Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Dlouhodobě udržitelné nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem II.

V prosinci 2015 proběhla v České republice první fáze zjišťovacího řízení posuzování vlivů Aktualizace Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem na životní prostředí (SEA). Zpracována byla pouze v jedné variantě – hlubinné úložiště v ČR. Jak to řeší v jiných zemích?

První díl článku o nakládání s jaderným odpadem v ČR naleznete ZDE.

5. Zahraniční přístupy

Česká republika je jedna z asi 50 zemí, které musí problematiku RAO/VJP řešit. Jak se dozvídáme v úvodu česky otitulkovaného švýcarského filmu Die Reise zum sichersten Ort der Erde (2013): „Více než 350 000 tun vysoce radioaktivního odpadu a vyhořelých palivových tyčí je uloženo v dočasných skladech v areálech jaderných elektráren a v meziskladech po celém světě. Více než dalších 10 000 tun k nim přibude každý rok.“

5.1 Metody nakládání s RAO a VJP u nás a v zahraničí

V příloze 2 „Možnosti skladování a ukládání“ kapitoly o nakládání s radioaktivními odpady na webovém portálu Světové jaderné asociace se dozvíte mnoho komplexních informací o tom, jak se svět plánuje vypořádat s touto problematikou (World Nuclear Association, 2016). Tabulka 2 obsahuje údaje o několika vybraných zemích světa, včetně České republiky. Soustředí se na to, zda probíhá v dané zemi přepracování VJP, kde se skladuje RAO/VJP kromě jaderných elektráren, zda už v zemi otevřeli podzemní výzkumnou laboratoř, kdy začali/plánují začít budovat nějakou formu konečného ukládání a jaké geologické podloží si pro to zvolili.

Vyplývá z ní, že prozatím nikde na světě se nezačalo budovat konečné hlubinné úložiště pro VJP. Nejdále se zatím dostalo Finsko, které již získalo stavební povolení v roce 2015, po něm má následovat Švédsko a Francie. Dočasnému centrálnímu skladování dává přednost Jižní Korea od roku 2024, Nizozemí od roku 2003 (na dobu 50–100 let) a taktéž Velká Británie, Španělsko (na 60 let) a Spojené státy americké (po změně strategie v roce 2012). Ve Švédsku, Španělsku, Velké Británii a Kanadě mají dobrovolnou účast pro komunity v procesu hledání lokality pro skladování či ukládání RAO/VJP.

S konečným hlubinným úložištěm pro NSRAO mají zkušenost zatím jen Jižní Korea, Německo a Spojené státy americké. V Německu řeší problémy s kontaminací v bývalém solném dole Asse II (od roku 1988 do dolu vtéká solný roztok kvůli přetížení stěn v důsledku ukládání kontejnerů s odpadem). Ve Spojených státech amerických řešili kontaminaci v Pilotním provozu pro izolaci odpadů (WIPP) v roce 2014.

