Dny teplárenství a energetiky 2017

Datum: 8.5.2017  |  Autor: Ing. Josef Hodboď, redakce

Dny teplárenství a energetiky, aneb DTE, ze jejichž pořádáním stojí Teplárenské sdružení ČR, jsou oknem do světa teplárenství a upozorňují na to, jakými procesy teplárenství prochází a co jsou aktuálně nejfrekventovanější témata.

Svět teplárenství se mění. Podle slov vedoucích činitelů v současné době primárně nejde jen o technologie, o technická řešení, která zajistí účinnost, nízké emise a pro zákazníky přijatelnou cenu, ale o boj s požadavky legislativy, které z jedné strany neodpovídají inovativním cyklům v teplárenství a nepřímo vedou k jeho likvidaci, a přitom z druhé strany v něm například vidí významnou možnost využití tepelné energie, která je dnes jako odpad vypouštěna do životního prostředí.

DTE 2017 slavnostně zahájil přestřižením pásky předseda výkonné rady TS ČR, Ing. Mirek Topolánek (uprostřed) a MUDr. Zdeněk FINK, primátor hostitelského města Hradec Králové (vpravo)
DTE 2017 slavnostně zahájil přestřižením pásky předseda výkonné rady TS ČR, Ing. Mirek Topolánek (uprostřed) a MUDr. Zdeněk FINK, primátor hostitelského města Hradec Králové (vpravo)

Z klimatické agendy a reformy EU ETS vyplývá stále více otázek k jejich smyslu, na které české teplárenství nedostává konkrétní odpověď od orgánů EU. Původní cíl ochrany ovzduší snížením emisí CO2, který byl velice jednoduše řešitelný celoplošným daňovým zatížením zdrojů energií produkujících emise CO2, nebyl z nejrůznějších politických důvodů takto řešen. Údajně z důvodů sociálních, ale zcela jistě i lobistických, ze strany letectví, loďařství, dopravy atp., tedy i velkého globalizovaného průmyslu, který levnou dopravu potřebuje. Řešení cestou tzv. emisních povolenek na CO2 se dostalo do pasti stagnace výroby, takže cena povolenek klesla, je jich přebytek, a tak neplní očekávanou regulační funkci. Vedle toho existují směrnice, které různými způsoby zasahují do jednotlivých oblastí spojených s hospodařením energiemi a produkcí emisí. Řadu let bylo běžné, že během roku bylo nutné se zabývat postupně jednou, dvěma směrnicemi, požadavky EU. Toto české teplárenství, ale i průmysl zvládal. Zima 2016 však přinesla zásadní obrat v tom, že se objevil tzv. zimní balíček více směrnic najednou. Podrobný rozbor těchto směrnic v plné nahotě ukazuje, do jakých rozporů se současná evropská politika, která nezvolila obecně jednoduché řešení daně z produkce CO2, dostala. Směrnice nejsou jednoduché, neboť se snaží mimo jiné kompenzovat i nežádoucí zásahy do trhu vyvolané směrnicemi předchozími. Některé požadavky zimního balíčku směrnic jsou natolik zásadní a v rozporu s našimi představami o řízení české energetiky ze strany EU, že Česká republika oficiálně zaslala svůj nesouhlas se zněním směrnic. Není sice sama, ale až dosud na takové připomínky nebyl brán ohled. O jednom ze zásadních důvodů hovořil zástupce ČEPS, a to o tom, že by se Česká republika de facto měla vzdát řízení své přenosové elektrické soustavy.

Z technických záležitostí byla významná pozornost věnována odsíření, monitorování obsahu rtuti v emisích a možnostem jeho snižování, čištění teplosměnných ploch v kotlích, ochraně proti korozi, využití biomasy a sběru dat umožňujícími synergii mezi energetickou a teplárenstvím.

Téma energetického využití odpadů je jedno ze zásadních témat teplárenství. Tím, že za současných technických podmínek lze proces spalování plně řídit a na výstupu kontinuálně sledovat složení emisí, jde o způsob likvidace dopadů, který také umožňuje další využití látek vystupujících z procesu spalování. Teplárenství je na tento úkol připraveno, z části jej již řeší.

Dny teplárenství a energetiky probíhají tradičně v Kongresovém, výstavním a společenském centru ALDIS. Pohled do zaplněného velkého sálu.
Dny teplárenství a energetiky probíhají tradičně v Kongresovém, výstavním a společenském centru ALDIS. Pohled do zaplněného velkého sálu.

Nepříznivě se projevují rychlé změny politických názorů na snižování emisí, které nezohlední inovační cyklus i nově instalovaných technologií a jejichž realizace by poškodila některé české teplárny.

Zapojení kombinované výroby tepla a elektřiny do čistě teplárenských soustav je jednou z možností, jak je posunout mezi „soustavy s vysoce účinnou kombinovanou výrobou elektřiny a tepla“. Energetický regulační úřad již řadu takových soustav eviduje. Pro budoucnost je důležité, že soustavy mimo tuto kategorii budou stát zcela mimo oblast vedoucí k zapojení do podpůrných programů, budou mít ztíženou pozici na trhu s teplem a jsou ohroženy rozpadem.

Skutečnost, že se mnohé teplárenské soustavy podílejí svou schopností velmi pružně řídit souběžnou produkci elektřiny podle požadavků provozovatele elektrické soustavy na stabilizaci dodávek elektrické energie, a přitom jsou schopné využít vzniklé teplo, není dostatečně zohledněna ve výkupních cenách elektřiny. Narůstající podíl elektřiny pocházející z nestabilních obnovitelných zdrojů vyžaduje rychle reagující zálohu. Z technického hlediska není výkon jako výkon. Je třeba rozlišovat výkon činný a jalový a nutné je řešit celý komplex. Je nutné, aby si i politická sféra uvědomila fyzikální podstatu, neboť důsledky podcenění budou zásadní a negativně neovlivní jen teplárenství, ale i průmysl.

