Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Budoucnost teplárenství v ČR

Přednostně tomuto tématu byla věnována diskuse Institutu pro veřejnou diskusi s názvem Těžba uhlí v ČR: alternativy budoucího rozvoje, která proběhla v Prague Marriott Hotel 1. 6. 2010. Přesněji: diskuse byla věnována údajné nutnosti prolomení limitů těžby, kde jediným argumentem je nutnost zabezpečit dodávky uhlí teplárnám.

Jak zorganizovat "diskusi"

Že byla diskuse od začátku nevyvážená je zřejmé již ze seznamu přednášejících a témat jejich přednášek. Cílem zjevně bylo přesvědčit publikum, že jediným řešením situace je prolomení limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách a otevření těžby černého uhlí ve Frenštátě. Oponenti tohoto názoru měli právo se zúčastnit pouze diskuse po přednáškách, mohli však položit nejvýše dva dotazy.

Z psychologického hlediska se může jednat o skrytou manipulaci využívající poznatku z experimentální psychologie, že tazatel je obvykle považován za méně vzdělaného než ten, kdo na otázku odpovídá. Podobně působí další detaily, například skutečnost, že přednášející sedí na vyvýšeném pódiu a jsou uváděni se všemi svými tituly. Tento dojem ještě umocňuje skutečnost, že každý přednášející měl pro prezentaci svých tvrzení nejméně 15 minut, zatímco ostatní měli na zformulování dotazu prostor zhruba půl minuty bez možnosti prezentovat grafy a jiné obrazové informace.

Střípky z diskuse

V úvodu se posluchači od Petra Bártka z České spořitelny dozvěděli, že uhlí údajně nemá alternativu. Ve výrobě elektřiny je částečně nahraditelné jádrem, ale v teplárenství údajně náhrada jádrem nepřichází v úvahu. To je samozřejmě pravda, ovšem pouze v případě, že nové bloky jaderných elektráren budou stavěny v Temelíně nebo jiném místě vzdáleném od spotřeby. Kdyby však nová jaderná elektrárna byla postavena například v Praze na břehu Vltavy, měla by na rozdíl od prosazovaných Blahutovic dostatek vody a veškeré teplo by se dalo uplatnit v rámci CZT. Taková jaderná elektrárna by vůbec nemusela mít chladicí věže, což by zlepšilo ekonomiku natolik, že by ani nevadilo odpojování elektrárny na léto. Jan Rovenský z Greenpeace ČR přednášejícím připomněl, že "uhlí nahradit musíme, je jen otázkou, kdy to bude, a co jsme ochotni obětovat". Je smutné, že autor "přehlédl", že podle Pačesovy komise je energetický potenciál biomasy vyšší než uhlí za limity, protože o této alternativě se ve své prezentaci nezmínil vůbec. Biomasa se však musí využívat efektivně, spolužalování v kondenzačních elektrárnách je nejhorší možná varianta. Naproti tomu Petr Bártek dokazoval, že uhlí je výhodnější než elektřina z větrných elektráren, přitom však neuvažoval tepelná čerpadla.

Náhrada uhlí zemním plynem údajně rovněž není možná, protože plyn je dražší. To je pravda pouze v případě, že by se plyn používal k výrobě tepla v centrálních výtopnách a cena emisních povolenek by se pohybovala dlouhodobě pod úrovní 25 €/t. Podle Petra Bártka již při ceně povolenek nad 20 €/t je plyn výhodnější než černé uhlí. Odhadovat ceny povolenek je dnes obtížné, protože je jich na trhu přebytek, po roce 2013 jsou však pravděpodobnější spíše ceny povolenek nad 30 €/t.

Kuriózní je, že Teplárenské sdružení se zároveň obává, že při tržních cenách uhlí bude jejich teplo tak drahé, že se zákazníci začnou odpojovat a začnou si pořizovat kotle na zemní plyn. Tato hrozba je celkem reálná, protože již dnes mohou být malé kogenerační jednotky účinnější a ekonomicky výhodnější než centralizovaná výroba tepla z uhlí. I domácí kotel na zemní plyn má téměř poloviční měrné emise CO2 ve srovnání s uhelnou výtopnou, a cenově jí začíná konkurovat (lze ověřit zde). Pokud navíc v důsledku zavádění legislativy Evropské unie v otázce tepelné ochrany staveb dojde k poklesu spotřeby tepla k vytápění, může vzrůst relativní podíl ztrát v rozvodech na neudržitelnou úroveň. Již dnes je v řadě případů v letním období levnější teplo z kolektorů než z CZT. Rozdíl by byl ještě výraznější, kdyby se ztráty tepla v CZT rozpočítávaly na měsíční dodávky; v současnosti se rozpočítávají k celkovému dodanému teplu v průběhu celého roku.

