13. Energetický kongres – hrozba obnovitelných zdrojů konvenční energetice
V pořadí již 13. Energetický kongres se konal 5.–7. března v pražském hotelu Mariott. Na téma „Energetika nejistá“ vystoupili se svými příspěvky zástupci energetiky a průmyslu z ČR i ze zahraničí. O spád kongresu se přičinil zejména rozvoj obnovitelné energie a problémy s tím související. Celým kongresem se nesl apel – začněme se chovat racionálně, podpořme rozvoj průmyslu a konvenčních zdrojů, přestaňme klást hledisko životního prostředí nad rozvoj ekonomiky a rozšiřme Temelín.
Politický blok
Po úvodní formuli moderátora Aleše Johna zahájil kongres plamenným projevem Jaroslav Hanák ze Svazu průmyslu a dopravy. Rozvoj OZE žene ceny energií nahoru jak v ČR, tak v celé EU. Evropská unie si tím podvazuje vlastní konkurenceschopnost, a to nejen „zelenou“ energetickou politikou, ale také příliš štědrou sociální politikou. Za nepříznivou situaci v průmyslu nesou vinu europoslanci, vláda, předchozí vláda, MPO a ti všichni skrze OZE. Jaroslav Hanák zdůraznil, že český byznys Temelín potřebuje, ale ostře se vymezil vůči zprávám z médií, že Westinghouse je jasný vítěz tendru. Ještě zdaleka není rozhodnuto, kdo nakonec bude Temelín stavět.
Vývoj na evropské úrovni tlumočil europoslanec za KDU – ČSL Jan Březina. V souladu s Björnem Lomborgem konstatoval, že opatření proti změně klimatu budou stát obrovské množství peněz, ovšem na klimatické změny budou mít naprosto minimální dopad. Daleko větší jsou jejich následky v současné energetice. Rapidní výstavba OZE má negativní vliv na stabilitu evropské sítě, kde výstavba nových přenosových kapacit zaostává za instalovaným výkonem větrných farem na severu Německa. Nadto díky nízkým cenám silové elektřiny přestávají být jiné než obnovitelné zdroje komerčně schůdné. Tím stagnuje výstavba záložního výkonu (zejména plynových elektráren), který je potřebný k dalšímu rozvoji OZE. Nízké ceny emisních povolenek naopak vrací do hry uhlí. Málo se mluví o výstavbě několika nových uhelných elektráren v sousedním Německu a s tím souvisejícím nárůstem emisí CO2 oproti odstavenému jádru. Na rozdíl od Německa např. Finsko a Velká Británie počítají s dalším rozvojem nízkouhlíkaté energetiky včetně jaderných zdrojů. Ve Finsku je při výstavbě nových jaderných elektráren zvažován netržní princip Mankala, Británie potom za tím účelem vytvořila koncepci nazvanou „Electricity market reform“.
Na Jana Březinu navázal Josef Zbořil z Evropského hospodářského a sociálního výboru. Ironicky konstatoval, že komunikace a rozhodování v EU neprobíhá racionálně, ale emocionálně. Pokud chce průmysl prosadit své zájmy, musí také začít komunikovat emocionálně. Nato představil několik případů, kde má použití obnovitelných zdrojů za následek například vyšší nezaměstnanost nebo dokonce ztráty na životech. I Josef Zbořil důrazně nabádal k racionalitě – pokud v Evropě dojde ke snížení emisí CO2, nebude to dáno systémovým postupem, ale ekonomickým poklesem. Koncepční opatření (např. emisní povolenky) jsou neúčinná a velmi drahá. Totéž se týká snižování spotřeby. Není rozporováno zvyšování energetické účinnosti, nicméně snižování spotřeby musí vycházet z reálné ekonomické situace, ne z regulace vyplývající z ochrany klimatu.
Vrcholem konference byla pro mnoho zúčastněných přednáška českého rodáka a nyní kanadského ekonoma Václava Smila. Také on mírnil nadšení z obnovitelné energie, ale z mnohem širšího hlediska. Předně uvedl, že pokroky elektroniky nejsou pokroky energetiky. Energetika je nejkonzervativnější průmyslové odvětví a mění se velmi pomalu, což je z velké části dané rozsáhlou infrastrukturou, do níž byly investovány obrovské peníze. Kromě toho dochází ke stále větší koncentraci obyvatelstva a průmyslu ve městech, přičemž tento trend klade zvýšené nároky na výrobu energie. Aglomerace jako Šanghaj nebo Hong Kong mají enormní a takřka permanentní odběr energie, přičemž takto koncentrovanou a pravidelnou dodávku energie lze jen těžko pokrýt OZE. Na rozdíl od konvenčních zdrojů OZE potřebují mnohem větší plochu k vyrobení jednotky energie a místa výroby se nacházejí daleko od míst spotřeby.
Václav Smil opakovaně akcentoval, že není radno dělat dlouhodobé předpovědi na základě aktuálních trendů – zkušenost ukazuje, že takové predikce se téměř vždy míjejí s realitou. Současně je těžké věci hodnotit, pokud s nimi máme malou zkušenost. To se týká nejen rozvoje OZE, ale též boomu těžby břidličného plynu v USA. Co se ve světle momentálních událostí jeví perspektivní, může se v delší časové perspektivě ukázat jako méně výhodné nebo dokonce nesmyslné. Už precizní odhad současného stavu vyžaduje zvážení příliš mnoha faktorů. K nim patří i například vztah spotřeby energie ke kvalitě života. Statisticky (tj. v rámci možností objektivně) bylo zjištěno, že uspokojení ze spotřeby roste zhruba do 100 GJ na hlavu za rok. Jinak řečeno, zvyšování spotřeby nad tuto hodnotu už nečiní lidi šťastnějšími. Ze subjektivního hlediska pak mezi kvalitou života a spotřebou energie není vůbec žádná spojitost. Lidé mohou být šťastní i nešťastní bez ohledu na úroveň vlastní spotřeby.
