Trendy evropské energetiky v Národním technickém muzeu

Ve dnech 23. a 24. 5. 2011 se v prostorách Národního technického muzea konal druhý ročník konference Trendy evropské energetiky. Již v úvodní řeči při slavnostním zahájení ve vstupní hale Národního technického muzea předseda Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Josef Fiřt naznačil směřování konference - obhajoba jaderné energetiky po tragédii ve Fukušimě. Níže uvedený text zdůrazňuje témata, která souvisí s obnovitelnými zdroji energie (OZE).

První den konference byl věnován dvěma diskusním panelům zaměřeným na dosažitelnost nízkouhlíkové Evropy. Druhý den byly prezentovány státní energetické koncepce České republiky a Polska, Smart Grids a investiční záměry v energetice v ČR. Zahraniční pohled prezentovali hosté a přednášející ze Slovenska, Polska a Maďarska.

Konference byla pořádána ve spolupráci s MPO, Senátem ČR, Svazem průmyslu a obchodu ČR, ČVUT Praha a dalšími oborovými institucemi. Záštitu nad konferencí převzali předseda Senátu Milan Štěch, předseda ERÚ Josef Fiřt, rektor ČVUT Václav Havlíček, ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek, ministr životního prostředí Tomáš Chalupa a náměstek primátora Hlavního města Prahy pro kongresovou turistiku Jan Kalousek.

Úvodem

Prof. Hrdlička ve své přednášce před prvním diskusním blokem prezentoval scénáře OECD výroby elektřiny do roku 2050. Základní scénář předpokládá jen malé zvýšení výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE) - na 10 % do roku 2050. Ostatní scénáře předpokládají podíl OZE mezi 34 % a 59 %, dokonce i ve scénáři s vysokým podílem jaderných elektráren je plánován podíl OZE 28 % (scénáře byly modelovány před tragédií jaderné elektrárny ve Fukušimě, v důsledku zvýšení bezpečnostních požadavků je očekáván růst investičních nákladů jaderných elektráren, naopak investiční náklady fotovoltaických elektráren klesaly v letech 2009 a 2010 rychleji, než scénáře předpokládaly, pozn. BB).

Tabulka: Scénáře OECD výroby elektřiny do roku 2050

Přesto mezi přednášejícími a pozvanými hosty zástupci OZE zcela chyběli. Stejně tak nebyli pozváni zástupci největších evropských ekonomik - Německa, Francie, Velké Británie nebo Itálie, které vesměs plánují výrazný rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Naopak jako hosté byli pozváni zástupci firem AREVA a Škoda JS nabízejících technologie pro výstavbu nových bloků v Temelíně stejně jako zástupci celé řady velkých odběratelů energie. Mnozí pozvaní hosté však na konferenci nedorazili, vedle ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka například Faith Birol, hlavní ekonom Mezinárodní energetické agentury (IEA - International Energy Agency), který nedávno prohlásil, že vlády měly začít řešit otázku tenčících se zásob ropy již před deseti lety.

Jak změní Fukušima trendy evropské energetiky?

Úvodní diskusní blok moderoval předseda Energetického regulačního úřadu Josef Fiřt. Panelisté argumentovali vesměs ve prospěch jaderné energetiky:

• Vladimír Dlouhý: jaderná energetika může vyvést lidi třetího světa z chudoby (jen ve vybraných zemích, nehledě na riziko šíření jaderných zbraní, pozn. BB)
• Dana Drábová: jaderná energetika neposkytuje ideální a pohodlné řešení, ale může k řešení přispět a získat nám tím čas
• Ivo Hlaváč: odstavení jaderných elektráren v Německu může vést k růstu cen emisních povolenek o 5 až 10 €/t (zřejmě nad očekávaný růst asi o 20 €/t, pozn. BB)
• Aleš John: jaderná energetika je dobrý business, ale je to rizikový business
• František Laudát: co by byl ČEZ bez Dukovan a bez Temelína?
• Tadeáš Ochodek: máme mix, který jsme chtěli, nezahazujme ho (= uhlí)
• Václav Pačes: rozhodnutí političky Merkelové je v rozporu s doporučením univerzity Leopoldina (zato v souladu např. s Freie Universität Berlin, pozn. BB)
• Oldřich Petržilka: politika je energetické iracionálno, regulace způsobuje nejistoty a energetika se s tím musí vyrovnat
• Roman Portužák: Německo exportuje problémy s OZE pod záminkou propojení trhu