Tabulka 2: Programy na vypořádání se s RAO a VJP ve světě
Země – organizacePřepracování („reprocessing“) VJP?Skladování („storage“) –
Vyjma VJP v jaderných elektrárnách
Podzemní výzkumná laboratoř („underground research laboratory“, URL)Ukládání („disposal“) –
Konstrukce konečného hlubinného úložiště od cca
Geologické podloží
Belgie – SCK/CEN (1974) ONDRAF/NIRAS (1980)Ano (kontrakty s AREVA do 1994), teď přímé ukládáníSCK-CEN v Mol (70. léta);
Dessel (1984)
Hades (1980) a Praclay (1999) v Mol-Dessel 2035 (Mol)Jílové formace nebo břidlicovité vrstvy
Česká republika – SÚRAO (1997)Ano (ROSATOM)ÚRAO Richard (1964), Bratrství (1974) a Dukovany (1995);
ÚRAO Hostim (1959–1964);
ÚJV Řež, a.s. (1957)
PVP Bukov (2013)2050 (–)Žula (ale PVP Bukov je v přeměněných horninách)
Čína – CNNC (1988)Ano (čínské pilotní zařízení na přepracování od 2016)Yumen a Lanzhou, provincie Gansu; Daya Bay, provincie Guangdong(–) do 20202040 (Beishan, provincie Gansu)Žula
Finsko – POSIVA Oy (1995)Ne, přímé ukládáníOlkiluoto Research Tunnel (1992);
Onkalo (2004)
Stavební povolení vydáno v listopadu 2015 (Olkiluoto)Žula
Francie – ANDRA (1979)Ano (AREVA)The Manche (1969–1994);
The Centre de l’Aube (1992);
The Centre de Morvilliers (2003)
Fanay-Augères – žula (1980–1990);
Amelie – solné formace (1986–1992);
Tournemire Facility – jíl (1990);
La Chapelle-Bâton, Vienne – žula (1994);
Meuse/Haute Marne – jílovec (1999)
Žádost o povolení výstavby bude podána cca 2017 (Cigéo v Bure)Jílové formace
Japonsko – NUMO (2000); JAEA (2005)Ano (BNFL; JNC do 2011; JNFL)Rokkasho-Mura (1992);
Mutsu (2013)
Tono Mine – sedimentární horniny (1986–2004);
Kamaishi Mine – žula (1988–1998);
Mizunami (MIU) – žula (1996);
Horonobe – sedimentární horniny (2001)
2030 (–)Žula nebo sedimentární horniny
Jižní Korea – KORAD (2009)Ne, přímé ukládání, zvažuje přepracováníThe KAERI Underground Research Tunnel (KURT) – krystalická hornina (2003)2008 (WLDC v Gyeongju – 1. fáze v provozu pro NSRAO od 2015, 2. fáze 2012–2019;
2024 (–, CENTRÁLNÍ DOČASNÉ SKLADOVÁNÍ)
Krystalická hornina
Kanada – NWMO (2002)Ne, přímé ukládáníThe Western Waste Management Facility (1974);
The Pickering Waste Management Facility (1994);
The Darlington Waste Management Facility (2008)
AECL (1984–2006, uzavřena v 2010)2030 (Ontario/Quebec/New Brunswick/Saskatchewan) 21× DOBROVOLNÁ ÚČAST Kvůli metodě APM a vyjímatelnostiŽula
Maďarsko – PURAM (1998)Ne, přímé ukládáníRWTDF (1976–2004)Mecsek Mountains – bývalý uranový důl mezi 1995–1999 (1993)2030 (–)Jílové formace
Německo – DBE (1979); BfS (1989)Ano (AREVA do 2011; BNFL), ale zvažuje přímé ukládáníZwischenlager Nord (ZLN) (1994);
Konrad (2002);
Ahaus (2010);
Gorleben (2011)
Gorleben (1985; moratorium 2000–2010)1965–1978 (Asse) a 1971–1998 (Morsleben) – pro NSRAO 2030 (rozhodnutí o Gorleben)Solné formace
Nizozemí – COVRA (1984)Ano (BNFL, poté AREVA)Zeeland (1990);
HABOG (2003) = centrální mezisklad po dobu 50–100 let
POVRCHOVÁ ZAŘÍZENÍ NA DOBU 100 LET(Solné formace)
Ruská federace – NO RAO (2012)Ano (ROSATOM)MCC Zheleznogorsk 1985 Yeniseysk district (–)2025 (Nizhnekansky Rock Massif, Zheleznog, Krasnoyarsk)Žula nebo rula
Slovensko – JAVYS (nazýván GovCo 2005–2007) (2005)Ne (Ano, ROSATOM do 1999) přímé ukládáníIntegrální sklad RAO Jaslovské Bohunice (2013)– (2040–2047 budování; výběr lokace 2020–2040)
Slovinsko – ARAO (1999)Ne, ale plánuje před ukládáním do HÚZavratec (1961) – kontaminace CFS Brinje (1986)
JE Krško (2024–2065) – suché skladování VJP kvůli přepracování před ukládáním do HÚ
Spojené státy americké (USA) – DOE (1998); YMPO; WIPPNe, přímé ukládání, ale zvažují přepracování (–) (2021) – pilotní dočasné skladování; (–) (2025) – centrální dočasné skladování viz Blue Ribbon Commission (2012)Climax – žula (1978–1983);
G-Tunnel – tufy (1979–1990);
Exploratory Studies Facility (ESF), Yucca Mountain (1996–2009);
Busted Butte (1998)
1999 (WIPP) – pro NSRAO (kontaminace v únoru 2014)
2050 (–)
Tufy, ignimbrit
Španělsko – ENRESA (1984)Ne, přímé ukládáníThe El Cabril (1992–2020);
ATC Villar de Canas (2011) na 60 let – DOBROVOLNÉ
Švédsko – SKB (1977)Ne, přímé ukládáníCLAB (1985)Stripa Mine – žula (1976–1992);
Äspö Hard Rock Laboratory (1995);
The Canister Laboratory (1998);
The Bentonite Laboratory (2007)
2019 (Osthammar) DOBROVOLNÉŽula
Švýcarsko – NAGRA (1972)Ano (BNFL, AREVA), ale moratorium 2006–2016BZL (1993);
Zwibez (1993);
Zwilag ZZL (2001)
Grimsel Test Site (GTS) – žula (1984);
Mont Terri – mezozoický jílovec (1995)
2020 (kanton Curich, region Weinland?)Žula nebo mezozoický jílovec („opalinus clay“)
Velká Británie – NDA (2004)Ano (BNFL)Sellafield (1956);
Drigg (1959) Dlouhodobé dočasné skladování
2030 (–) DOHODA MEZI KOMUNITOU A STÁTEM, DOBROVOLNÁ ÚČAST

Zdroj: Olga Kališová podle World Nuclear, OECD/NEA, UN, IAEA, Nuclear Heritage, Science Direct a webů organizací. Pomlčky značí dosud neznámé nebo nejasné informace.

