Jaké mohou být důsledky ukvapené dekarbonizace EU27? (I)

Jak rychlá má být transformace energetiky?

Ve dnech 20.–21. září ’23 se v brněnském hotelu Passage uskutečnil v pořadí již 28. ročník prestižní energetické konference. Pořadatel EGÚ Brno zvolil jako název konference otázku, která je v současném mainstreamu poměrně netradiční. Mediální prostor je v posledních týdnech a měsících zaplněn články, studiemi, rozhovory, které se zabývají různými modely transformace evropské a potažmo i české energetiky. Prakticky všichni se shodují v tom, že transformace energetiky směrem k dekarbonizaci je nezbytná. Zásadní je ale rychlost této transformace. A právě názory na rychlost transformace se zásadně různí. Rozdílné názory zformuloval Pavel Šolc ze společnosti ČEPS, a.s.

• názor Evropského parlamentu: co nejrychleji
• názor Evropské komise: tak rychle jak to půjde, problémy budeme řešit za pochodu
• názor České republiky: tak rychle, jak to bude slučitelné s energetickou bezpečností

Skutečnou rychlost transformace limitují dvě podmínky:

• jak nám to dovolí stav a rozvoj síťově a informační infrastruktury
• jak dá počasí

Program konference

Dva dny konference byly naplněny přednáškami odborníků z jednotlivých oblastí energetiky. Za mikrofonem se vystřídali všichni, kdo v energetice něco znamenají. A všichni se drželi základního tématu konference – jak rychlá má být transformace energetiky? Závěr konference pak tvořila panelová diskuse příznačně pojmenovaná Střet zájmů při dekarbonizaci. Do ní byli cíleně pozváni zástupci institucí, jejichž názory na rychlost transformace se odlišují.

Bylo by dlouhé a čtenářsky nezajímavé popsat v tomto článku všechny přednesené prezentace. Dovolím si tedy vybrat a okomentovat ty části prezentací z jednotlivých bloků, které mě nejvíce zaujaly. Závěrečnou diskusi pak nabídneme se souhlasem organizátorů čtenářům celou, ve formě podcastu s komentářem. Na TZB-info vyjde v pátek 13. 10. v pokračování tohoto článku.

Blok 1 – Jak rychlá má být transformace energetiky?

Michal Macenauer, Jiří Feist, Svatopluk Vnouček. Zdroj: EGÚ Brno

Úvodní přednáška Michala Macenauera (EGÚ Brno) by si zasloužila k publikaci celá. Ale vyberu z ní jen 4 slidy, které prezentují zásadní informace k diskusi o rychlosti transformace energetiky.

První ukazuje dramatický nárůst HDP Číny a Indie oproti zbytku světa. Komentář k tomu není potřebný.

Vývoj světového HDP 1990–2022. Zdroj: Macenauer, EGÚ Brno

Absolutní emise CO₂ v Číně a v Indii od roku 1990 rostly oproti růstu HDP v těchto zemích výrazně mírněji. V USA pak vzrostly emise jen o 10 % oproti nárůstu HDP o více jak 100 %. Podařilo se to především díky výraznému navýšení těžby a spotřeby břidlicového plynu. Zarážející je nárůst emisí CO₂ o téměř 300 % v regionu střední Evropy.

Emise CO₂ 1990–2022. Zdroj: Macenauer, EGÚ Brno

Výroba elektřiny z uhlí celosvětově roste. Jen od roku 2010 celosvětově vzrostla o 1 677 TWh, v samotné Číně pak o 2 164 TWh. Poklesla jen v USA a v EU. Zde je potřeba porovnat čísla. V tomto období je pokles výroby elektřiny z uhlí v EU asi 8× menší než nárůst výroby v Číně.

Výroba elektřiny z uhlí 1990–2022. Zdroj: Macenauer, EGÚ Brno

Další slide z přednášky ukazuje na negativní dopady přesunu průmyslové výroby z Evropy do Číny. Přesun způsobí nárůst globálních emisí.

