Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Vývoj dálkového vytápění a chlazení ve Francii

V minulém čísle našeho časopisu vás zaujal článek o rozvoji soustav zásobování teplem v šestém největším francouzském městě Nantes. K vysoké kvalitě životního prostředí v metropoli regionu Pays de la Loire přispívají také rychle expandující soustavy zásobování teplem. Připravili jsme proto pro vás pohled na historii a další vývoj dálkové vytápění v celé Francii.


© Fotolia.com

První etapa rozvoje soustav zásobování teplem začala ve Francii hned po 2. světové válce v 50. letech minulého století v největších městech s vysokou spotřebou tepla (Paříž, Grenoble, Štrasburk). Ve většině měst bylo dálkové teplo řešeno jako veřejná služba. V 60. a 70. letech se dálkové vytápění vyvíjelo v souladu s potřebami a politikou jednotlivých měst. V 80. letech 20. století se začínají objevovat první teplárny, které pro dodávku tepla využívají obnovitelné zdroje energie, zejména geotermální energii a teplo získané ze spalování komunálního odpadu. V posledním desetiletí je v dálkovém vytápění ve Francii podporován zejména přechod k vyššímu využití obnovitelných zdrojů a zařízení pro energetické využití odpadů a využití odpadního tepla z průmyslu a ostatních činností.

Soustavy zásobování teplem se nacházejí zpravidla v husté městské zástavbě a na dodávkách tepla a chladu do soustav se v roce 2016 podílely obnovitelné zdroje energie a odpadní teplo zhruba 53 %. Navzdory výhodám dálkového vytápění je jeho podíl na dodávkách teplé vody, tepla pro vytápění a technologické procesy ve Francii zatím pouze 6 %. Aby bylo možné splnit cíle zákona o přechodu na obnovitelné zdroje energie, musí teplárenské společnosti do roku 2030 ještě výrazněji navýšit dodávky tepla z obnovitelných zdrojů energie a odpadního tepla.

Francouzské dálkové vytápění v číslech

Národní průzkum provádí každoročně Syndicat National du Chauffage Urbain (SNCU), což je unie sdružující veřejné a soukromé manažery teplárenských společností. Ve Francii jde o jedinečný zdroj technických a ekonomických informací.

Podle uvedeného průzkumu odvětví dálkového vytápění a chlazení (dále jen DHC = district heating and cooling) bylo v roce 2018 ve Francii celkem 635 soustav zásobování teplem a 20 soustav dálkového chlazení. Celková délka páteřních rozvodů byla 5 595 km. Využívání obnovitelných a druhotných energií při výrobě tepla a chladu stále roste. V roce 2015 jejich podíl poprvé překročil hranici 50 % a v roce 2017 se přiblížil 56 %. Nejvíce narostl podíl tepla ze spaloven odpadů a ZEVO z 19 % v roce 2005 na 47 % v roce 2016. U biomasy došlo k ještě rychlejšímu růstu na 41 % podílu na obnovitelném teple.

Zemní plyn nahrazuje zejména uhlí a zůstává hlavním zdrojem používaným pro dálkové vytápění s celkovým podílem 37 % (rok 2017). Od roku 2006, kdy byly 217 kg/MWh, se průměrné emise CO2 z výroby tepla v dálkovém vytápění postupně snižují. V roce 2011 to bylo 180 kg/MWh, v roce 2017 pak již jen 116 kg/MWh. Přitom při využití zemního plynu pro výrobu tepla je tento parametr 243 kg/MWh. Dálkové vytápění v současné době zásobuje teplem pro vytápění a ohřev vody ekvivalent 2,4 milionu bytů (5,2 milionu obyvatel, to je skoro 8 % populace), většinou v hustě zastavěných městských oblastech. Bytový sektor spotřebuje 57 % dodávaného tepla, zatímco terciární sektor (včetně veřejných služeb) spotřebuje 38 % a průmysl 5 %.

Každá soustava zásobování teplem má svou vlastní cenu. V roce 2015 bylo dálkové teplo pro bydlení v průměru nejkonkurenceschopnějším po kondenzačním kotli na zemní plyn. Při dodávce tepla z vysoceúčinných zdrojů a soustav s více než 50 % obnovitelné energie a kogenerace byly v roce 2015 průměrné celkové roční náklady 1 158 EUR (při přepočtu na aktuální kurz to bylo zhruba 31 600 Kč). Tyto náklady byly téměř totožné s náklady domovní či blokové kotelny s kondenzačním plynovým kotlem. Zdaleka nejdražší jsou ve Francii individuální či společné elektrické topné systémy. Průměrná prodejní cena tepelné energie dodané teplárenskými společnostmi v roce 2015 byla bez daní 68,3 EUR/MWh (po přepočtu kolem 520 Kč/GJ bez DPH, ve stejném roce to bylo v ČR průměrně 510 Kč/GJ bez DPH).

