Postřehy z letošních Dnů teplárenství a energetiky v Olomouci

O co jsme v Evropě přišli za posledních 5 let?

Mojmír Hampl, předseda Národní rozpočtové rady pojmenoval to, o co jsme přišli ve třech bodech:

• o levné energie z Ruska
• o levný bezpečnostní deštník USA
• o výhodu globalizace

Na základě těchto změn by bylo nutné, aby Evropská unie reagovala a za tu nejvyšší prioritu zvolila bezpečnost. Evropská komise ale namísto toho jen rozšířila současný seznam priorit o bezpečnost. To je podle Hampla ten hlavní omyl vedení EK. Stanovení seznamu mnoha vlastně rovnocenných „priorit“ bez ohledu na rozpočtové možnosti a bez ohledu na to, že některé „priority“ se navzájem vylučují. Jako příklad uvedl rychlé vybudování silného zbrojního průmyslu současně s důsledným uplatňováním dekarbonizace ocelářství.

Jak ovlivňují vzájemné vztahy orgánů Evropské unie energetiku?

Europoslance Ondřej Krutílek popsal změny, které se začínají projevovat v novém Evropském parlamentu. Oproti dřívějšímu výrazně levicovému a zelenému parlamentu získávají stále větší vliv strany středové a středově pravicové. Velmi podobný proces probíhá i v Evropské radě, kterou tvoří hlavy států a předsedové vlád členských států Evropské unie. Změny v politickém směřování Evropského parlamentu a Evropské rady se ale podle Krutílka nepropisují do činnosti Evropské komise. Ta je ale výkonným orgánem a pod vedením předsedkyně Ursuly von der Leyenové se řídí heslem rozděl a panuj. Agendy komisařů jsou předsedkyní nově rozděleny, mnohde se překrývají, komisaři hledají svá místa, ale klimatický cíl pro rok 2040 stále platí. Jako pozitivní změnu v EU Krutílek uvedl, že už se jaderná energie v diskuzích a ve zprávách může nazývat jadernou energií, a nikoliv maskovacím označením „low carbon energy“.

Jaké jsou podmínky EK na schvalování kapacitních mechanismů pro ČR

Podmínky na zjednodušování povolovacích procesů určuje nedávno vydaný dokument CISAF „Clean Industry State Aid Framwork“ (Rámec státní pomoci pro čistý průmysl). Kapacitní mechanismy budou po odstavení uhelných elektráren pro naši elektrizační soustavu tím klíčových nástrojem pro zajištění zdrojové přiměřenosti a stability soustavy. Místopředseda představenstva ČEPS, a.s. Svatopluk Vnouček popsal podmínky pro zjednodušení povolovacího procesu v názorném slidu.

Z něj vyplývá, že rozhodujícím dokumentem pro povolení zjednodušeného schvalovacího procesu kapacitních mechanismů je dokument ERAA „Europen Resource Adequacy Assessment“, (Evropské posouzení zdrojové přiměřenosti). Tedy evropská obdoba našeho posouzení MAF CZ 2024. Vnouček ve své prezentaci uvedl poměrně překvapivé srovnání evropských dokumentů ERAA vydaných v roce 2023 a v roce 2024.

Z něj je patrné, že predikce ceny emisní povolenky se prakticky shodují pro rok 2028. Ale pro rok 2030 novější predikce předpokládá nárůst ceny povolenky o 23 %, tedy až na hodnotu 136,4 €/t CO₂. Podobné rozdíly v těchto rok po sobě vydaných dokumentech jsou v cenách plynu a ve výkonech plynových i větrných zdrojů. Bude tedy jistě napínavé, jak vyjde evropské posouzení zdrojové přiměřenosti pro rok 2025.

Kdo vyjednává v Bruselu povolení kapacitních plateb pro Českou republiku?

Touto otázkou se zabývalo několik zástupců klíčových energetických firem v diskusi Kulatý stůl skvěle moderovanou Danielou Gregor Brzobohatou. Prakticky všichni se shodli na tom, že dobře zafungoval Modernizační fond, ze kterého se teplárnám už podařilo vyčerpat téměř 100 mld. Kč. Luboš Pavlas ze společnosti Sev.en upozornil ale na nedostatečné kapacity českého energetického strojírenství. Opravy současných uhelných elektrárenských i teplárenských bloků se právě z důvodu nedostatečné kapacity firem neúměrně prodlužují. Varoval, že nedostatek kapacit může mít i negativní vliv na připravované rekonstrukce kotlů z uhlí na zemní plyn.

