Nová tarifní struktura 2027: v hlavní roli průběhové měření a flexibilita

Zavádění flexibility poběží více „samospádem“, budou-li zákazníci finančně motivování k přizpůsobení své spotřeby s ohledem na síť. Ať se jedná o rezervovaný příkon nebo rozložení spotřeby v čase. K tomu by měla přispět nová tarifní struktura neboli nový způsob rozdělení regulovaných plateb.

Podrobnosti k novým tarifům zazněly na konferenci Agregace a flexibilita 2025, která proběhla 7. října v pražském hotelu Stages. Organizátorem bylo Sdružení agregátorů a poskytovatelů flexibility (SAF). Ze zmíněných témat vybíráme novinky v oblasti nové tarifní struktury a měření.

Základní obrysy nové tarifní struktury (NTS) na konferenci představil Alexandr Černý z ERÚ. NTS můžeme rozdělit do dvou oblastí – jedna pro kategorii VN a VVN a druhá pro NN.

Nová tarifní struktura pro firmy a podniky (VN a VVN)

Pro velké a průmyslové zákazníky by měla nová tarifní struktura platit již od 1. 1. 2027.

Dnes tarify pro VN a VVN zohledňují dvě věci:

• rezervovanou kapacitu – sjednaný smluvní parametr,
• spotřebu v MWh.

V nové tarifní struktuře platba za spotřebu zůstane, ale platba za kapacitu se rozdělí na:

• rezervovaný příkon, tedy hodnotu ze smlouvy o připojení,
• platbu za naměřené maximum výkonu v MW – maximální čtvrthodinový odběr za měsíc.

Nový model bude mít dvě sazby – jedna bude dávat větší váhu na rezervovaný příkon a druhá na maximální odebraný výkon. Zákazníkovi se každý měsíc automaticky přiřadí tarif, který pro něj vychází levněji. Sazba tedy bude určena vždy až ex post podle průběhu spotřeby v daném měsíci.

Nová struktura by měla být také přehlednější bez různých výjimek nebo speciálních režimů pro jednotlivé druhy zákazníků (např. závlahy, zimní stadiony). Místo toho se zavedou slevy navázané na skutečný přínos pro soustavu.

Se slevou tak mohou počítat výrobny se synchronním nebo asynchronním generátorem, zařízení na ukládání elektřiny a přečerpávací vodní elektrárny poskytující podpůrné služby, nebo lokální distribuční soustavy.

Alexandr Černý zdůraznil, že zatím se jedná o koncept a přesné parametry a váhy jsou ještě k diskuzi. Do budoucna se uvažuje i o sezónním rezervovaném příkonu (různý rezervovaný příkon pro jednotlivá čtvrtletí) a o negarantovaném rezervovaném příkonu, kdy by zákazník platil méně, ale distributor by měl možnost v případě potřeby část odběru omezit.

Nová tarifní struktura pro domácnosti (NN)

Tarifní struktura pro domácnosti, resp. zákazníky na nízkém napětí bude nabíhat postupně od roku 2027. Na rozdíl od velkých odběratelů zde bude zapojení nejprve dobrovolné a bude sloužit pro odladění tarifního systému. Po testovacím provozu budou nové tarify nabídnuty odběratelům s průběhovým měřením. Tím budou vybaveni v první řadě všichni se spotřebou nad 6 MWh elektřiny ročně a také zákazníci s fotovoltaickou elektrárnou.

Cena distribuce se bude na NN odvíjet od:

• rezervovaného příkonu,
• maximálního výkonu odebraného v daném měsíci,
• výše spotřeby elektřiny.

Jak to bude se zákazníky bez průběhového měření? V nejbližších letech se na ně budou vztahovat dosavadní sazby – d02d apod. To neznamená, že se zde nebude nic měnit, i tyto sazby jsou průběžně upravovány. Ale až bude plošně rozšířeno průběhové měření, začne se nabídka tarifů postupně zužovat na tarify zohledňující chování spotřebitele.

Jak se nová tarifní struktura projeví u zákazníků?

Dopadům nové tarifní struktury se na konferenci věnoval Michal Macenauer z EGÚ Brno. Těžiště platby za elektřinu se přenese z odebraných megawatthodin na rezervovaný příkon a odběrové špičky. Na všech napěťových hladinách tedy více než na spotřebě bude záležet na jejím profilu. Kdo bude mít odběr stabilní, ale bez větších výkyvů, zaplatí méně než zákazník, který odebírá sice stejně nebo méně elektřiny, ale zato nárazově.

Nová tarifní struktura tak otevře velký prostor nejen pro flexibilitu a řízení spotřeby, ale také pro akumulaci. Obojí pomůže zlevnit spotřebu a ořezat špičky.

Distribuce vs obchodníci – kdo vydělá na flexibilitě?

