Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Světový obchod s LNG, trendy a perspektivy

Rozvoj obchodu se zkapalněným zemním plynem se postaral o to, že se ceny plynu snižují a že se zemní plyn stává celosvětovou komoditou, podobně jako ropa. Jaké výhody má LNG v porovnání se zemním plynem dopravovaným plynovody? Kdo je největším odběratelem a kdo největším spotřebitelem? Jaká je situace v Evropě a který kontinent bude hrát ve spotřebě rozhodující roli?

Kalkulátor cen energií TZB-info

První loď, která převážela LNG, byla upravena z válečné lodi a dopravovala tekutý plyn z USA do Velké Británie. První tanker postavený za účelem dopravy LNG byl uveden do provozu v roce 1964. Zpočátku se dopravoval plyn z Alžírska do francouzských a britských přístavů. Od té doby objem přepravy značně vzrostl. V roce 2006 dosáhl hodnoty 210 mld. m³ a v roce 2013 to už bylo 315 mld. m³.

Srovnání s plynovody

Doprava zemního plynu plynovody je jednoduchá, levná a spolehlivá. V oblastech s vybudovanou sítí plynovodů se jiný způsob dopravy plynu těžko prosazuje. Tyto výhody přestávají mít význam se zvyšující se přepravní vzdáleností. Doprava plynu plynovody na vzdálenost mnoha tisíc km je již technicky i ekonomicky obtížnější. Dodavatel a odběratel jsou na sobě závislí. V případě jakýchkoliv potíží odběratele nebo dodavatele nelze změnit zdroj ani příjemce. Dodavatel může vytěžit jenom tolik, kolik odběratel spotřebuje. Z tohoto důvodu nebyly ceny plynu stejné na celém světě, jako tomu je u ropy. Ceny se lišily podle oblastí. Plyn se může stát i nástrojem politického nátlaku.

Právě poměrně snadná možnost dopravy tankery mění charakter obchodování s plynem a bude mít rozhodující vliv na ceny plynu v budoucnu.

Asie

Východní Asie je největším trhem pro LNG. Země této oblasti nakupují tři čtvrtiny veškeré světové spotřeby.

Největším odběratelem v této oblasti je Japonsko. Potřebuje jej zejména na energeticky náročnou výrobu a k výrobě elektřiny. V roce 2010 dovezlo 92 mld. m³, což představovalo 32 % světové spotřeby LNG. Po fukušimské tragédii se rozhodlo omezovat výrobu elektřiny v jaderných elektrárnách a nahrazovat ji elektřinou vyrobenou ze zemního plynu. V roce 2013 činil japonský podíl na celosvětové spotřebě z plynu již 37 %, což představovalo 116 mld. m³ (spotřeba ČR je 8 mld. m³).

Jižní Korea je na tom podobně jako Japonsko. Korea představuje pro obchod se zkapalněným plynem druhý největší trh v oblasti. Se spotřebou přibližně 54 mld. m³ je její podíl na celosvětovém obchodu 17 %. Čína s 9 % (29 mld. m³) zaujímala v roce 2013 sice třetí místo. Tato země má ale bohaté vlastní zdroje energetických surovin, především uhlí. S ohledem na růst výroby a nutnost zlepšit životní prostředí má však LNG velký potenciál růstu spotřeby.

Vedle těchto tří velkých odběratelů jsou zajímavým Taiwan a Indie. Zejména Indie je považovaná za důležitou zemi, která bude hrát jednu z rozhodujících rolí ve celosvětové spotřebě a tím bude ovlivňovat celosvětovou cenu plynu. Zatím obě země dovezly v roce 2013 17 mld. m³ LNG, což bylo 5 % světové spotřeby.

Evropa

Evropa je druhým největším odběratelem v porovnání světadílů. V Evropě si LNG konkuruje s plynovody, jejichž síť je zde poměrně hustá. Západní část má v tomto ohledu velkou výhodu, která spočívá v kombinaci možností dodávek plynu plynovody a ve formě LNG, která je tímto velmi flexibilní v možnostech změny objemu dodávek jednotlivých druhů. Ve východní části bohužel možnosti dodávek LNG jsou naopak zatím minimální.

V roce 2011 bylo dovezeno do Evropy 80 mld. m³ plynu z LNG, o dva roky později již jen 39 mld. m³. Ke zmenšení objemu dodávek hlavně přispěly vyšší ceny plynu v Asii. Nelze však opomenout ani snahu o snížení spotřeby plynu úspornými opatřeními.

V evropském dovozu dominují čtyři země: Španělsko (12 mld. m³), Velká Británie (9), Francie (8) a Itálie (5). Naproti tomu největší evropský trh se zemním plynem, Německo, nemá žádnou kapacitu pro příjem LNG.

