Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Petr Rokůsek: přelom v energetice přinesou internetové společnosti a ostrovní systémy

Datum: 27.9.2018  |  Autor: Mgr. Jiří Zilvar, redakce

Jaký prostor zůstává v době digitalizace pro starou energetiku? Proč akumulátory nejsou univerzálním řešením? Kříží se blockchain s GDPR? O těchto a dalších otázkách jsme se bavili s technologickým vizionářem Petrem Rokůskem, zakladatelem a jednatelem společnosti Nano Energies.

Část roku žijete ve Švýcarsku, dle svých slov proto, abyste mohl fungovat. Můžete ten pocit upřesnit?

Když jste v zemi, kde se vývoj transparentně zobrazuje na všech stranách od státního aparátu až po firmy, tak potom se vám tam líp tvoří, protože v diskuzích neustále nenarážíte na otázky k čemu je to dobré, proč bychom to měli dělat. Neříkám, že Švýcarsko je lepší země, Česká republika je taky hodně dobrá, ale já se tam cítím líp, nepřipadám si jako blázen. Uklidňuje mě tam, že technologie, kterým věřím, se opravdu uplatní a že já budu u toho. I když to třeba bude trvat 4, 5 let.

Ve Švýcarsku jsou například už na úředních pozicích lidi, kteří chápou přínosy blockchainu. Také tam vznikají legislativní rámce, které umožňují velké zefektivnění celého aparátu a významně urychlují zavádění inovací. Mně to umožňuje se lépe připravit na situaci, až jednou tyto podmínky nastanou i v ČR.

Co můžeme od blockchainu očekávat?
Petr Rokůsek
Petr Rokůsek

Podstata blockchainu není složitá. Je princip řetězce záznamů, který se nedá zpětně narušit, data se nedají zpětně vymazat. To velmi urychluje dohadování, co, jak, kde a kdy bylo. A to je celé.

O blockchainu se dnes hodně hovoří kvůli rozjezdu kryptoměn, ale jeho uplatnění je daleko širší. Právě v energetice, kde potřebujeme udržovat dynamiku a dělat hodně záznamů o tom, v kterou hodinu nebo čtvrthodinu se kolik dodává nebo odebírá, se takový systém může dobře využít.

V Nano Energies zatím zkoušíme pilotní projekt, kde hledáme motivace, které v budoucnosti v energetice lidé budou mít. Jestli se bude lidem líbit, když si můžou zvolit, od koho budou elektřinu nakupovat. Nebo budou lidé investovat do svých zdrojů nejen kvůli financím, ale budou mít kilowatthodinový účet jako v bance a z něj si budou pohánět domácnost nebo dobíjet auto, nebo budou třeba posílat kilowatthodiny někomu jinému. U nás ve firmě jsme na to připraveni, náš software umí uvažovat o kilowatthodině jako o měně. Hledání motivací je jedna věc, daleko náročnější ale bude popasovat se s regulací. Nevíme, jestli Česká republika bude tou zemí, kde se budou dát chytré technologie aplikovat, nebo zda to budou jiné státy.

Jak by mohlo vypadat uplatnění blockchainu v ČR?

První fáze bude na vizionářích, firmách a podnikatelích, kteří jsou ochotni do té technologie investovat, i když pro ni zatím neexistuje obecný obchodní model. To děláme třeba v Nano Energies, kdy na tyto věci automaticky vyčleňujeme 10 % ze zisku.

Skvěle naopak vychází obchodní model pro státní aparát, kde blockchain může ušetřit spoustu peněz. V praxi by to mohlo vypadat tak, že se úřad stane autoritou nad smart kontrakty. U těch bude jasně definované, jak mají proběhnout a za jakých podmínek mohou proběhnout samostatně, „machine to machine”. Pak si mohou stroje samy v rámci nastavených mantinelů dohodnout transakci, a když podmínky vyhoví nastavení, tak ji rovnou provedou. Ale státy nad tím budou těžko získávat kontrolu, tím spíš stylem, na který jsme teď zvyklí – stanovením obecného zákonu, který má postihnout všechny situace a pak z toho pak vyplývá více různých výkladů.

