství, přibližně 0,2 mld. m3 v roce 2013.

Důsledky čínské plynové revoluce pro ceny v Evropě

Obr. 5: Srovnání zdrojů dodávek plynu pro významné odběratele. Zdroj: BP
Obr. 5: Srovnání zdrojů dodávek plynu pro významné odběratele. Zdroj: BP

Vývoj čínské spotřeby a i těžby je sledován s velkou pozorností. Na jedné straně by bylo potřeba mnoho plynu pro náhradu uhlí a na druhé straně cena plynu nesmí být pro průmyslovou výrobu příliš vysoká, aby nesnížila konkurenceschopnost Číny. Vzhledem k nutnosti vybudovat celou infrastrukturu a toho, že ložiska břidlicového plynu mají rozdílný charakter než v USA, je málo pravděpodobné, že v Číně nastane plynová revoluce podobné té ve Spojených státech v následujících několika letech.

Bohatí investoři z Číny se účastní výzkumu a těžby po celém světě. Dá se tedy očekávat, že tato energetická surovina bude pravděpodobně proudit nejvíce směrem do Číny za výhodnějších podmínek než pro ostatní. Investice do nových technologií by mohly umožnit využívání ložisek břidlicového plynu, kde dosud využívání nebylo možné. To za předpokladu, že by ceny plynu začaly růst a že by se taková těžba vyplatila.

Myslím si, že růst čínské spotřeby plynu v krátkodobém horizontu pěti let nebude mít podstatný vliv na ceny plynu v Evropě.

 
 
Reklama