Vývoj dálkového vytápění a chlazení ve Francii
V minulém čísle našeho časopisu vás zaujal článek o rozvoji soustav zásobování teplem v šestém největším francouzském městě Nantes. K vysoké kvalitě životního prostředí v metropoli regionu Pays de la Loire přispívají také rychle expandující soustavy zásobování teplem. Připravili jsme proto pro vás pohled na historii a další vývoj dálkové vytápění v celé Francii.
© Fotolia.com
První etapa rozvoje soustav zásobování teplem začala ve Francii hned po 2. světové válce v 50. letech minulého století v největších městech s vysokou spotřebou tepla (Paříž, Grenoble, Štrasburk). Ve většině měst bylo dálkové teplo řešeno jako veřejná služba. V 60. a 70. letech se dálkové vytápění vyvíjelo v souladu s potřebami a politikou jednotlivých měst. V 80. letech 20. století se začínají objevovat první teplárny, které pro dodávku tepla využívají obnovitelné zdroje energie, zejména geotermální energii a teplo získané ze spalování komunálního odpadu. V posledním desetiletí je v dálkovém vytápění ve Francii podporován zejména přechod k vyššímu využití obnovitelných zdrojů a zařízení pro energetické využití odpadů a využití odpadního tepla z průmyslu a ostatních činností.
Soustavy zásobování teplem se nacházejí zpravidla v husté městské zástavbě a na dodávkách tepla a chladu do soustav se v roce 2016 podílely obnovitelné zdroje energie a odpadní teplo zhruba 53 %. Navzdory výhodám dálkového vytápění je jeho podíl na dodávkách teplé vody, tepla pro vytápění a technologické procesy ve Francii zatím pouze 6 %. Aby bylo možné splnit cíle zákona o přechodu na obnovitelné zdroje energie, musí teplárenské společnosti do roku 2030 ještě výrazněji navýšit dodávky tepla z obnovitelných zdrojů energie a odpadního tepla.
Francouzské dálkové vytápění v číslech
Národní průzkum provádí každoročně Syndicat National du Chauffage Urbain (SNCU), což je unie sdružující veřejné a soukromé manažery teplárenských společností. Ve Francii jde o jedinečný zdroj technických a ekonomických informací.
Podle uvedeného průzkumu odvětví dálkového vytápění a chlazení (dále jen DHC = district heating and cooling) bylo v roce 2018 ve Francii celkem 635 soustav zásobování teplem a 20 soustav dálkového chlazení. Celková délka páteřních rozvodů byla 5 595 km. Využívání obnovitelných a druhotných energií při výrobě tepla a chladu stále roste. V roce 2015 jejich podíl poprvé překročil hranici 50 % a v roce 2017 se přiblížil 56 %. Nejvíce narostl podíl tepla ze spaloven odpadů a ZEVO z 19 % v roce 2005 na 47 % v roce 2016. U biomasy došlo k ještě rychlejšímu růstu na 41 % podílu na obnovitelném teple.
Zemní plyn nahrazuje zejména uhlí a zůstává hlavním zdrojem používaným pro dálkové vytápění s celkovým podílem 37 % (rok 2017). Od roku 2006, kdy byly 217 kg/MWh, se průměrné emise CO2 z výroby tepla v dálkovém vytápění postupně snižují. V roce 2011 to bylo 180 kg/MWh, v roce 2017 pak již jen 116 kg/MWh. Přitom při využití zemního plynu pro výrobu tepla je tento parametr 243 kg/MWh. Dálkové vytápění v současné době zásobuje teplem pro vytápění a ohřev vody ekvivalent 2,4 milionu bytů (5,2 milionu obyvatel, to je skoro 8 % populace), většinou v hustě zastavěných městských oblastech. Bytový sektor spotřebuje 57 % dodávaného tepla, zatímco terciární sektor (včetně veřejných služeb) spotřebuje 38 % a průmysl 5 %.
Každá soustava zásobování teplem má svou vlastní cenu. V roce 2015 bylo dálkové teplo pro bydlení v průměru nejkonkurenceschopnějším po kondenzačním kotli na zemní plyn. Při dodávce tepla z vysoceúčinných zdrojů a soustav s více než 50 % obnovitelné energie a kogenerace byly v roce 2015 průměrné celkové roční náklady 1 158 EUR (při přepočtu na aktuální kurz to bylo zhruba 31 600 Kč). Tyto náklady byly téměř totožné s náklady domovní či blokové kotelny s kondenzačním plynovým kotlem. Zdaleka nejdražší jsou ve Francii individuální či společné elektrické topné systémy. Průměrná prodejní cena tepelné energie dodané teplárenskými společnostmi v roce 2015 byla bez daní 68,3 EUR/MWh (po přepočtu kolem 520 Kč/GJ bez DPH, ve stejném roce to bylo v ČR průměrně 510 Kč/GJ bez DPH).