Důsledek přesunu výroby z EU do Číny. Zdroj: Macenauer, EGÚ Brno

Překážky, které brání tomu, aby se dekarbonizace stala úspěšnou strategií, Michal Macenauer shrnul do pěti bodů:

1. EU je zahleděna do sebe – neřeší efektivně globální emise
2. Hysterie v cílech – cíle nejsou pro odbornou veřejnost důvěryhodné
3. Technologická ideologie – ztráta technologické neutrality
4. Přehlížení zemního plynu jako dekarbonizačního média – USA to pochopily
5. Fatální přehlížení jaderné energetiky – SMR to nezachrání

Blok 2 – Zemní plyn, vodík a další paliva … jak to bude dál?

Rozdílné postoje se v tomto bloku projevily u dvou přednášejících na reálnost využití vodíku jako náhrady zemního plynu. Optimisticky vidí komerční využití vodíku už po roce 2030 Thomas Merker ze společnosti GasNet. Především v dopravě, ve výrobě tepla a v průmyslu. K ekonomickému využití vodíku v náhradě zemního plynu ve výrobě elektřiny po roce 2035 se graf nevyjadřuje.

Vývoj ceny elektřiny a plynu do roku 2050. Zdroj: Thomas Merker, GasNet

Obdobně i Radek Jirků ze společnosti Sev.En upozornil na problematiku využití vodíku jako média pro plnou náhradu zemního plynu ve výrobě elektřiny a tepla po roce 2035, jak to předpokládá současně platná taxonomie EU. Problémem je především nízká energetická účinnost využití.

Blok 3 – Toky energií – odkud, kam a jak?

Jan Fousek z Asociace AKU.BAT CZ ukázal tři varianty (pesimistická, realistická, optimistická) odhadu nárůstu instalovaného výkonu ve fotovoltaických elektrárnách do roku 2030. Vysokým rizikem další transformace energetiky je podle Fouska tradiční český postup „ode zdi ke zdi“. Popsal ho jako:

Dříve: do poslední chvíle všemožně brzdit rozvoj nové energetiky (posledních cca 12 let) a držet status quo té stávající „zuby nehty“.

Nyní: masivní nárůst OZE bez dostatečné akumulace a předcházejícího masivního posilování související energetické infrastruktury (distribučních soustav, přenosových soustav) a za hrozby odstavení obrovského množství točivých zdrojů a zdrojů v základním zatížení (Base Load) u nás i v okolních zemích do konce této dekády.

Následující graf ukazuje i na rozpor mezi odhady Solární asociace a předpoklady Národního klimaticko energetického plánu (NKEP) před jeho zásadní revizí.

Meziroční nárůst instalovaného výkonu ve FTV. Zdroj: Solární asociace

Skutečný nárůst rezervovaného a zasmluvněného výkonu fotovoltaických elektráren v letech 2021–2023 v distribuční síti společnosti ČEZ Distribuce, a.s. ukázal ve své prezentaci Radim Černý z této společnosti.

Rezervovaný výkon FTV 2021–2023 ČEPS, a.s. Zdroj: Radim Černý ČEPS, a.s.

Na základě těchto dat se dá předpokládat, že skutečnost může překonat i ty optimistické odhady Solární asociace. Pak ale budou narůstat rizika překotné dekarbonizace EU, která výše popsal Jan Fousek (odstavení točivých strojů a výrobních zdrojů v základním zatížení).

Blok 4 – Bude nová energetika tržní?

Michal Puchel ze společnosti OTE, a.s. ve své prezentaci ukázal, jaké jsou cenotvorné faktory a jak problematické by bylo ceny určovat direktivním rozhodnutím.

Jaromír Čermák, který reprezentoval Českomoravskou komoditní burzu Kladno, popsal trh s energiemi v bodech, které shrnují názory účastníků trhu s energiemi:

• Liberalizace energetického trhu měla za cíl vytvoření konkurenčního prostředí a zabezpečení spolehlivých dodávek energií
• Nedokázali jsme si představit, že po víc jak 20 letech fungování liberalizovaného trhu budeme vést diskusi o tom, zda elektřina je veřejný statek, lidské právo apod.
• Trh musí fungovat ve prospěch zákazníka
• Státní regulace, státní zásahy – raději NE, prosím