6. Hlubinné úložiště

Vznik trvalého hlubinného úložiště je obvykle zdůvodňován kupříkladu jeho schopností izolovat radionuklidy skryté v superkontejnerech od biosféry a také zamezit teroristickému útoku či snah zmocnit se třeba plutonia. Jenže ani přes miliardové investice (hlubinné úložiště v ČR má stát 111 miliard korun) neexistuje garance funkčnosti úložiště jako izolátoru radionuklidů v hloubce pět set metrů na statisíce let dopředu. A už vůbec ne, bude-li RAO/VJP v úložišti monitorován během provozu a po jeho uzavření, ale bez možnosti opětovného vyjmutí v případě zjištění potíží.

6.1 Proměnlivé hydrogeologické podmínky

V rozhovoru v Hospodářských novinách s vědcem Josefem Stemberkem z Ústavu struktury a mechaniky hornin Akademie Věd ČR, který zkoumá dlouhodobé mikropohyby v žulovém masivu v laboratoři Grimsel ve Švýcarských Alpách, zaznělo, že se masiv v roce 2013 pohnul o téměř 0,1 centimetru, což z hlediska umístění úložiště představuje zásadní problém. Také proto, že vzniklými puklinami a trhlinami putuje podzemní voda.

V bývalém solném dole Asse II v Německu mají problémy s kontaminací povrchové vody cesiem a tritiem z NSRAO, neboť puklinami v solné hornině proniká do komor s odpadem voda už několik let. Trvalo 8 let, než Spolkový úřad pro ochranu před radioaktivním zářením (BfS) rozhodl, že se NSRAO přemístí, a bude trvat dalších minimálně 20 let, než se tomu tak stane, neboť se musí nejdříve postavit nová šachta. Přes tyto problémy a navzdory čtyřicetiletým protestům organizovaným například iniciativou Umweltschutz, někteří politici a energetické koncerny v Německu stále uvažují o hlubinném úložišti v Gorlebenu (v dalším bývalém solném dole). Překážkou v jejich úsilí je také majitel pozemků v sousedství bývalého dolu Gorleben, hrabě Andreas von Bernstorff, který je podle dolnosaského práva vlastníkem nerostů skrytých pod svými pozemky a uplatňuje své nároky sůl vytěžit. Hrabě von Bernstorff a aktivisté z Umweltschutz jsou přesvědčeni, že Gorleben byl vybrán pro hlubinné úložiště z politických důvodů, nikoli v důsledku vhodných geologických podmínek.

Geologické podmínky narušuje i lidská činnost, v důsledku níž došlo k sesuvu půdy ve francouzské podzemní výzkumné laboratoři v Meuse / Haute-Marne v lednu 2016, kde se provádějí experimenty sloužící k navržení budoucího hlubinného úložiště Cigéo v Bure (ANDRA, 2016).

V České republice chce SÚRAO vsadit na stabilnost hydrogeologických podmínek žulového masivu a odolnost obalů kontejnerů z uhlíkové oceli po více než 100 tisíc let, a chce razit asi 250 ukládacích vrtů do (pohyblivé) skály pro asi 6 tisíc superkontejnerů obsahujících kolem 9 tisíc tun VJP, ačkoli toto číslo nejspíš není konečné vzhledem k uvažovaným plánům na nové reaktory v jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany (SÚRAO/RAWRA, 2012). Podle Přílohy 1 Metodiky použití kritérií (podkapitola 4.2) je aktuální číslo pro VJP 10 tisíc tun a pro RAO 5 tisíc metrů krychlových. Plány na umístění HÚ v žule jsou v protikladu s tím, že mezi lety 2017 až 2025 se mají v PVP Bukov prověřovat vlastnosti přeměněných hornin. Žula totiž patří mezi vyvřelé horniny.

6.2 Uchovávání informací o úložišti

V závislosti na tom, v jaké míře a kvalitě nám informace o úložišti budou úřady a bezpečnostní orgány poskytovat, se po pár generacích dá snadno zapomenout na VJP a RAO skryté v hloubce půl kilometru. Například SÚRAO dosud nevyhodnocovala, zda uchovávat nebo neuchovávat informace o hlubinném úložišti pro budoucí generace, což v dubnu 2015 potvrdil ředitel Slovák v posledních třech minutách besedy „Radioaktivní odpady za našimi humny?“ v Budišově v lokalitě Horka.

