Do sítě bude letos ve světě připojeno 15 nových jaderných bloků
Svět letos očekává připojení 15 nových jaderných bloků; loni jich bylo pět, včetně prvního „evropského“ reaktoru po 13 letech a úplně prvního na Středním východě.
Celkem 15 nových jaderných bloků o souhrnném instalovaném výkonu přes 14 000 MW by podle Světové jaderné asociace (WNA) mělo letos začít dodávat elektřinu do sítě. Stejně jako v minulých letech sice vévodí výstavbě Asie, nicméně hned tři bloky by měly posílit jadernou produkci i v Evropě. Loni bylo ve světě připojeno pět nových jaderných bloků s celkovým výkonem 5 521 MW. Na druhé straně jich šest bylo odstaveno a šest dalších zahájilo výstavbu.
Rumunská elektrárna Cernavoda s těžkovodními bloky typu CANDU loni přišla o titul evropské lokality s posledním spuštěným jaderným blokem (evropskou část Ruska nepočítáme). V roce 2020 ji totiž v této kategorii nahradila běloruská jaderná elektrárna Ostrovec 1. Ani ta se ale na pěkném místečku dlouho neohřeje – letos by se totiž do evropského jaderného klubu měly přihlásit další tři noví členové: její sesterský blok Ostrovec 2 (VVER-1200, výkon 1 194 MW), slovenské Mochovce 3 (VVER-440, výkon 471 MW) a dlouho očekávané finské Olkiluoto 3 (reaktor typu EPR, výkon 1 720 MW).
Také v USA budou letos slavit: k síti by se měla připojit Vogtle 3 (AP 1000, 1 250 MW). Ta z pozice nejnovější místní jaderné elektrárny vyšoupne Watts Bar 2, který si titul hýčkal od roku 2016. Co se týče plánů ve zbytku světa, podle WNA bude žebříčku opět vévodit Asie: Čína se chystá zprovoznit čtyři jaderné bloky, Indie tři, po jednom plánují spustit také Jižní Korea a Pákistán. Spojené Arabské Emiráty, které loni připojily vůbec první středovýchodní jaderný blok Barakah 1, letos chtějí v projekt pouštní jaderky pokračovat spuštěním i druhého bloku. Po několika letech chybí v letošním přehledu plánovaných spouštění Rusko, naopak velkou zajímavostí bude argentinský reaktor CAREM-25 z kategorie malých modulárních reaktorů.
Bilancování 2020
Loňský rok připsal ke světové jaderné kapacitě celkem 5 521 MW. Kromě již zmíněných bloků Ostrovec 1 v Bělorusku a Barakah 1 v SAE přibyly ještě Fu-čching 5 a Tchien-wan 5 v Číně a Leningrad II 2 v Rusku.
S výrobou naopak definitivně skončilo šest bloků s celkovým instalovaným výkonem 5 165 MW. Tři v Evropě, dvě v USA a jedna v Rusku. Bloky Fessenheim 1 a 2 ve Francii byly v provozu od roku 1977, Ringhals 1 ve Švédsku od roku 1974. Stejně dlouho byla v provozu i loni odstavená americká Duane Arnold, ještě o rok déle pak sloužila druhá uzavřená elektrárna Indian Point 2. Šestici ukončených provozů uzavírá ruský Leningrad 2, připojený v roce 1975.
V loňském roce byla zahájena výstavba šesti nových bloků – vyrůstají v Turecku (Akkuyu 2) a v Číně (San´ao 1, Š-tao-wan 2, Sia-pchu 2, Čang-čou 2 a Taipingling 2). Celkově bylo na začátku ledna 2020 ve výstavbě vedeno 54 bloků.