Teplárenství si velmi důrazně uvědomuje nebezpečí rozpadu soustav zásobování teplem, pokud u odběratelů zvítězí argumenty dodavatelů plynových kotlů, tepelných čerpadel. V souhrnu názorů přednášejících se jako zásadní hranice jeví přibližně 600 Kč/GJ, respektive 2,16 Kč/kWh (se zahrnutím všech investičních i provozních nákladů). Podcenění této skutečnosti stojí za rozpadem některých soustav. Nejde však jen o cenu. Na rozhodnutí se odpojit se podílí i většinou informačních médií vytvářený negativní názor na chování teplárenských společností. Tento stav se řada tepláren snaží změnit. Nejen zdůrazňováním svého přístupu k ochraně životního prostředí, který je primárně velmi významný zejména v husté městské zástavbě. Posílit je nutné informovanost odběratelů o problematiku, kterou musí teplárenství řešit. Například i v tom, že některá opatření nevyplývají ze zájmu a potřeby teplárny a jejích zákazníků, ale z nařízení, legislativy.


Osobní kontakty, výměna zkušeností, hledání společného přístupu atp. mají zásadní význam i v době internetu. České teplárenství stojí nejen před úkoly, které vyplývají z jeho primární úlohy zásobovat teplem stovky tisíců domácností, ze snahy udržet svoji konkurenční výhodu na trhu s teplem, ale v poslední době před rostoucím počtem mimotržních úkolů, které jsou na něj kladeny ve spojitosti s politikou ochrany ovzduší a energetickou politikou EU.

Nové cesty ve vztazích s odběrateli je možné hledat v dlouhodobém partnerství, aneb smlouvách na delší období, které teplárně zaručí jistotu odběru tepla na delší období, sníží riziko z investice do úsporných opatření s delší dobou návratnosti, která se příznivě promítnou do budoucího vývoje cen tepla. Do souvislosti s tímto ryze tržním návrhem podnikatelského subjektu, který zákazníkům, kteří na něj přistoupí, musí poskytnout zajímavou garanci ceny tepla, je však nutné dát i evropské úvahy o regulaci chování tepelných sítí ve smyslu oddělení od výroby tepla, přiblížení soustav zásobování teplem k sítím elektrickým a plynařským, tedy technologicky jiným.

Vizionářské představy o využití většiny odpadního tepla jeho povinným začleněním do sítí SZT naráží na řadu překážek. Především kdo a jak bude kompenzovat ztráty výrobcům tepla, které by zákon oddělil od jejich tepelných sítí a snížil by využití jejich zdrojů tepla? Kdo uhradí technické změny, kterými by musely tepelné sítě projít, aby byly schopné vést tepelnou energii jednosměrně nejen od zdroje ke spotřebiči, jako dnes, ale de facto po „okružní dálnici“?

Objevují se nové, a významné zdroje tzv. odpadního tepla. Typicky jsou jimi datová centra, která jsou budována většinou v hustě zastavěných oblastech, s jejich potřebou chlazení v řádu cca 0,5 až 4 MW. V blízké budoucnosti lze očekávat rychlý nárůst potřeby chlazení i center pro nabíjení elektrických baterií nejrůznějších zařízení, automobilů aj., kde může jít o chladicí výkony ještě větší. Zapojení těchto zdrojů tepla do SZT je žádoucí. Vzniká hodně otázek, na které zatím nejsou odpovědi. Jak regulovat výstavbu takových zařízení, pokud je v jejich blízkosti rozvod tepla? Pro účely bydlení je stanovena povinnost zkoumat vhodnost napojení na SZT. Mají mít, i když z pohledu toku tepelné energie opačnou, povinnost všechny zdroje odpadního tepla? Nebylo by přirozené, kdyby do datových center, center pro nabíjení baterií atp. investovaly teplárny, protože mají způsob, jak v místě nepotřebnou tepelnou energii využít a pokud to bude jejich zájem, tak si dokáží uhlídat i ekonomiku základních zdrojů tepla?

Pohled do problematiky, o které koncový odběratel tepla, například majitel bytu, nemusí nic vědět ukazuje, že před teplárenstvím stojí mnoho nelehkých úkolů k vyřešení. Aktuální stav potvrzuje názor, že regulace ceny tepla se stává nepotřebnou. Odběratelé tepla mají dostatek možností, jak řešit odpojení od SZT na bázi tržních cen, a tak ani regulovaná cena tepla nezajistí dlouhodobou prosperitu teplárně, pokud nečiní opatření k udržení ceny na úrovni, kterou odběratelé považují vzhledem k poskytovanému komfortu za přijatelnou.

 

Hodnotit:  

Datum: 8.5.2017
Autor: Ing. Josef Hodboď, redakce   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (4 příspěvky, poslední 10.05.2017 09:32)


Projekty 2017

Partner - Teplárenství

logo TSČR

Partneři - Energetika

logo BOSCH
logo ZEPPELIN
logo Yello Energy
logo KAMSTRUP
 
 

Aktuální články na ESTAV.czNáklady na provoz tepelného čerpadla vzduch/voda – co je ovlivňuje?Palác Anděl na Smíchově koupila LaSalle téměř za 1,5 miliardy KčArchitekt Martin Rajniš: Dřevěné rozhledny i obchodní domyBuďte hvězda ulice s vánočním dekoračním osvětlením RETLUX