Michal Macenauer upozornil, že těmito kroky do budoucna vzniká potenciální spor o flexibilitu mezi obchodníkem a distributorem. Distributor by ji chtěl využívat k tomu, aby v době nejvyšší zátěže snížil odběr v určité části sítě a nemusel tolik investovat do „mědi a železa“, tedy posilování vedení a trafostanic. Obchodník naopak vidí flexibilitu jako nástroj, jak levněji nakupovat a prodávat elektřinu, vyrovnávat odchylky a reagovat na výkyvy v cenách na burze.

Oba by přitom měli ovládat stejné spotřebiče – tepelná čerpadla, wallboxy, baterie – a otázka je, kdo bude mít přednost. Nová tarifní struktura i připravovaná pravidla pro agregaci proto budou muset jasně vymezit, kdo kdy rozhoduje, jak se flexibilita dělí a jaká odměna plyne tomu, kdo zařízení skutečně řídí.

Smart meter je ideální, ale…

Už bylo řečeno, že nová tarifní struktura bude podmíněna chytrým („smart“, průběhovým) měřením. Bez něho nejde rozpoznat dopad jednotlivých zákazníků na síť. Jenže…

Instalace chytrého měření v ČR výrazně zaostává za zbytkem Evropy, prakticky jsme sotva začali (cca 7% pokrytí v ČR v roce 2025 vs 80 - 100% pokrytí v západní Evropě a ve Skandinávii). Ale ani v řadě ostatních zemí není situace ideální. Aby se s rozvojem flexibility nemuselo čekat na dokončení pokrytí chytrými měřiči, začínají se hledat další cesty, jak flexibilitu spočítat. Třeba měřit spotřebu i na jiném měřiči než tom distribučním. V zahraničí se hovoří o „dedicated mesurement devices“, DMD. Evropská legislativa už tuto alternativu umožňuje. Co to znamená?

Mnoho zařízení u koncových zákazníků má už dnes integrované měření spotřeby a jsou připojená k internetu – např. fotovoltaické střídače, wallboxy, tepelná čerpadla nebo zařízení chytré domácnosti. A do budoucna bude podobných přístrojů přibývat.

Pokud agregátor vidí data z těchto zařízení, může s nimi pracovat samostatně, i bez smart meteru. A naopak domácnost nebo firma může tato zařízení samostatně pro flexibilitu nabízet. Hlavní elektroměr pak slouží jen pro běžnou fakturaci, ne pro flexibilitu. Flexibilitu tak lze provozovat i bez smart meteru.

Zjevnou nevýhodou je ale roztříštěnost takových dat. Každé zařízení komunikuje jinak, data jsou poskytována v různých formátech. Agregátor by tak musel integrovat všechno možné.

Druhá věc je garance přesnosti integrovaného měření. Je nereálné tahat každý spotřebič na metrologické ověření, jaké mají elektroměry, a zároveň nežádoucí za referenční měřidlo prohlásit libovolnou krabičku z čínského e-shopu. Hledá se nějaký kompromis, který by zaručil rozumnou míru přesnosti.

Tyto potíže by ale měly být schůdné, tím spíš po komerční cestě. Agregátor by se pro začátek mohl zaměřit jen na nejpopulárnější typy jednotlivých přístrojů, nebo si k zákazníkovi instalovat nějaké vlastní rozhraní. Každopádně by to bylo mnohem rychlejší než čekat, až jednotlivé distribuce v použitelné míře implementují chytré měření.

Stejný postup se začíná v Evropě prosazovat u národních energetických datových center, v ČR EDC. Ta by se z centrálního mozku národní energetiky měla postupně stát jedním z mnoha „serverů“, kde se data koncentrují a sdílí jak v rámci státu, tak napříč Evropou. Jinak řečeno, stejně jako u smart meterů poskytování flexibility nemusí být vázáno na provoz jednoho národního datahubu.

Není čas čekat na piloty

Flexibilita je výhodná pro všechny zúčastněné:

• Energetické společnosti typu elektrárny, teplárny a další, tím získají další možný zdroj příjmu.
• Totéž platí pro zákazníky, domácí a především firemní, kterým může flexibilita snížit účet za elektřinu.
• Flexibilita a brzy i akumulace odemkne síť i ekonomiku pro další obnovitelné zdroje. Ty teď buď nejde připojit, protože v síti „není místo“, nebo se to nevyplatí kvůli častým záporným cenám.
• Více zdrojů flexibility na trhu pak znamená i vyšší konkurenci a nižší ceny podpůrných služeb pro ČEPS.

Ale její zavádění vázne. Obzvláště v ČR, kde jsme teprve letos pro ni zavedli legislativní podmínky. Jak na konferenci sdělil Petr Řeháček, ředitel SAF, flexibilita je už v Evropě natolik prozkoumaná věc, že není důvod ji v ČR znovu pilotovat. Než čekat dalších několik let, až bude v plném provozu datové centrum, dostatečné pokrytí chytrým měřením a udělají se první pokusné projekty, můžeme flexibilitu začít využívat už s tím, co máme teď.