Od roku 2010 se problematice předávání informací dalším generacím věnuje šestiletý projekt Výboru pro nakládání s radioaktivními odpady (NEA RWMC) s názvem „Uchovávání záznamů, znalostí a paměti (RK&M) napříč generacemi“ (OECD, 2016). První fáze (2011–2014) byla zakončena konferencí ve francouzském Verdunu, které se zúčastnilo téměř 200 zástupců ze 17 zemí. Na základě studií zkoumajících metody značení (například přes šest set let staré japonské menhiry varující obyvatele před tsunami) a komunikační systémy došli účastníci k těmto závěrům:

  • Nejčastěji zkoumanou formou odkazu informací generacím byly viditelné a srozumitelné objekty umístěné v blízkosti lokality pro umístění RAO/VJP (např. střednědobé sémiotické totemy nebo světelné ukazatele na solární pohon). Další výzkum vhodnosti těchto objektů ve druhé fázi (2014–2017) byl schválen.
  • Dlouhodobý úspěch uchovávání RK&M má záležet na tom, jak se bude dařit udržovat povědomí o zodpovědnosti vůči dalším generacím v myslích aktuálních regulátorů, provozovatelů úložiště a zainteresovaných stran typu místních a regionálních úřadů a veřejnosti. K tomuto účelu má sloužit archivace fyzických a elektronických dokumentů, které na sebe navzájem budou odkazovat.

7. Vratnost a vyjmutelnost

Výbor pro nakládání s radioaktivními odpady (RWMC) v rámci OECD/NEA odstartoval v roce 2007 čtyřletý projekt NEA „Reversibility & Retrievability (R&R)”, který dokládá, že zúčastněné země si uvědomily nutnost flexibilně reagovat na etické požadavky společnosti a na případné technické problémy v průběhu plánování konstrukce, provozu a uzavření hlubinného úložiště, aniž by docházelo ke kompromisům v oblasti bezpečnosti (OECD, 2012).

Vratnost („reversibility“) znamená dát možnost budoucím generacím rozhodnout o modifikacích nebo přeorientování úložného procesu, popřípadě vyjmout odpady v souvislosti s novým způsobem zneškodňování nebo přepracování. Opětovné vyjmutí („retrievability“) RAO/VJP zahrnuje přístupnost zařízení kvůli dlouhodobé kontrole a monitoringu.

Následující seznam znázorňuje výhody a nevýhody vratnosti a opětovného vyjmutí, tak jak je shrnula NEA na základě názorů institucí a odborníků ve Finsku, Švýcarsku, Německu, Spojených státech amerických, Belgii, Švédsku, Japonsku, Francii a Velké Británii (Tabulka 3). Odpovědi jsou ovlivněny různými technickými, politickými a sociálními faktory v zemích.

Tabulka 3: Výhody a nevýhody uplatnění vratnosti a opětovného vyjmutí (R&R) při hlubinném ukládání
VýhodyNevýhody
Snazší přijetí HÚ, snížené riziko selhání projektu v důsledku nedostatečného přijetí veřejnostíZpoždění, finanční náklady a riziko vnímání nedostatečnosti ukládání ze strany veřejnosti v důsledku možnosti opětovného vyjmutí
Možnost napravit provozní závadyPotenciální bezpečnostní dopady a vyšší náklady kvůli odkládání uzavření nebo utěsnění
Možnost měnit strategie dle potřebyZvýšení potřeby převzít aktivní úlohu při průběžné kontrole
Bezpečnostní přínosy díky možnosti opětovného vyjmutíZvýšené náklady na robustnější kontejnery a podzemní stavby
Rozšiřování znalostí o procesuZvýšené náklady na výzkum a vývoj pro podporu opětovného vyjmutí, riziko zvýšeného vnímání problémů
Zpřístupnění materiálů, které se mohou stát cennými v budoucnostiVětší obtíže při provádění dozoru nad bezpečností