Zavádění blockchainu se kříží například s GDPR. Jak je tato regulace v souladu s blockchainem?

Na řešení tohoto paradoxu jsem hodně zvědavý. Na jedné straně je GDPR, které chce chránit občany, aby nikdo nepracoval s jejich daty, když o to nestojí. To je určitě pozitivní, ale na druhé straně je blockchain, který vybízí k významnému snížení administrativní zátěže tím, že bude všechno transparentní a všechno dohledatelné. Hlavním principem blockchainu je, že z něj věci nejdou zapomenout, navždy v něm jsou. A tyto dvě strany – snaha o soukromí a snaha o průkaznost – se nějak střetnou a výsledkem bude nejspíš nový posun v blockchainu.

Upřesňující komentář ke vztahu blockchainu a GDPR najdete zde.

Víte o někom, kdo by kompatibilitu GPDR a blockchainu řešil? Ať už firma nebo instituce?

Jak blockchain, tak GDPR se teprve rozjíždí, určitě jsou tu jednotlivci, kteří to řeší, ale zatím nevím, že by se to řešilo nějak koordinovaně. Každopádně GDPR je už dnes omezeno místní legislativou. Já mám například českým zákonem nařízeno, že nesmím „zapomenout” své zákazníky po několik let kvůli účetnictví. A tato moje povinnost má prioritu před GDPR.

Jestliže se jednou blockchainu stane, že bude součástí státního aparátu kvůli zefektivnění, tak mu bude vymezen i prostor, kde bude moct fungovat a využívat své principy. Třeba Lichtenštejnsko implementuje blockchain do svého státního aparátu již teď a budou se s tím muset nějak vyrovnat.

Kromě snazšího sdílení elektřiny má blockchain v budoucnu usnadnit například využití elektromobilu jako pojízdné baterie, „vehicle to grid“. Zatím se hovoří o tom, že tato technologie vázne kvůli procesním záležitostem, zejména ocenění pronájmu baterie. Jak vidíte budoucnost této služby?

Dnes dochází k transformaci vlastnictví ve smyslu, že brzy už lidé nebudou potřebovat auta vlastnit. Roste operativní leasing a třeba Volvo se nechalo slyšet, že v budoucnu už nebude auta prodávat, ale jen pronajímat. Navíc se u mladší generace vytrácí touha auto vlastnit, vnímají to jako velkou starost. Koncoví zákazníci tak budou mít stále menší vztah ke konkrétním automobilům a tedy i bateriím samotným. To je první rovina.

Druhá rovina je vývoj baterií. Dnes je na světě v laboratořích rozpracován nespočet projektů, probíhá tady obrovský vývoj. U řady z nich už přitom jen stačí je certifikovat a dovést do komerční fáze. A není to jen nafouknutá bublina, celé je to hnané skutečnou poptávkou. Právě díky masivní poptávce můžeme předpokládat, že se baterie brzy vyvinou úplně jinak, než jak je známe dneska. Jak z hlediska ceny, tak opotřebení. To bude druhá změna.

No a samozřejmě bude muset být v energetice takový hráč, který bude umět dynamiku sítě a takového úložiště využít. Elektřina obchodovaná na spotovém trhu, to je přesně taková, se kterou je potřeba operativně naložit a kde je prostor pro baterie. A abychom je mohli využít, musíme umět vývoj v síti velmi přesně předpovídat. Je to do určité míry přírodní proces a je potřeba vytvářet takové obchodní modely, které tomuto procesu budou odpovídat. Správné nastavení není regulací, ale přes finanční hledisko. Aby to celé byl samotažný model, který se zkrátka finančně vyplatí.