Konečně třetím největším konzumentem ve srovnání světadílů je Latinská Amerika, kam se dovezlo v roce 2013 25 mld. m³ plynu. Největšími dovozci jsou Mexiko (8 mld. m³), Argentina (7), Brazílie (6) a Čile (4). Tyto země mají velký potenciál růstu spotřeby.

Dodavatelé LNG

V současné době je dominantním dodavatelem Katar, který disponuje velkými zásobami plynu. Ty jsou odhadovány na 25 000 mld. m³, což odpovídá 160 rokům těžby při současné úrovni. Díky výhodné zeměpisné poloze může relativně levně dodávat plyn jak do Asie, tak do Evropy. Katar v roce 2013 vyvezl 104 mld. m³.

Za Katarem jsou dodavatelé střední velikost, kteří se zaměřují na asijský trh. Malajsie, Indonésie, Austrálie a Nigérie. Malajsie a Austrálie vyvážejí každá 30 mld. m³. Zatímco se očekává, že jejich vývoz bude silně růst, Indonésie bude pravděpodobně omezovat vývoz a bude nucena uspokojovat rostoucí domácí spotřebu (vývoz 25 mld. m³). Nigérie má sice obrovské zásoby plynu, problémem ale spočívá ve zhoršující se bezpečnostní situace, a tak se odhaduje, že export zůstane zachován na stávající úrovni (22 mld. m³).

Největší z relativně malých dodavatelů je malý ostrov v Karibském moři Trinidad a Tobago, který dodává 18 mld. m³ a je v regionu nejdůležitějším hráčem. K ostatním menším dodavatelům patři Oman (11 mld. m³), Brunej (9 mld. m³) a Jemen (9 mld. m³).

Ke státům, které dodávají plyn hlavně prostřednictvím plynovodů a v menší míře i tankery patří Rusko (14 mld. m³). Plyn dodává jeho první terminál na ostrově Sachalin. Podobné množství plynu formou LNG dodává Alžírsko a pak Norsko (4 mld. m³).

Výhled do budoucna

Popisované rozdělení trhu se může koncem tohoto desetiletí změnit díky terminálům, které jsou nyní ve výstavbě. Exportní kapacita dosahuje pouze 396 mld. m³ plynu a má se do roku 2020 zvýšit o 147 mld. m³. V současné době je však velký nepoměr mezi exportní a importní kapacitou terminálů. Importní terminály jsou schopny přijmout až 950 mld. m³ plynu, jsou však umístěny pouze ve 24 zemích a jsou tak z hlediska potřeby bohužel nerovnoměrně rozmístěny.

Největší rozvoj exportní kapacity terminálů v blízké budoucnosti dojde v Austrálii. Pokud se všechny plány splní, koncem tohoto desetiletí Austrálie předstihne v produkci Katar a stane se tak největším dodavatelem. Předpokládá se, že kapacita se zvedne z 32 na 114 mld. m³. Většina vytěženého plynu bude určena pro trhy v Asii.

Kapacitu v LNG zvýší i Rusko, k dosavadním 14 mld. m³ pravděpodobně přidá 24 mld. m³ plynu z Jamalu. Kvůli zamrzání Severního ledového oceánu se počítá, že část této nové produkce bude určena i pro Evropu.

V USA je ve výstavbě pět terminálů o celkové kapacitě 92 mld. m³. Tato kapacita by mohla být dokončena do konce této dekády, pokud vůbec všechny terminály budou dokončeny. Většina investorů je z Asie a předpokládá se uplatnění na tamějším trhu. Americký plyn v Evropě bude spíš jen okrajovou záležitostí a bude nakupován spíše z politických důvodů.

Nové vývozní kapacity se objevují v Papui - Nové Guinei (9 mld. m³), další dodávky mají pocházet z Mosambiku, Malajsie a Kolumbie (celkem asi 13 mld. m³).

S kapacitou nových terminálů rostou požadavky i na nové tankery. V roce 2013 jich bylo 274 s tím, že každým rokem přibývá nyní kolem dvaceti. Přepravní kapacita může i tak být omezujícím faktorem růstu dodávek, protože stavba jednoho tankeru trvá přibližně tři roky.

Očekává se, že hnacím motorem celosvětové spotřeby bude Čína a Indie, přitom plyn ve formě LNG bude hrát pravděpodobně nejdůležitější roli. Naproti tomu Japonsko a Jižní Korea již tolik nezvýší spotřebu plynu. Indie má nyní 4 terminály o celkové kapacitě 38 mld. m³ a jeden terminál je ve výstavbě. Do Indie by mohlo proudit roku 2030 až 50 mld. m³ plynu ve formě LNG.

Zdroj:
BP, Statistical Review of World Energy 2014.
IEA, World Energy Outlook 2013.

 
 
Reklama