Zdroj: Olga Kališová podle OECD, 2012

Z publikace dále vyplývá, že jeden z ukázkových příkladů společnosti, který klade velký důraz na R&R, je Švýcarsko. Dle názoru Švýcarského federálního úřadu pro energii (SFOE, str. 31) je vratnost nutno brát v úvahu při plánování HÚ tak, aby další generace měly možnost využít nové poznatky v souvislosti s HÚ. Vratnost je také uplatněna i v procesu výběru lokality a dovoluje budoucím generacím přehodnotit rozhodnutí. Od roku 2003 mají ve Švýcarsku v důsledku toho koncept zvaný monitorované dlouhodobé hlubinné skladování (v originále „monitored long-term geological storage“), který kombinuje izolaci radioaktivních odpadů pomocí technických a geologických bariér s možností opětovného vyjmutí na žádost společnosti. Opětovné vyjmutí je technicky proveditelné jak v monitorovacím období během provozu, tak po uzavření HÚ. Podobně uvažují v Belgii (ONDRAF/NIRAS, str. 41) a ve Francii (ANDRA, str. 59), kde mají HÚ reverzibilního typu, aby budoucí generace mohly zvolit vlastní řešení, s přihlédnutím k budoucímu pokroku v oblasti vědy a techniky. V obou zemích má být také možnost opětovného vyjmutí zaručena na zhruba 100 let. Podle Spolkového ministerstva pro životní prostředí, ochranu přírody a jadernou bezpečnost (BMUB, str. 35) mají v Německu dokonce uvedeno v dokumentu Bezpečnostní požadavky (2010), že technická proveditelnost opětovného vyjmutí RAO/VJP musí být prokázána po dobu 500 let po uzavření HÚ. Ve Spojených státech amerických jsou podle Jaderné regulační komise (NRC, str. 39) pojmy vratnost a opětovné vyjmutí uvedeny z důvodu bezpečnosti, ekonomiky a ochrany životního prostředí už v zákoně Nuclear Waste Policy Act z roku 1982. Ministerstvo práce a hospodářství ve Finsku (TEM, str. 29) popisuje, že podle prohlášení vlády z roku 2000 odpovědná strana za projekt musí poskytnout před udělením stavebního povolení konkrétní plán zahrnující faktory pro znovuotevření HÚ, technologie použité za tím účelem a odhad nákladů, přičemž musí zaručit, že při opětovném vyjmutí nebude narušena bezpečnost.

Oproti tomu mají být podle Švédské firmy pro nakládání s vyhořelým jaderným palivem a radioaktivními odpady (SKB, str. 115), japonské Komise pro jadernou bezpečnost (NSC, str. 51) nebo britského Úřadu pro vyřazování jaderných zařízení z provozu (NDA, str. 119) vratnost a opětovné vyjmutí umožněny pouze před uzavřením HÚ (Obrázek 3).

Obrázek 3: Přístup k vratnosti a opětovnému vyjmutí v Japonsku. Zdroj: Olga Kališová podle OECD, 2012
Obrázek 3: Přístup k vratnosti a opětovnému vyjmutí v Japonsku. Zdroj: Olga Kališová podle OECD, 2012
 

8. Prodloužené dočasné skladování a hlubinné ukládání

Hlubinné úložiště (v originále „geological disposal“), u kterého se uplatňují koncepty vratnost a opětovné vyjmutí, se velice podobá principu prodlouženého dočasného skladování (v originále „extended interim storage), ovšem bez nutnosti nákladného budování podzemní části úložiště, jak ukazuje Obrázek 4 (ONDRAF/NIRAS, 2011). Tabulka 4 pak srovnává znaky těchto dvou metod.

Obrázek 4: Prodloužené dočasné skladování a hlubinné ukládání. Zdroj: ONDRAF/NIRAS, 2011
Obrázek 4: Prodloužené dočasné skladování a hlubinné ukládání. Zdroj: ONDRAF/NIRAS, 2011

Kanada je příkladem země, kde zvolili adaptabilní postupné nakládání (v originále „adaptive phased management“, APM), což je jakýsi kompromis mezi prodlouženým dočasným skladováním a hlubinným úložištěm co do umístění zařízení pro nakládání s RAO/VJP (NWMO, 2015). APM zahrnuje centralizovanou kontrolu a izolaci RAO/VJP v hlubinném úložišti, s možností zvolit dočasné podpovrchové skladovací zařízení (v originále „interim shallow-underground storage facility“), jenž by bylo umístěno v lokalitě, kde by žila informovaná komunita ochotná takové zařízení hostit. Klíčovým prvkem APM přístupu je, že je dostatečně flexibilní, aby se přizpůsobil měnícímu se sociálnímu a technologickému vývoji. V letech 2016 až 2020 se Kanadská Organizace pro nakládání s radioaktivními odpady (NWMO) chystá podniknout sérii opatření za účelem realizace APM.