Dlouhodobý odpor německé a rakouské veřejnosti k jaderné energetice považují panelisté většinou za nepřiměřený, v některých případech použili přímo označení hysterický. Česká republika trvá na rozšiřování výroby v jaderných elektrárnách, aby byla posílena exportní orientace elektrárenství.

Z diskuse

Dotaz: Jak na Fukušimu reagují Francie, USA a Indie a Pákistán?

Odpověď: Francie nehodlá měnit svůj jaderný program (ve skutečnosti Francie plánuje snížit podíl jádra přinejmenším na polovinu, pozn. red.), ostatní státy EU provedou zátěžové testy podle vlastních pravidel. Občas padají otázky: Co tam v té EU řešíte, když ještě nevíme, co se vlastně ve Fukušimě stalo.

Aleš John: ve Fukušimě došlo k natavení většího množství paliva a mnohem dříve, než se čekalo.

Josef Fiřt: TEPCO je klasická zkostnatělá japonská firma, která nebyla schopna pružně reagovat na vývoj situace po nečekané přírodní katastrofě.

Jaroslav Míl: už jsem zažil hromadu takových setkání, kdy jsme přesvědčovali sami sebe. Ale musíme změnit nálady veřejnosti v Německu, a musíme to udělat rychle. Než přesvědčovat Němce o bezpečnosti a výhodnosti jádra, bylo by dobré zeptat se, kolik bude stát elektřina, nebo požadovat, aby 95 % zdrojů bylo pořízeno na vlastním území. Jinak středoevropský trh bude vyluxován v neprospěch Balkánu. Je nutno zajistit na evropské úrovni, aby cena elektřiny v Německu nedopadla na okolní země.

Ohrozí nízkouhlíkové trendy konkurenceschopnost Evropy?

Druhý diskusní blok moderovala Rút Bízková, která v úvodu prezentovala svůj názor, že v případě obnovitelných zdrojů se nejedná o zelené ideály, ale o "těžké prachy". Česká republika je silně exportní ekonomika, export se podílí 67 % na tvorbě HDP, 84 % směřuje do EU, 54 % se podílí strojírenství (například výrobní kapacita fotovoltaických panelů v České republice je 600 MWp, v letošním roce půjde vše na export, pozn. BB), přičemž zahraniční investoři kontrolují 95 % bankovního kapitálu.

• Pavel Bartoš: racionální je jen zvyšování účinnosti a úspor; Číňané skupují po celém světě doly a pozemky, EU již dnes nemá suroviny, jaderné elektrárny odstavit nelze, jsou to investice (stejně jako OZE, pozn. BB)
• Roman Blažíček: export ohrožuje více faktorů, například posilování koruny o 3 % ročně, cena energie je další faktor, energie by měla být cenově dostupná
• Jan Rafaj: ocelářský průmysl je největším emitentem CO₂; teplárny jsou nuceny investovat, aby splnily emisní limity pro rok 2016 (nebo přejít na zemní plyn, obojí povede k růstu ceny tepla, pozn. BB)
• Alan Svoboda: přenosové soustavy v Německu pravděpodobně nebudou v letních měsících schopny plnit kritérium N-1
• Zdeněk Souček: ČR se v hodnocení konkurenceschopnosti propadá, v loňském roce o 5 míst na 35. pozici; legislativa je zaplevelena přílepky, vykonatelnost práva je mizivá; musí se změnit spotřební vzorce
• Karel Šimeček: v jiných zemích EU se velcí odběratelé podílejí na podpoře OZE méně než domácnosti; ceny elektřiny mimo EU jsou obecně nižší
• Josef Zbořil: plán EU 20 20 20 je zbytečné hujerství; žijeme v heslech, v současnosti například Smart Grids - je to však vyřešeno?