Teplárenské sdružení požaduje prolomení limitů těžby uhlí a zajištění přednostních dodávek uhlí pro teplárny za konkurenceschopné ceny. Tento požadavek v podstatě znamená, že teplárny požadují, aby stát dotoval neefektivní spotřebu uhlí. Jinými slovy, aby zvýhodnil jejich odběratele na úkor ostatních obyvatel státu a zejména obyvatel Ústeckého kraje. Přitom z druhé ruky stát dotuje zateplování staveb, které by při tržních cenách tepla bylo konkurenceschopné i bez dotací. Ve výsledku takový požadavek znamená, že by byly poskytovány dvoje dotace, což v konečném důsledku zaplatí všichni, tedy i zodpovědní občané a firmy, kteří si zajistili snížení spotřeby energie již v minulosti.

I kdyby vláda návrh Teplárenského sdružení schválila, mohou jej napadnout vlastníci dolů buď přímo, nebo prostřednictvím Evropské komise, protože by se jednalo o zakázanou reuglaci energetiky. Je proto pravděpodobné, že výsledkem aktivit Teplárenského sdružení bude pouze prolomení limitů a drahé teplo. Svědčí to o hrubé neznalosti představitelů Teplárenského sdružení, případně o koordinované spolupráci s majiteli dolů. Z tohoto pohledu se jeví jako vhodnější požadovat pro teplárny přednostní dodávky uhlí v rámci limitů. Znamenalo by to snížení výroby a exportu elektřiny z uhelných elektráren. Pozitivním důsledkem by bylo menší poškozování životního prostředí zejména v Ústeckém kraji jak emisemi z uhelných elektráren, tak samotnou těžbou. ČEZ by sice nevydělal na elektřině, mohl by však vydělat na emisních povolenkách.

Teplárny nebudou požadovat přednostní dodávky ze stávajících dolů v rámci limitů, protože je údajně nutno respektovat uzavřené smlouvy, na jejichž základě má ČEZ od roku 1997 zajištěny dodávky uhlí pro své elektrárny. Na tomto postoji jsou zajímavé dvě skutečnosti. Především, jak poukázal Jan Rovenský z Greenpeace ČR, je podivuhodné, že prodávající uzavřel smlouvy na dodávky uhlí na období, na něž dosud (1. 6. 2010) nemá povolení k těžbě. Právní závaznost smlouvy, v níž se doly zavazují dodat uhlí, které jim nepatří, je pochybná. Greenpeace proto navrhuje, aby podmínkou nového povolení k těžbě byly právě přednostní dodávky uhlí pro teplárny. Z reakce Pavla Kaviny je zřejmé, že MPO o takové možnosti vůbec neuvažuje, argumentuje právě odkazem na pochybné smlouvy.

Samotná existence těchto smluv ukazuje, že "Managament tepláren brutálním způsobem zaspal a dělá teď z měst rukojmí," jak prohlásil Martin Sedlák z Hnutí Duha, protože namísto toho, aby si teplárny nasmlouvaly dodávky uhlí, přenechaly tuto šanci ČEZu.

Podivné je tvrzení, že ceny tepla jsou údajně regulovány, které v diskusi rovněž zaznělo. To je pravda pouze částečně, ceny tepla jsou regulovány pouze v některých nákladových položkách, náklady na palivo však regulovány nejsou. Podobně jako v elektroenergetice jsou regulovány náklady na distribuci, cena silové elektřiny je však určována na trhu.

Závěr

Zdá se, že teplárenství je mrtvé, "může sice ještě deset dvacet let existovat", jak se v podobných situacích vyjadřuje profesor Parkinson, ale jeho perspektivy jsou temné. Přinejmenším se toho bojí sami jeho představitelé. Jak jinak si vysvětlit zvláštní směsici výše uvedených odpovědí. Problém teplárenství není nedostatek uhlí, ale skutečnost, že stavebnictví směřuje k pasivním stavbám s vysokým podílem energie z obnovitelných zdrojů vyráběné na/ve stavbě. To je možná hlavní důvod, proč provozovatelé tepláren nereagovali adekvátně na vyhlášení územně ekologických limitů těžby uhlí, pravděpodobně očekávali, že Česká republika bude následovat směřování Evropské unie, jejíž je součástí.

 
 
Reklama