Tabulka 4: Dvanáct klíčových aspektů prodlouženého dočasného skladování a hlubinného ukládání
AspektyProdloužené dočasné skladováníHlubinné ukládání
BezpečnostZajištěná, předmětem průběžné údržbyNedílná součást geologického období (po miliony let)
Hlavní nejistotySociální – není pod kontrolou (nejistota, zda budoucí společnosti i nadále zajistí nezbytné kontroly s ohledem na dlouhodobou bezpečnost) Vědecké a technické – brány v úvahu v souvislosti s vývojem a ohodnocením robustního ukládacího systému; zatím žádné odrazující prvky nebyly zjištěny za posledních 30 let výzkumu a vývoje v asi 20 zemích
Průměrná životnost systémuLimitována technologií (v zásadě 300 let)Zajištěna výběrem stabilního geologického podloží
Náchylnost vůči přírodním pohromámOchrana zajištěna pomocí technologieOchrana zajištěna hostitelským prostředím
Předávání zátěže na budoucí generaceZcela Minimálně
Opětovné vyjmutí RAO/VJPMožné kdykoli Možné, ale obtížnější v průběhu času
KontrolaNezbytná pro udržení bezpečnostiNení nezbytná pro udržení bezpečnosti, ale je v plánu ji udržet po dobu, která ještě musí být stanovena
Předávání znalostíNezbytné pro udržení bezpečnostiNení nezbytné pro udržení bezpečnosti, ale plánováno
Začlenění vědeckotechnického vývojeMožné kdykoliOmezeno provozní dobou (tj. před uzavřením)
Princip „znečišťovatel platí“Není aplikovatelné, neboť řešení, které nahradí skladování, zatím nebylo identifikovánoAplikovatelné na konkrétním příkladu
Náchylnost vůči zlovolným činůmV zásadě pod kontrolouOmezená náchylnost kvůli hloubce
Typ řešeníNedoporučené belgickou Federální agenturou pro jadernou kontrolu (FANC)Řešení doporučené na mezinárodní úrovni

Zdroj: Olga Kališová podle ONDRAF/NIRAS, 2011

Na první pohled vyžaduje prodloužené dočasné skladování mnohem aktivnější přístup od původců RAO/VJP než hlubinné úložiště. Takzvanou „zátěž“ v podobě finančních nákladů na provoz, bezpečnostní dohled a aplikování nového výzkumu a vývoje ve vědecko-technické oblasti na nakládání s RAO/VJP lze vnímat i jako možnost pro budoucí generace řešit problémy, které může hlubinné ukládání začít vykazovat po letech provozu či po jeho uzavření. A rázem se ze zátěže stává výhoda.

9. Předávané správcovství

Metoda prodlouženého dočasného skladování je jakousi variantou metody předávané správcovství (v originále „rolling stewardship“), která byla poprvé představena ve Spojených státech výborem Národní rady pro výzkum (NRC, 1995) a poté v publikaci Národního institutu pro environmentální politiku (NEPI, 1999). Zároveň upoutala pozornost Jima Wernera a Roberta Del Tredici z Kanadské koalice za atomovou odpovědnost (CCNR), kteří pod záštitou amerického Ministerstva energetiky (DOE) zdokumentovali problematické nakládání s radioaktivními odpady a potíže s dekontaminacemi v odvětví jaderného zbrojního průmyslu ve Spojených státech.

Robert Del Tredici s Gordonem Edwardsem, prezidentem CCNR, vydali publikaci o příkladech předávaného správcovství a důvodech k němu (Edwards a Del Tredici, 2013). Vyjadřují se v ní, že předávané správcovství nemá být chápáno pouze jako dočasná opatrovnická činnost, ale jako aktivní a zcela angažované úsilí o nepřetržité vylepšování bezpečnosti skladování RAO/VJP a kontrolu nad ním. O to, aby příští generace měly motivaci hledat a najít řešení a neustále zlepšovat proces a aby úniky radioaktivních látek byly okamžitě odhaleny nebo jim bylo preventivně zamezeno. Jde o průběžné sledování, pravidelné získávání a „přebalování“ superkontejnerů s RAO/VJP každých 50 až 100 let, přičemž každých 20 let (každou jednu generaci) by například mohlo docházet k tzv. „výměně stráží“ nad skládkou RAO/VJP, což by přispělo k uchování paměti národa a celého lidstva.

10. Závěr

Z příkladů konceptů: vratnost a opětovné vyjmutí, monitorované dlouhodobé hlubinné skladování, adaptabilní postupné nakládání, prodloužené dočasné skladování a předávané správcovství, vyplývá, že dlouhodobě nejudržitelnější verze nakládání s VJP/RAO je ta, která umožňuje uchovávání informací o úložišti pro další generace, kontinuální monitoring hydrogeologických podmínek a geotechnické stability, možnost vyjmout problematické superkontejnery v případě odhalení úniků radionuklidů a nahradit jejich poškozené obaly nezávadnými, aby nebyly ohroženy zásoby podzemní pitné vody či povodí řek, a možnost flexibilně upravit strategii nakládání s RAO/VJP v reakci na sociální a vědeckotechnický vývoj.