Z diskuse:

Dotaz: jaká je komparativní výhoda ČR?

• Souček: technická vzdělanost
• Zbořil: jsme malí, musíme být chytřejší
• Bartoš: dnešní školy mají nižší úroveň
• Rafaj: průmysl, podporujme studium v technických oborech
• Zástupce Czech Coal z publika: vláda musí prohlásit: "My tu energii (= uhlí za limity) chceme."
• Roubal: pojďme se obout do jaderné energetiky, když od ní Němci odstupují
• Bízková: v každé populaci je 2 % vysoce nadprůměrných jedinců; kolik je takových Číňanů?

Státní energetické koncepce evropských států

Předsedající Tomáš Hüner s ohledem na dostatek energie ze Slunce požádal dámy, zda si pánové mohou sundat saka. Ve své prezentaci uvedl podklady, na jejichž základě je tvořena aktualizovaná Státní energetická koncepce České republiky. Poté Anna Madyniak z Ministerstva hospodářství Polska prezentovala jedinou zahraniční státní energetickou koncepci. Mírný rozruch způsobil Oldřich Petržilka, předseda České plynárenské unie, který prezentoval názor, že podíl zemního plynu na energetickém mixu ČR by se mohl výrazně zvýšit, sám však opakovaně upozorňoval, že plyn není všespasitelný. Bogdan Janicki upozornil na vyšší závislost východoevropských států na uhlí a jiných fosilních zdrojích, která je nejvyšší v případě Polska, ale vysoká je i ve většině ostatních nových členských států EU (Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko). Pro tyto státy navrhuje Potr Piela koordinovat energetické politiky a lobbing v rámci EU, přičemž je možno využít právě předsednictví Polska. Ludmila Petráňová upozornila na nutnost řešit některé administrativní a legislativní problémy v české energetice.

Smart Grids - projekty budoucnosti

Předsedající Roman Portužák. Na úvod Tomáš Matějka prezentoval pilotní projekty z oblasti Smart Grids ve Skupině ČEZ. Obdobných projektů v rámci E-ON, které prezentoval David Šafář, je podstatně více, jsou realizovány v několika zemích EU a jsou často rozsáhlejší. Velmi zajímavá byla prezentace Romana Šťáhlavského popisující vývoj projektu Smart City Amsterdam; na rozdíl od výše zmíněných projektů tato iniciativa vzešla "zdola"; aktivní účast obce je zřejmě pro úspěch projektu rozhodující. Petr Paukner se zabýval otázkou, nakolik jsou, budou nebo mohou být data, která je nutno v rámci Smart Grids sdělovat mezi větším počtem aktivních uživatelů, chráněna před zneužitím třetími osobami. Jiří Roubal zmínil, že akumulace elektřiny je vedle jaderné fúze, supravodivosti a vodíkového hospodářství jedním z velkých témat energetiky současnosti. Jan Konrád prezentoval ideu agregátora spotřebitelů, který by měl sdružovat drobné odběratele s cílem jednak nabídnout skupinovou regulaci spotřeby a jednak zajistit odběratelům výhodnější ceny, téma vyvolalo diskusi v návaznosti na příspěvek Petra Pauknera.

Nové technologie a investiční záměry pro kritickou infrastrukturu energetiky (TSO a DSO)

Závěrečné sekci zaměřené víceméně na konkrétní projekty předsedal Miroslav Vrba. Aleš Laciok prezentoval Strategickou výzkumnou agendu ČEZ. Andrew Gayo Kasembe prezentoval Desetiletý investiční plán ČEPS v rámci ENTSO-E, potvrdil přitom, že investiční záměry ČEPS souvisí s výstavbou nových konvenčních zdrojů a posilováním exportních možností českých výrobců, v souvislosti s rozvojem OZE v České republice žádné větší investice plánovány nejsou. Jan Nehoda vysvětlil současné technické možnosti přepravní soustavy zemního plynu, zejména možnost transportu ve směru západ-východ, a plánovaný rozvoj podzemních zásobníků zemního plynu, jejichž kapacita pokrývá 120 dní spotřeby a bude zvýšena téměř o polovinu. Martin Pecina prezentoval možnosti výrobců jaderných energetických zařízení v České republice. Na závěr Luděk Janík popsal možnosti využití vodíkových technologií k vyrovnávání energetické bilance.

