Vodíkový trh v roce 2024

Vodík může být ideálním doplňkem energetického mixu

Evropa se soustředí na ukotvení vodíku v legislativním rámci, podobně jako USA, její produkce je ale v porovnání s dalšími kontinenty zatím poměrně nízká.

Globální spotřeba vodíku roste, za rok 2022 dosáhla rekordních 95 Mt, což představuje meziroční zvýšení o 3 %. Pouze 1 Mt však v roce 2022 připadla na zelený vodík. Poptávka po vodíku se zatím koncentruje na tradiční použití při rafinaci ropy a v chemickém průmyslu. Podle IEA tento globální růst neodráží ani tak úspěch politických snah o rozšíření používání vodíku, ale spíše souvisí s obecnými globálními trendy v energetice.

První zemí, která představila svou vodíkovou strategii, bylo v roce 2014 Japonsko. Vsadilo tehdy na využití vodíku především v oblasti osobní dopravy, v té se ale dnes vodík používá okrajově. V současnosti se využívá především v při rafinaci ropy nebo při výrobě methanolu a amoniaku jako hnojiva. Jeho další použití ukázala například švédská ocelářská společnost SSAB, která vodík využívá při výrobě bezemisní oceli. Prostřednictvím vodíkové technologie HYBRIT (Hydrogen Breakthrough Ironmaking Technology) dokázala produkovat ocel už v roce 2021 a o rok později otevřela velkokapacitní úložiště vodíku, které umožňuje snížit variabilní náklady na jeho výrobu o 25 až 40 %. Kromě SSAB ale existují i další příklady v automobilovém či stavebním průmyslu.

Vodíkový trh dnes opanuje Čína, v závěsu za ní stojí v produkci Severní Amerika. Čína využije 29 % aktuálně produkovaného vodíku a je i jeho největším producentem. V roce 2020 měla méně než 10 % celosvětové kapacity elektrolyzérů instalovaných pro výrobu vodíku. Ta v roce 2022 vzrostla na více než 200 MW, tedy 30 % celosvětové kapacity. Podle nejnovějších globálních dat ze září 2023 měla Čína do konce roku 2023 dosáhnout instalované kapacity elektrolyzéru 1,2 GW, tedy přibližně 50 % celosvětové kapacity. Čína navíc dominuje i na trhu s elektrolyzéry, která má největší kapacitu pro produkci této technologie a drží i rekord největšího elektrolyzéru na světě, a to o výkonu 260 MW.

Vodíkové projekty ve světě a Výroba a využití vodíku, zdroj Evropa v datech

Vodík je nově součástí českého energetického zákona

Od ledna 2024 začala platit novela energetického zákona, podle které bude možné do distribuční sítě posílat nejen zemní plyn, ale právě také vodík či jejich směs. „Už dnes jsou naše plynovody a plynárenská zařízení připraveny distribuovat až 20% příměs vodíku v zemním plynu. Vedle toho pracujeme na tom, aby naše síť byla v budoucnu schopna distribuovat i 100% čistý vodík. Dlouhodobě proto investujeme do rozvoje naší infrastruktury,“ popisuje mluvčí GasNetu Tomáš Pernis.

Přečtěte si také GasNet spojí síly ve výrobě vodíku s německým Graforce Přečíst článek

Dohoda mezi Českem a Saskem má otevřít dveře spolupráci obou zemí právě v oblasti budování vodíkové infrastruktury. Za klíčovou považují země přestavbu existujících plynovodů, jež umožní přepravu vodíku z východu a jihu Evropy. „Vodík se dle našeho názoru bude vyrábět primárně na severu Evropy, ve Skandinávii, kde mají levnou zelenou elektřinu, nebo na jihu, třeba v určitých oblastech Španělska. Evropu nicméně nejpozději v příští dekádě propojí systém přepravních plynovodů, který dostane levný vodík z těchto oblastí, a případně i z oblastí mimo Evropskou unii, do center poptávky,“ věří Veronika Vohlídková, výkonná ředitelka České technologické vodíkové platformy HYTEP.

„Vodíkové technologie jsou novým odvětím vytvářejícím vysokou přidanou hodnotu. Právě proto je klíčové vzájemně spolupracovat s aktéry ze států, kde došlo již k většímu rozšíření vodíkových technologií,“ řekl při podpisu Memoranda o porozumění a vzájemné spolupráci s korejským inovačním centrem pro vodíkové palivové články (WFRIC) Aleš Doucek, předseda představenstva České vodíkové technologické platformy (HYTEP).

Přečtěte si také Spolupráce s korejským inovačním centrem pro vodíkové palivové články Přečíst článek

Jak se vodík vyrábí?

Absolutní většina vodíku na světě se dnes vyrábí za pomoci fosilních paliv, zejména způsobem z tzv. parního reformingu zemního plynu. Jedná se o nejlevnější současnou technologii výroby vodíku. Další možností je vyrábět ho z vody, tzv. elektrolýzou pomocí tzv. elektrolyzéru. Při tomto procesu nevznikají emise, a pokud energie potřebná pro elektrolýzu pochází z obnovitelných zdrojů, jedná se o bezemisní tzv. zelený vodík. V současnosti se jen jednotky procent vyrábějí zmíněnou elektrolýzou vody. Do budoucna by se tento poměr měl změnit. ²⁾

Kolik stojí vodík?

• Boston Consulting Group ve své analýze z října 2023 odhaduje, že by se náklady na výrobu zeleného vodíku ve střední Evropě mohly v roce 2030 pohybovat v rozmezí 5 až 8 eur za kilogram. Ještě před dvěma roky byly ale odhady výrazně optimističtější, náklady na zelený vodík měly podle analytiků koncem desetiletí dosáhnout jen 3 eura za kilogram.
• Na výsledné ceně pro zákazníka se podílí náklady na pořízení elektrolyzéru, jeho využití, cena vody i obnovitelné elektřiny. Cena vodíku pochopitelně nikdy nemůže být nižší než cena energie, která je zapotřebí k jeho produkci.
• První pražská vodíková čerpací stanice otevřela v březnu minulého roku se zaváděcí cenou 278 korun za kilogram vodíku, na začátku letošního roku stál vodík už téměř 500 korun za kilogram. Na kilo vodíku ujede osobní auto přibližně stovku kilometrů.

Zdroje:
¹⁾ Vodík v energetice, Evropa v datech
²⁾ HYTEP, Fakta o klimatu