Poselství

Tento článek byl psán se záměrem předložit čtenářovi fakta, která by ho měla provokovat k vlastnímu kritickému myšlení nad otázkami typu: „Je možné uložit odpad do země bez obav?“ anebo: „Jak to tedy udělat s tím odpadem jinak?“ Neexistuje přímočará odpověď a každá má svoje „ale“. Hlavním účelem článku je tedy vzbudit pozornost celé české společnosti, aby se vůbec o problematiku zajímala, efektivně se do ní zapojovala a vyžadovala bezpečné nakládání s odpadem. Pak se zvyšují šance na uvědomění si, že bezpečné nakládání s odpadem je opravdu složitý proces s nejistým výsledkem a že tvorba dalšího jaderného odpadu náš problém jen zhoršuje. Pojďme věnovat náš omezený čas diskuzi, na jejímž konci bude přijato zodpovědné a bezpečné řešení nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem.

Reference

  1. ANDRA. Accident au Laboratoire souterrain de l’Andra en Meuse / Haute-Marne. ANDRA. 01/2016. [Online].
    http://www.andra.fr/download/site-principal/document/communque-de-presse/accident-laboratoire.pdf.
  2. Appel at al. Auswahlverfahren für Endlagerstandorte Empfehlungen des AkEnd – Arbeitskreis Auswahlverfahren Endlagerstandorte. W & S Druck GmbH. Köln, 2002. [Online]. http://www.oeko.de/oekodoc/1519/2002-054-de.pdf.
  3. Calla – Sdružení pro záchranu prostředí. Jaderný odpad? Děkujeme, nechceme! 1/2015. Vydáno ve spolupráci s Hnutím DUHA. Ministerstvo kultury ČR. Reg. č. MK ČR E 12289, 06/2015. [Online]. http://www.temelin.cz/images/PDF/jodn_01_15_rgb.pdf.
  4. Edwards, G., Ph.D., a Del Tredici, R. Canadian Coalition for Nuclear Responsibility – Undertaking on Rolling Stewardship: Examples of Rolling Stewardship Beyond One or Two Generations. 10/2013. [Online].
    http://www.ccnr.org/CCNR_Undertaking_final.pdf.
  5. MPO. Aktualizace Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem. Ministerstvo průmyslu a obchodu. Praha, 11/2014. [Online]. http://surao.cz/cze/content/download/8274/44869/file/SURAO_koncepce_CZE.pdf.
  6. MPO. Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem v ČR. Praha, 06/2001. [Online]. http://www.surao.cz/cze/content/download/524/2862/file/koncepcefinal.pdf.
  7. National Environmental Policy Institute. Rolling Stewardship: Beyond Institutional Controls: Preparing Future Generations for Long-Term Environmental Cleanups. “HOW CLEAN IS CLEAN?” PROJECT Phase V. 12/1999. [Online].
    https://ndep.nv.gov/lts/rollings.pdf.
  8. National Research Council. Improving the Environment: An Evaluation of DOE's Environmental Management Program. Washington (DC). National Academies Press (US). 1995. ISBN: 978-0-309-05440-9 [Online].
    http://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK232800/.
  9. NWMO. Implementing Adaptive Phase Management 2016 to 2020. Draft For Public Review. Toronto, Canada, 10/2015. [Online]. https://www.nwmo.ca/en/~/media/Site/Reports/2015/11/06/09/55/Implementing-APM-2016-to-2020---Draft-FINAL.ashx.
  10. OECD. Preservation of Records, Knowledge and Memory (RK&M) across Generations. OECD. 01/2016. [Online]. https://www.oecd-nea.org/rwm/rkm/.
  11. OECD. Reversibility & Retrievability in Planning for Geological Disposal of Radioactive waste: Proceedings of the “R&R” International Conference and Dialogue 14–17 December 2010 Reims. France, 2012. ISBN 978-92-64-99185-9. [Online]. http://www.iaea.org/inis/collection/NCLCollectionStore/_Public/44/052/44052583.pdf.
  12. ONDRAF/NIRAS. Waste Plan for the long-term management of conditioned high-level and/or long-lived radioactive waste and overview of related issues. Nirond 2011-02 E. Brussels, 09/2011. [Online].
    http://www.ondraf-plandechets.be/nieuw/downloads/Waste%20plan%20-%20English.pdf.
  13. Pracovní skupina pro dialog o hlubinném úložišti. Zápis z 18. Schůze Pracovní skupiny pro dialog o HÚ. SÚRAO. 11/2015. [Online]. http://www.surao.cz/cze/content/download/8474/45926/file/zapis_18_schuze%20PS_final.pdf.
  14. Slovák, J., RNDr., Příprava hlubinného úložiště: Aktuální situace. SÚRAO. 04/2015. [Online].
    http://docplayer.cz/12009642-Priprava-hlubinneho-uloziste.html.
  15. SÚJB. Česká republika: Národní zpráva pro účely Společné úmluvy o bezpečnosti při nakládání s vyhořelým palivem a o bezpečnosti při nakládání s radioaktivními odpady. Revize 5.0. Česká republika, 07/2014. [Online].
    https://www.sujb.cz/fileadmin/sujb/docs/zpravy/narodni_zpravy/NZ_VP_RAO_5_0.pdf.
  16. SÚJB. Zpráva o výsledcích činnosti SÚJB při výkonu státního dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení a radiační ochranou za rok 2014. Část II., 2014. [Online].
    http://www.sujb.cz/fileadmin/sujb/docs/zpravy/vyrocni_zpravy/ceske/VZ_SUJB_2014_cast_II_fin.pdf.
  17. SÚRAO/RAWRA. SÚRAO vizualizace hlubinného úložiště. Youtube. 11/2012. [Online].
    https://www.youtube.com/watch?v=Q3klant3HNg.
  18. World Nuclear Association. Radioactive Waste Management. Appendix 2: Storage and Disposal Options. World Nuclear Association. 2016. [Online]. http://www.world-nuclear.org/information-library/nuclear-fuel-cycle/nuclear-wastes/appendices/radioactive-waste-management-appendix-2-storage-an.aspx.
 