Má-li to fungovat, musí se tyto tři roviny v realitě potkat. Dnes vidíme, že někdo řeší baterky, ale úplně přehlíží spotovou elektřinu.

Přitom obchodní model pro akumulátor vypadá jednoduše. V době nízkých cen elektřiny budu elektřinu nakupovat a ukládat a v době vysokých cen ji prodám. V čem je háček?

Aby tento model fungoval, musím být s tou baterkou vždycky na té správné straně. To znamená v době nízkých cen ji mít připravenou prázdnou a v době vysokých cen plnou. A když se můj odhad situace mine s realitou, tak mám smůlu. Pokud nebudu mít k obsluze té baterie logiku, predikční model, abych věděl, kdy jaká situace nastane, tak je mi hardware sám o sobě k ničemu. Samozřejmě lze baterie využít i pro jiné aplikace, ale pak nemá smysl tvrdit, že vyděláváte na okamžitých cenách elektřiny.

Jednou z možností je, že tato zařízení slouží pod speciálním kontraktem vůči ČEPS, což je v současnosti většina českých investic. Jejich cílem je, aby si je ČEPS zasmluvnil a využil je jako další „Dlouhé Stráně”. Pak to není byznys s elektřinou, ale s podpůrnou službou. Baterie udržujete nabité a čekáte, až jejich výkon bude potřeba.

Akumulace se jeví jako univerzální odpověď na dnešní energetické výzvy. Jsou nějaké alternativy?

Samozřejmě. V první řadě bychom měli hledat ve vrstvě nad tím, ve vrstvě řízení. Pokud se nebudeme zabývat vztahem chování zákazníka a stavu v síti, budeme potřebovat mnohem víc baterií. Je spoustu odvětví, nebo firem, kde je možné dobře regulovat poptávku. Samozřejmě za odměnu, zákazníci nebudou měnit své chování, pokud v tom neuvidí nějakou výhodu. I tak je ale řízení poptávky je jedním z nejlevnějších způsobů, jak zajistit bezpečnost dodávky energie.

Oproti tomu stavba špičkovacího zdroje nebo akumulátoru vyjde podstatně dráž. Je v provozu několik hodin denně a mezitím je nutné ho držet v pohotovosti.

Ve firmě razíte heslo „příběhy stranou“. Co tím máte na mysli?

Kromě úrovně logiky máme každý ve svém uvažování úroveň představivosti. Tam vznikají a působí příběhy, s nimiž lze velmi dobře pracovat. Příběh je velmi silný marketingový nástroj, ale racionality je v tom jen málo. Když začne stávající příběh příliš odporovat realitě, začne se prostě vykládat jiný. Například pokud moje firma nestíhá inovovat a přizpůsobovat se, budu šířit příběh, že fotovoltaika je k nám tlačena zvenku a poškozuje naši energetiku. A jakmile je moje firma připravena, můžu znovu vystoupit před lidi a říct, že jsem si právě na svůj dům instaloval fotovoltaiku, je to skvělé, tady ji máme na klíč, kupte si ji taky. Je to určitá promiskuita, která poukazuje na to, že dlouhodobě nemám žádnou vizi.

Česká republika je technicky velmi dobře vzdělaná a připravená země, ale to, co nám v určitých chvílích chybí, je otevřenost. Nebo, jinak řečeno, ochota si přiznat, jestli změny můžeme zabrzdit, nebo ne. Díky tomu kdysi vznikl příběh, že máme možnost světový vývoj ignorovat, jít si svou vlastní cestou a svět si půjde taky svou. Vzhledem k tomu, že jsme malá země závislá na ostatních, to působí úsměvně. Pokud ale takový příběh posloucháte deset let, začne to být velmi únavné.

Když říkám příběhy stranou, myslím tím, že se snažíme dívat se na věci pokud možno bez optiky nějakého příběhu a rozhodovat se na základě toho, co se ve světě děje.