Ideální energetický mix vztáhl V. Smil k životaschopnému ekosystému – nejodolnější je ten nejrozmanitější. Jak ukázal exkurz do nefunkčních předpovědí, člověk je tvor omylný. Žádné řešení není bez rizika, chyby vždy budou udělány a peníze promrhány. Vhodnou reakcí na tento fakt je mít rozehráno co nejvíce alternativ. Nejhorší možná varianta je vsadit vše na jednu kartu. Kombinace těchto „karet“ je tak zásadní, že by měla být utvářena na základě široké a dlouhodobé společenské diskuze, ne rozhodnutím nějaké komise (narážka na koncepci EU 2020).
Průmyslový blok
Jaroslav Pantůček ze společnosti MERO ČR a. s. hovořil obecně o těžbě a dopravě ropy ve vztahu k ČR. Tuzemská těžba u Hodonína zvládne pokrýt jen 2 % zdejší spotřeby, stran ropy jsme tedy ryze importní stát. Ropa k nám putuje ropovody Družba a IKL a pokud by došlo k výpadku dodávek, jejich obnovení z Ruska by mělo trvat zhruba 60 dní. Česká republika je pro takový případ dobře připravena, zvládla mezi prvními naplnit směrnici EU o velikosti ropných rezerv, které by v současné době měly být schopny pokrýt místní spotřebu po dobu 90 dnů.
Edward Chow z washingtonského Center for Strategic and International Studies se věnoval boomu těžby břidličného plynu v USA. Rozvoj alternativních zdrojů tam vyplynul zejména z vysokých cen ropy. Nicméně nyní roste vývoz fosilních paliv z USA, obzvláště do Evropy. V USA klesá závislost na dovozu a předpokládá se, že do roku 2020 budou USA čistým vývozcem plynu. Díky tomu se přestávají využívat uhelné elektrárny a staví se plynové, neboť jsou mnohem levnější. Podle E. Chowa lze americký „plynový zázrak“ těžko zopakovat jinde, neboť v USA pro to nastala specifická příznivá konstelace mnoha okolností.
Podrobněji na TZB-info: V USA jsou díky těžbě z břidlic třetinové ceny plynu
Jörg Jasper z německé energetické společnosti EnBW referoval o strategii své firmy a o vývoji energetiky v Německu. Poznamenal, že jak energetická reforma (Energiewende) tak obnovitelné zdroje se stále v Německu těší široké podpoře veřejnosti i politiků, avšak lidem začínají vadit rostoucí náklady. V důsledku růstu příspěvku na OZE a blížících se voleb je projednávána úprava německého zákona o podpoře obnovitelných zdrojů (EEG). To vzbuzuje nevoli u investorů, nicméně EnBW má v plánu další rozsáhlé investice do OZE.
Maciej Firla-Cuchra na kongresu zastupoval poradenskou společnost KPMG a ve svém vystoupení se zaměřil na britskou koncepci „Electricity market reform“ (dále EMR). Konstatoval, že trh v Británii neposkytuje takovou výrobu elektřiny, která je ve veřejném zájmu – tj. nízkouhlíkatou, bezpečnou, udržitelnou a dostupnou. V souladu s těmito čtyřmi požadavky má EMR stanovit preferovaný energetický mix a zajistit příznivé tržní prostředí pro jeho fungování. To znamená stabilní přísun investic do preferovaných zdrojů a zároveň stabilní ceny elektřiny. Mezi zvolená opatření patří stanovení pevných výkupních cen elektřiny metodou „contract for difference“ (dorovnávání rozdílu mezi garantovanou a tržní cenou elektřiny), určení minimálních cen uhlíku a uhlíková daň či platba za instalovaný výkon. Jedná se o velmi ambiciózní plán, který chce postihnout pokud možno všechny proměnné. Zde je ovšem velmi těžké odhadnout, co nastane, pokud se implementují všechna opatření najednou. Bude těžké EMR naplnit, aniž by se muselo rezignovat na některý ze čtyř cílů.
Alan Svoboda, ředitel obchodní divize ČEZ, vrátil debatu zpět k hrozbě vyplývající z obnovitelných zdrojů. OZE by se bez podpory na trhu neprosadily a tak je EU prosazuje silou, tzn. regulací a dotacemi, na což doplácí spotřebitelé. Alan Svoboda upozornil, že díky výrobě z OZE klesá počet hodin, kdy mohou konvenční zdroje na tržní bázi vyrábět. Společně s občanským využíváním OZE klesají zisky energetických společností, ale neklesají jim náklady. Tedy tyto náklady musí promítnout do zvýšených cen elektřiny, což opět více motivuje lidi, aby si pořídili vlastní zdroj. Takto se roztáčí nebezpečná spirála.
Aleš John z Ústavu jaderného výzkumu Řež představil několik koncepcí malých bezúdržbových jaderných reaktorů jako možných budoucích řešení decentralizované energetiky. Také podotkl, že např. JE Dukovany zaměstnává zhruba 5 tisíc lidí a tázal se, co se stane s těmito lidmi, až bude jednou v elektrárně ukončen provoz? Jako nejpraktičtější řešení vidí A. John Dukovany modernizovat a dále pokračovat v provozu.
Závěr konference patřil dvojici přednášejících zastupující společnosti Westinghouse (Kerry Hanahan) a MIR 1200 (Vladimír Vladimirovič Petrov). Oba představili svůj koncept rozšíření JE Temelín jako bezpečný, spolehlivý, výhodný pro zdejší ekonomiku a využívající tuzemské zdroje.