Komentář recenzenta prof. Ing. Josef Kott, DrSc.

Charakteristika tématu:

Tematicky významná kompilační práce podložená aktuální literaturou s cílem objektivizovat současnou situaci v oblasti přípravy ČR na perspektivní, bezpečné a efektivní hospodaření s radioaktivními odpady a zejména s vyhořelým jaderným palivem. Popisuje se legislativní realizační vazba mezi samosprávnými orgány a státem ve věci složitého výběru budoucího úložiště radioaktivních látek s hlavními problémy, které se vyskytly s důsledným zdokumentováním situace. V dalších částech článku autorka podává základní přehled o již realizovaných a také připravovaných opatřeních ve vybraných částech světa. V závěrečných částech článku jsou zmíněny otázky vratnosti, formy ukládání až po předávané správcovství, což jsou neopominutelné faktory následného dědictví.

Účel:

Přesto, že ke skutečné realizaci tohoto typu úložišť v ČR z pohledu současných potřeb a celkové národohospodářské situace dojde až za 50 roků, kdy jistě budou detailní potřebná data z vědeckého a inženýrského hlediska upřesněna a doplněna novými technologickými poznatky a možnostmi, je již dneska nutné tyto metody rozvíjet, inovovat a veřejnost s nimi průběžně seznamovat.

Poznámky a doporučení:

- V článku se objevují pasáže kritiky na práci SÚRAO Praha, který je deklarován jako „podvádějící“ organizace v příslibech a prováděných opatření. Ze své praxe naopak vím, že zaměstnanci SÚRAO jsou vysoce kvalifikovaní odborníci a proto se domnívám, že za nedopatřeními byly jiné vlivy. Tím také připomínám, že pokud SÚRAO nepřihlédl k některým poznatkům nebo doporučením jiných odborníků, tak to bude také dáno možnostmi a jiným odborným pohledem na celou složitou záležitost.

- Do článku doporučuji uvážit doplnění o nejzávažnější problém a to je pro ČR nutná změna právní legislativy, spočívající v dořešení otázky vlastnictví vyhořelého paliva. Dneska je vlastníkem stále provozovatel, tedy ČEZ, protože SÚRAO je MPO ČR jmenována organizací pečující v souladu se stávající legislativní úrovní ČR o nepotřebné radioaktivní látky, měla by se tak starat o všechny záření produkující látky jednotně a důsledně s dostatečnou finanční podporou. SÚRAO má jedinečné zkušenosti v těchto důležitých otázkách. Je to organizace, která napomáhá ochránit nejen současnou generaci se stálým výhledem na generace příští a takto by se na její činnosti mělo pohlížet a tuto činnost podporovat.

- Podle mého soudu má článek v řadě částí polo politický charakter, proto bych třeba fotografii na straně 4 textu zcela vypustil, stejně tak některé věty v tomto směru „zmírnil“.

Články tohoto typu jsou v ČR nutností, obyvatelé musí mít průběžné informace zejména proto, že mají právo o těchto věcech spolurozhodovat ale také spolu se státními orgány hledat a nacházet únosné kompromisy. Světová energetika dneska vyvíjí systémy s alternativními zdroji tepla a hledá také metody přímých přeměn fuzními metodami a způsoby „samo spalování“ vysoce aktivních štěpných produktů přímo v reaktoru za podstatného zvýšení termodynamické účinnosti procesu, to se však týká až období po roce 2050.

English Synopsis
Sustainable Management of Radioactive Waste and Spent Nuclear Fuel II.

In December 2015, the scoping stage of the Strategic Environmental Assessment (SEA) process on the Updated Concept of Radioactive Waste and Spent Nuclear Fuel Management began in the Czech Republic. The policy has processed only one option - a geological disposal facility in the Czech Republic. Second part of this article will look into the situation with radioactive waste management in the world.