Vývoj využívání obnovitelné energie v dálkovém vytápění od roku 2005
Mapa lokalit s dálkovým vytápěním (vlevo) a dálkovým chlazením (vpravo) v roce 2018 (SNCU).
Nástroje, politika a regulace DHC
Aby bylo možné dosáhnout ambiciózního národního cíle, je třeba zejména:
- vytvořit nové soustavy zásobování teplem, pokud je to technicky a ekonomicky proveditelné;
- rozšířit stávající soustavy, například během projektů rozvoje měst;
- podpořit rozvoj využití obnovitelných zdrojů energie, které nahradí fosilní paliva v rámci stávajících soustav.
Mezi hlavní finanční podpory, povinnosti a prostředky k dosažení cílů patří:
- Finanční podpora projektů prostřednictvím „tepelného fondu“, kde je k dispozici 200 až 250 milionů EUR ročně. Financovány jsou také studie proveditelnosti pro zdroje a soustavy zásobování teplem.
- Snížení DPH z 20 % na 5,5 % pro soustavy zásobování teplem s více než 50 % podílem obnovitelné energie s přímým dopadem na účty za energie pro odběratele tepla.
- Dodavatelé energie zároveň mohou poskytnout pomoc při modernizaci soustav ve vytápěných objektech a získávat certifikáty úspory energie (CEE).
- Bílé certifikáty, které podporují energetickou účinnost. V rámci tohoto systému jsou výrobci energie, dodavatelé nebo distributoři povinni provést opatření pro vyšší energetickou účinnost u konečného uživatele, která jsou v souladu s předem určeným procentem jejich roční dodávky energie. Bílé certifikáty se získávají při zvýšení izolace potrubí dálkového vytápění, změně stávajících sítí na nízkoteplotní topné systémy či připojení obytných a terciárních budov k soustavě dálkového vytápění s využitím obnovitelných zdrojů energie.
Integrace DHC do územního plánování
Existuje postup nazvaný klasifikace, který umožňuje vlastníkovi DHC (například místní komunitě), aby připojení k vysoceúčinné soustavě s více než 50% podílem obnovitelného tepla bylo pro nové či renovované budovy povinné. Z této povinnosti mají výjimku již stojící budovy. Od roku 2010 musí každý nový velký městský projekt vypracovat studii proveditelnosti integrace dálkového vytápění (jeho vytvoření nebo rozšíření) spolu s dalšími technologiemi využití obnovitelné energie. Každý region musí provést inventuru soustav a musí také naplánovat vývoj energetického využití biomasy na svém území. Majitelé soustav zásobování teplem musí splnit desetiletý hlavní plán, který nastínil vývoj soustav s cílem vyšší integrace využití obnovitelné energie, pokud byla soustava postavena před rokem 2009, což se týká většiny stávajících soustav.
Pozornost se věnuje také tepelné regulaci u nových budov. Další regulace po roce 2020 bude také brát v úvahu procento využití obnovitelné energie v soustavách. Je povinné, vzhledem k článku 14 Evropské směrnice o energetické účinnosti, aby při vzniku každé nové SZT či nového závodu postaveného ve Francii byla provedena nákladová analýza týkající se výhodnosti využití průmyslového odpadního tepla v dálkovém vytápění. Pravidlatepelné regulace (2012) umožňují, aby budova připojená k vysoceúčinné soustavě dálkového vytápění překročila maximální hodnoty spotřeby, pokud je uhlíková stopa této soustavy pod daným limitem. Existuje také výzkumný a vývojový fond distribuovaný ADEME (národní energetická agentura), který financuje dizertační a výzkumná centra pro inovace v SZT, hodnocení technologií (testy v laboratoři), nasazení trhu (školení, výzvy k předkládání projektů, studie, průvodce atd.)
Mapa s v ýsledky spolupráce mezi vnitrostátními a místními (obecními) energetickými politikami během let 2005 až 2015.
LEGENDA:
2005 (tmavě modré) 400 SZTE, Podíl OZE: 25 %
2015 (ostatní barvy) 600 SZTE, Podíl OZE: 50 %
Národní cíl pro dálkové vytápění a chlazení je dosáhnout do roku 2023 nejméně 22,1 TWh obnovitelné energie a celkové zvýšení dodávek tepla a chladu do roku 2030 na 39,5 TWh. To je v porovnání s celkovou dodávkou tepla v roce 2016 ve výši 24,6 TWh nárůst dodávky tepla a chladu o více než 60 %. Tedy roční přírůstek 1 TWh (3,6 PJ), což například v našich klimatických podmínkách odpovídá dodávce tepla pro více než 160 000 domácností.
Nahlédněte do celého čísla časopisu 3T.
Zájmové sdružení právnických osob, jejichž činnost souvisí s problematikou výroby, rozvodu a spotřeby tepla, výrobou a montáží technologií pro teplárenství a projektování zařízení pro zásobování teplem. Členové Teplárenského sdružení ČR vyrábějí více než ...