Když dáme příběhy stranou, jaký prostor dnes objektivně zůstává pro starou energetiku?

Velmi podstatný, a to je bezpečnost státu. Opravdu bych nechtěl, aby se tato role zrušila. Část energií, odhaduji více, než třetina bude garantovaná státem a my si za tuto jistotu budeme platit. Ale tahle třetina – byť velmi podstatná – nemůže bránit vývoji nové energetiky, která s ní musí spolupracovat. Nová energetika není jen nějaký hardware, který si sám vydělá peníze. Je to nová filosofie decetralizace. Ta filosofie musí být opravdová, nemůže to být jen obchodní model, že někomu prodám baterku a vydělám na tom. To musí být promyšlené až do konce – aby to neškodilo přenosové soustavě, aby vyrobená elektřina byla využita lokálně, aby se zdroje a spotřebitelé více propojovali a snadněji svou energii sdíleli a tak dále. Je zde obrovský kus práce, který je potřeba udělat. Nejde to odbýt krátkodobými obchodními modely, které mi k novému produktu naženou zákazníky. Tím myslím z jedné strany dotace, z druhé strany sleva, každý přemýšlí jen v kontextu svého baráku a ve výsledku to zase nebude fungovat. Nová energetika zní velmi lákavě, ale přístup, že dáme baterky úplně všude, podle mě není cesta.

Tím, že tyto dva světy spolu dnes bojují, přehlíží, že je zde třetí vrstva, vrstva digitální, která dneska vládne světem. Mám na mysli velké internetové společnosti, které perfektně rozumí zpracování dat a práci s uživateli. Tyto společnosti jsou si zároveň vědomé, že energetika je esenciální.

A zatímco se spolu budou stará a nová energetika přetahovat, založí nějaká internetová společnost takový energetický model, který stávající struktury úplně převálcuje. Nabízí se paralela s taxikáři, kteří se tak dlouho hádali mezi sebou, až se jejich největší konkurencí stala firma z Kalifornie, která v ČR nevlastní jediné auto. V IT vím o několika týmech, které aktivně pracují na tom, jak se v energetice chytit. A jestli velké energetické společnosti budou řešit své ztráty tím, že se rozdělí na dvě části a jinak se nic nezmění, budou to mít velmi těžké.

Pořád si to neumím představit. Jak bude vypadat vstup internetových firem do energetiky?

Úplně stejně jako u Uberu nebo Airbnb. Podchytí přidanou hodnotu pro zákazníka a pokusí se obejít regulaci. Bude to nadnárodní byznys, takže nejprve najde škvíru, která se opakuje ve více státech, a tam začne. A než se státy rozkoukají, aby podchytily službu legislativně, tak se nové principy dobře uchytí.

Obchodní modely spočívající v tom, že obejdete regulaci, nastavíte vlastní systém, který regulaci nepotřebuje, a zároveň vyhovíte zákazníkovi, tak takových modelů bude hodně. Jestli to půjde přes elektrická auta nebo přes malé zdroje… možností je spoustu. Mezi nejrychlejší patří ostrovní systémy.

Model „vyrob si sám” je obrovská příležitost. Jakmile se baterky trochu posunou, aby se finančně lépe vyplatily, tak vznikne na trhu obrovská poptávka. Nemusí to začít v Evropě, může to být v Africe, nebo jinde, kde je zatím méně rozvinutá infrastruktura a ostrovní řešení budou jednodušší, než stavět centrální elektrárnu a tahat kabely.

Aby to byl masový model, musí být zacílený na nejširší skupinu zákazníků, na střed gaussovy křivky. A internetové podniky si na rozdíl od energetických společnosti nemusí k oslovení této skupiny dělat drahé průzkumy a marketing. U této skupiny mají podrobná data a mají ji podchycenou velmi dobře.

Děkuji za rozhovor
 

Hodnotit:  

Datum: 27.9.2018
Autor: Mgr. Jiří Zilvar, redakce   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)