Komentář TZB-info

Vzhledem ke skladbě přednášejících a účastníků je celkem pochopitelné, že obnovitelné zdroje energie byly na okraji zájmu. Jen nezvládnutá podpora velkých fotovoltaických parků posloužila pravidelně jako odstrašující příklad varující i před ostatními obnovitelnými zdroji. Lépe dopadly úspory, které jsou jmenovitě zmíněny v závěrech konference: "Podporovat trend úspor energie, vyhledávat a propagovat projekty, provozy a stavby s nízkou, nulovou či pasivní spotřebou energie."

Česká republika se plánovaným energetickým mixem přesouvá spíše k novým členským státům z východu Evropy. Alespoň skladba hostů konference a témata přednášek to naznačují. Zda je takové směřování správné, ukáže jedině čas. Jedná se však o sázku, na jejímž konci může být odtržení od vývoje moderních technologií ve státech západní Evropy. Ceny elektřiny jsou přitom určovány na energetické burze bez ohledu na výrobní náklady v České republice. Příklad Francie sice ukazuje, že je možný i jiný přístup, česká vláda však o něčem podobném neuvažuje.

Odhadnout optimální energetický mix budoucnosti je obtížné. Jisté je, že to nebude ani uhlí ani zemní plyn v jakékoli podobě včetně například CCS. Nebudou to ani současné typy jaderných reaktorů, tedy takové, které jsou plánovány pro rozšíření Temelína. V polovině tohoto století mají šanci buď obnovitelné zdroje energie, nebo jaderná fúze, pokud se ji podaří dořešit. Šanci mohou mít i reaktory tzv. 4. generace - rychlé množivé reaktory s uzavřeným cyklem paliva, pokud se ovšem podaří palivový cyklus uzavřít a zároveň eliminovat riziko šíření jaderných zbraní. Tomuto tématu se věnuje článek Budoucnost energetiky - tři velké energetické sázky.

Jisté je, že energetiku čeká velká transformace. V současnosti je však obtížné odhadovat vývoj cen paliv nebo investičních nákladů elektráren, stejně jako bylo vždy obtížné odhadnout pravděpodobnost vážné havárie jaderné elektrárny. V obojím se dělají chyby, příkladem je právě tragédie ve Fukušimě (takovou kombinaci faktorů projekt nepředpokládal) nebo podpora fotovoltaiky v České republice (takový pokles investičních nákladů nepředpokládala ani Pačesova komise, jejíž jiné prognózy jsou poměrně dobré). Optimální energetický mix přitom na budoucím vývoji cen paliv a investičních nákladů silně závisí, což dokazují protichůdné závěry studií renomovaných univerzit a konzultačních společností.

Zajímavá otázka jsou externality, přesněji externí náklady výroby elektřiny, které výrobci konvenčních zdrojů přenášejí na celou společnost. Jedná se například o zdravotní dopady emisí, náklady na likvidaci odpadů, nebo náklady související s klimatickou změnou. Určit přesnou výši externích nákladů je obtížné, v případě uhlí se však odhady pohybují od 0,80 Kč/kWh k hodnotám několikanásobně vyšším. Pokud by provozovatel jaderné elektrárny měl zodpovídat za škody v případě havárie v plném rozsahu, mohla by díky nákladům na pojištění zodpovědnosti za škody vzrůst cena elektřiny z jaderných elektráren na vyšší úroveň, než byla loňská cena elektřiny z proklínané fotovoltaiky. V současnosti sílí snaha tyto externality promítnout do ceny elektřiny pomocí ekologické daně, emisními povolenkami, zvýšením zodpovědnosti provozovatelů jaderných elektráren nebo poplatky za skládkování popílku. Provozovatelé konvenčních zdrojů však nazývají externalitami právě tyto snahy o narovnání trhu.