Stát by měl omezit zvýhodnění konvenčních zdrojů

• Do jaké míry, v jakém rozsahu a jakou formou mají být nízkouhlíkové technologie podporovány a finančně dotovány?

Stát by měl omezit stávající zvýhodnění využívání fosilních a jaderných zdrojů oproti zdrojům obnovitelným. Nejde jen o sanování dopadů uhelné energetiky či těžby uranu na zdraví lidí a krajinu – celkově v řádech stovek miliard. Státní rozpočet dokonce přímo dotuje do pokračování těžby prodělečných uhelných dolů na Ostravsku nebo ručí za pojištění jaderných zařízení.

Také historicky upevněné vlastnictví velkých zdrojů a velké části energetické sítě udržuje dominantní postavení velkých energetických společností, které o podobě energetiky fakticky rozhodují.

S cílem částečně srovnat neférové podmínky zavedla většina evropských zemí podporu využití moderních obnovitelných zdrojů energie. Český model umožnil rovnocenný rozvoj všech jejích typů. Bohužel zmíněným energetickým společnostem se s využitím svého politického vlivu podařilo tento systém podpory částečně zdiskreditovat a zrušit. Zvýhodnění jaderné a fosilní energetiky zůstalo.

Navzdory tomu dojde během několika let v Evropě k vyrovnání ceny elektřiny z obnovitelných a konvenčních zdrojů. OZE se tak prosadí i bez dotací. Jediný způsob, kterým může vláda nástup moderní, efektivní a decentralizované energetiky u nás zadržet je napumpování bilionů korun do megaprojektů nových jaderných reaktorů. A přesně o to se pokouší.

• Má družstevní forma vlastnictví a jiné formy kolektivního investování dostatečnou oporu, např. v legislativě, k tomu, aby umožňovala participaci v rozvíjející se decentralizované energetice?

Družstevní forma sama o sobě u nás legislativně ošetřena je. Česká energetika ve stávajícím stavu ale rozvoj decentralizovaně vlastněné energetiky téměř neumožňuje. Poddimenzované distribuční sítě zpravidla vlastní dominantní výrobci, kteří navíc zásadním způsobem ovlivňují podobu české státní energetické koncepce. Podařilo se jim zastavit podporu využívání obnovitelných zdrojů energie. Ta bude proto možná jen ve velkém a se zajištěnými úvěry. Výsledkem u nás tedy zřejmě bude částečně přímo centralizovaná a částečně centrálně vlastněná „decentralizovaná“ energetika.

• Jaké prostředky máme k dispozici, aby se nízkouhlíkové technologie staly atraktivní a/nebo byly povinné? („Cukr a bič“ – nastavení tržních pravidel, např. EU ETS, dotace, úlevy, ekonomická zvýhodnění vs. zákazy a příkazy, vzdělávání a osvěta) • Jak motivovat jednotlivé skupiny obyvatelstva k úsporám energie?

Osvěta je dobrá, ale trvá nějakou dobu a vždy budou existovat názorové skupiny. Pokud však někde bylo dosaženo názorové shody, je nutno ji upravit do formy zákonů. Příkladem je antifosilní zákon v Británii, jasně srozumitelný trend, který je důležitý pro průmysl, aby mohl plánovat investice. Antifosilní zákon je v souladu s cíli EU, jeho princip je v tom, že společnost se shodne na nějakém cíli a průmysl dostane jasnou perspektivu, kterou může zahrnout do svých podnikatelských záměrů.

Česká vláda se naopak v naprostém rozporu s tržními i modernizačními trendy v energetice chystá prolomit limity těžby uhlí, otevřít nové uranové doly a masivními investicemi podpořit zastaralou, těžkopádnou, centralizovanou a hlavně drahou jadernou energetiku.

Nejúčinnější nástroje s nejmenšími vedlejšími škodami jsou ty ekonomické. Sobotkova vláda proto přejala program na podporu zateplování vytvořený ministrem Bursíkem za Topolánkovy vlády. Na druhou stranu se postavila proti ozdravení systému EU ETS, které připravuje Evropská komise.

Nástroje tedy k dispozici jsou, bohužel fungování hlavního evropského nástroje oficiální česká politická reprezentace brání. Na národní úrovni se pak v naprostém rozporu s tržními i modernizačními trendy v energetice chystá prolomit limity těžby uhlí, otevřít nové uranové doly a masivními investicemi podpořit zastaralou, těžkopádnou, centralizovanou a hlavně drahou jadernou energetiku.

Diskuse u úvodního článku série