Všichni diskutující se zabývali problematikou kapacitních mechanismů. Jiří Feist ze společnosti EP Power Europe, (dceřiné společnosti Energetický a Průmyslový Holding, a.s.) srovnal situaci ČR se situací u našich nejdůležitějších sousedů. Zatímco Německo a Polsko mají možnost kapacitních plateb v Bruselu vyjednané, naproti tomu Česká republika nikoliv. A položil otázku: „…kdo v ČR vyjednává v Bruselu povolení kapacitních plateb? To je pro mě řešením, …“. Na vznesený dotaz odpověděl Miroslav Zajíček, ředitel pro strategii a regulaci skupiny Veolia Energie ČR: „Já Ti to řeknu kdo, nikdo. V roce 2019 došlo ke změně právních předpisů EU, které povolení kapacitních mechanismů ze strany EK prakticky neumožňují. A v tom roce 2019 si tehdejší vláda vyhodnotila, že žádný problém s kapacitou zdrojů u nás nenastává a kapacitní platby nepotřebujeme…“ Poznámka, jednoho z diskutujících, která sklidila potlesk ze sálu, byla citace autora Green dealu Franse Timmermanse při jeho odchodu z funkce eurokomisaře: „…my jsme Green deal jen navrhli, vlády si ho ale schválily…“

Nemění se Green deal na Green dream?

To byla otázka, která zazněla v diskusi. A v závěrečném shrnutí úvodního bloku na ni odpovídal předseda Výkonné rady TS ČR Mirek Topolánek. Potvrdil, že Green deal se pro Evropu mění na Green dream, nebo spíš na Green death. A tento názor doložil porovnáním výrobních nákladů jednoho z nejvýznamnějších kovů: „Na výrobu jedné tuny hliníku v Evropě potřebujete ‚jen‘ 1 200 € na elektřinu. V Číně je to 525 €, v Saúdské Arábii 300 €. To samé platí u bauxitu. Summa summarum: u nás vyrobíme tunu hliníku za 2 250 €. V Číně za 1 075 €, v Saúdské Arábii za 980 €. Hrubá marže u nás, při ceně 2 400 €, je zhruba 6 %. V Číně je to 47 %, v Arábii 59 %. Co to znamená? Pouze to, že oni mohou snižovat ceny, investovat do modernizace, inovací, technologií, do všeho.“ Situace v české energetice je oproti některým evropským zemím podle Topolánka ještě specifická naším vysokým podílem domácího uhlí. Hodnocení uzavřel konstatováním: „…my domácí energetickou surovinu – uhlí nahrazujeme importovaným zemním plynem a tváříme se, že tím dekarbonizujeme. Ale ve skutečnosti si pouze říkáme, že dekarbonizujeme…“

Potřebujeme Státní energetickou koncepci?

Zajímavou diskusi přinesl druhý den konference za účasti bývalého ministra Karla Havlíčka a současných ministrů Martina Kupky, Lukáše Vlčka a v zastoupení ministra ŽP Petra Hladíka pak Petra Holuba, vrchního ředitele sekce ochrany klimatu. Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček zopakoval, že obecně známým problémem energetiky je propojit výrobu a spotřebu v místě a čase. Dále pak vyjádřil přesvědčení, že vláda je ve finále podpisu smlouvy na výstavbu JE Dukovany II. Nejzajímavější část jeho vystoupení lze shrnout do dvou bodů. Tím prvním je, že považuje za nezbytné shodnout se na velmi silném politickém zadání, které bude obsahovat zásadu, aby spotřeba na území České republiky byla kryta výrobou na území České republiky. Druhým zásadním bodem pak jeho přesvědčení, že považuje za nutné dopracovat reálnou podobu Státní energetické koncepce. A je podle něj nutné, aby ještě za této vlády našli všichni členové vlády na tomto dokumentu shodu. Tomuto názoru oponoval Mirek Topolánek tvrzením: „Nepotřebujeme žádnou energetickou koncepci, potřebujeme nový energetický zákon, nikoliv jeho neustálé novelizace LEX I, LEX II, … LEX plyn…“. Příští měsíce nám ukážou, kdo lépe predikoval budoucnost české energetiky.