Razantní změny v elektroenergetice začnou brzy
Podle posledního hodnocení zdrojové přiměřenosti ČEPS už v příštích 3 letech budeme čelit nedostatku zdrojů
Podle posledního hodnocení zdrojové přiměřenosti zpracované v ČEPS, už v příštích 3 letech budeme čelit nedostatku zdrojů. Vzniklou nerovnováhu mezi výrobou a spotřebou elektřiny je nezbytné urychleně řešit. Jaké má provozovatel distribuční soustavy možnosti?
Výroba elektřiny v České republice má bohatou tradici a prošla řadou postupných vývojových změn. Tyto změny probíhaly vždy v delších časových horizontech. Současná transformace naší energetiky založené především na mixu výroby z uhelných a jaderných zdrojů bude ale daleko rychlejší.
Do studia estav.tv jsme pozvali předního odborníka a energetického konzultanta Ing. Jiřího Gavora, CSc.
Koho se změny struktury energetiky dotknou?
Změny se dotknou prakticky každého z nás. Musí se na ně připravit jak odběratelé elektřiny z řad domácností, živnostníků, velkých podniků i státních institucí. Především se na ně musí připravit akciová společnost ČEPS, kterou prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu vlastní český stát. Změny vyvolané změnou výroby elektřiny se dotknou i dalších, souvisejících oblastí, jako je např. teplárenství, doprava, potravinářství, …
Proč se struktura české elektroenergetiky mění?
Hlavním důvodem změny je plnění postupných kroků formulovaných v Zelené dohodě pro Evropu (anglicky European Green Deal, do češtiny také název překládán Zelený úděl pro Evropu jako analogie pro Nový úděl). Jedná se o soubor politických iniciativ Evropské komise, jejichž hlavním cílem je dosáhnout toho, aby Evropa byla v roce 2050 klimaticky neutrální. Obsahuje plán s vyhodnocenými dopady, jehož cílem je snížit emise skleníkových plynů EU do roku 2030 o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Dohoda si klade za cíl začlenit do právních předpisů taková opatření, které zajistí, aby se Evropa do roku 2050 stala prvním klimaticky neutrálním kontinentem. Oblasti do kterých Zelená dohoda zasahuje jsou:
- Dekarbonizace energetiky
- Úspory energie v budovách
- Úspory energie v průmyslu
- Dekarbonizace dopravy
Opatření k dosažení klimatické neutrality
Pro dosažení cílů uhlíkové neutrality zemí EU byl vytvořen ekonomický nástroj – emisní povolenka. Jedná se vlastně o druh daně, která cíleně zatěžuje nejvíce uhelné elektrárny. V 1. pololetí 2021 začala cena emisní povolenky prudce stoupat. Základními příčinami tohoto zdražení byly:
- Stávající legislativa – především rezerva tržní stability
- Navržené zpřísnění legislativy – balíček Fit for 55
- Vysoká cena plynu (omezení výroby plynových zdrojů)
- Nižší produkce elektřiny z OZE (větrné elektrárny)
- Aktivita finančních investorů na trhu s emisními povolenkami
Emisní povolenka je podle Jiřího Gavora forma daně, která je závislá jednak na rozhodnutích EK, ale kromě toho, oproti jiným daním i na trhu s emisními povolenkami. Očekávaný vývoj ceny lze proto jen těžko odhadovat. A to je pro energetiku, průmyslové odvětví s velkou setrvačností hodně složité. Především pro organizaci, která řídí chod elektrizační soustavy a musí v každém okamžiku zajišťovat výkonovou rovnováhu výroby a spotřeby. Pokud nedojde ke snížení ceny emisní povolenky přestane být výroba elektřiny z uhlí rentabilní už v horizontu 3–5 let. To bude mít pravděpodobně za následek poměrně rychlé odstavování uhelných elektráren. Celoroční podíl výroby těchto elektráren je cca 40 %, v zimních měsících ještě daleko víc. Výpadek uhelných zdrojů by měl za následek vznik deficitů výkonu především v zimním období.
Jak bude možné tento výpadek nahradit?
Jako první možnost náhrady se nabízí přeshraniční obchod s okolními zeměmi. Tento obchod běžně funguje i dnes s tím, že naše země je zemí exportní. Kladné saldo se pohybuje okolo 11 TWh ročně. Po ukončení provozu uhelných elektráren bychom se stali zemí importní. Problémové mohou být zimní měsíce, kdy je spotřeba výrazně vyšší než v letních a nedostatek výkonu může být v celé Evropě.
Další možností je pak regulace spotřeby. Snahou distributorů jistě bude ekonomicky motivovat odběratele k omezení spotřeby v době odběrových špiček. Přizpůsobí se k tomu i tarifní soustava.
Pokud by se ale obě předchozí opatření ukázala jako nedostatečná, bude nutno přistoupit k urychlené výstavbě paroplynových elektráren. Společnost ČEZ už má podle Jiřího Gavora vytipovány lokality pro jejich výstavbu.
Nebylo by možné finančně podpořit stávající uhelné elektrárny formou kapacitních plateb?
Tato možnost by pro naši republiku s robustní uhelnou energetikou byla asi nejvýhodnější. Kapacitní mechanismy vyčleňují plynové a uhelné zdroje, které slouží jako záloha. Ta „najede“ jen v době, kdy solární a větrné elektrárny nezvládnou vyrobit potřebné množství elektřiny. Jejich provozovatelé dostávají peníze, i když tyto fosilní zdroje stojí, a provozují je tak se ziskem, i když nevyrábí naplno. Česko má ale problém, protože si za předchozích vlád u Evropské komise žádný takový mechanismus nedojednalo. Na rozdíl od Německa či Polska. A vyjednat možnost kapacitních plateb dnes je velmi nepravděpodobné. Současná Evropská komise prodlužování provozu uhelných elektráren rozhodně nepodporuje.