Vývoj využívání obnovitelné energie v dálkovém vytápění od roku 2005

Vývoj využívání obnovitelné energie v dálkovém vytápění od roku 2005

Mapa lokalit s dálkovým vytápěním (vlevo) a dálkovým chlazením (vpravo) v roce 2018 (SNCU).

Mapa lokalit s dálkovým vytápěním (vlevo) a dálkovým chlazením (vpravo) v roce 2018 (SNCU).

Nástroje, politika a regulace DHC

Aby bylo možné dosáhnout ambiciózního národního cíle, je třeba zejména:

  • vytvořit nové soustavy zásobování teplem, pokud je to technicky a ekonomicky proveditelné;
  • rozšířit stávající soustavy, například během projektů rozvoje měst;
  • podpořit rozvoj využití obnovitelných zdrojů energie, které nahradí fosilní paliva v rámci stávajících soustav.

Mezi hlavní finanční podpory, povinnosti a prostředky k dosažení cílů patří:

  • Finanční podpora projektů prostřednictvím „tepelného fondu“, kde je k dispozici 200 až 250 milionů EUR ročně. Financovány jsou také studie proveditelnosti pro zdroje a soustavy zásobování teplem.
  • Snížení DPH z 20 % na 5,5 % pro soustavy zásobování teplem s více než 50 % podílem obnovitelné energie s přímým dopadem na účty za energie pro odběratele tepla.
  • Dodavatelé energie zároveň mohou poskytnout pomoc při modernizaci soustav ve vytápěných objektech a získávat certifikáty úspory energie (CEE).
  • Bílé certifikáty, které podporují energetickou účinnost. V rámci tohoto systému jsou výrobci energie, dodavatelé nebo distributoři povinni provést opatření pro vyšší energetickou účinnost u konečného uživatele, která jsou v souladu s předem určeným procentem jejich roční dodávky energie. Bílé certifikáty se získávají při zvýšení izolace potrubí dálkového vytápění, změně stávajících sítí na nízkoteplotní topné systémy či připojení obytných a terciárních budov k soustavě dálkového vytápění s využitím obnovitelných zdrojů energie.

Integrace DHC do územního plánování

Existuje postup nazvaný klasifikace, který umožňuje vlastníkovi DHC (například místní komunitě), aby připojení k vysoceúčinné soustavě s více než 50% podílem obnovitelného tepla bylo pro nové či renovované budovy povinné. Z této povinnosti mají výjimku již stojící budovy. Od roku 2010 musí každý nový velký městský projekt vypracovat studii proveditelnosti integrace dálkového vytápění (jeho vytvoření nebo rozšíření) spolu s dalšími technologiemi využití obnovitelné energie. Každý region musí provést inventuru soustav a musí také naplánovat vývoj energetického využití biomasy na svém území. Majitelé soustav zásobování teplem musí splnit desetiletý hlavní plán, který nastínil vývoj soustav s cílem vyšší integrace využití obnovitelné energie, pokud byla soustava postavena před rokem 2009, což se týká většiny stávajících soustav.

Pozornost se věnuje také tepelné regulaci u nových budov. Další regulace po roce 2020 bude také brát v úvahu procento využití obnovitelné energie v soustavách. Je povinné, vzhledem k článku 14 Evropské směrnice o energetické účinnosti, aby při vzniku každé nové SZT či nového závodu postaveného ve Francii byla provedena nákladová analýza týkající se výhodnosti využití průmyslového odpadního tepla v dálkovém vytápění. Pravidlatepelné regulace (2012) umožňují, aby budova připojená k vysoceúčinné soustavě dálkového vytápění překročila maximální hodnoty spotřeby, pokud je uhlíková stopa této soustavy pod daným limitem. Existuje také výzkumný a vývojový fond distribuovaný ADEME (národní energetická agentura), který financuje dizertační a výzkumná centra pro inovace v SZT, hodnocení technologií (testy v laboratoři), nasazení trhu (školení, výzvy k předkládání projektů, studie, průvodce atd.)

Mapa s v ýsledky spolupráce mezi vnitrostátními a místními (obecními) energetickými politikami během let 2005 až 2015.

Mapa s v ýsledky spolupráce mezi vnitrostátními a místními (obecními) energetickými politikami během let 2005 až 2015.
LEGENDA:
2005 (tmavě modré) 400 SZTE, Podíl OZE: 25 %
2015 (ostatní barvy) 600 SZTE, Podíl OZE: 50 %

Národní cíl pro dálkové vytápění a chlazení je dosáhnout do roku 2023 nejméně 22,1 TWh obnovitelné energie a celkové zvýšení dodávek tepla a chladu do roku 2030 na 39,5 TWh. To je v porovnání s celkovou dodávkou tepla v roce 2016 ve výši 24,6 TWh nárůst dodávky tepla a chladu o více než 60 %. Tedy roční přírůstek 1 TWh (3,6 PJ), což například v našich klimatických podmínkách odpovídá dodávce tepla pro více než 160 000 domácností.

Nahlédněte do celého čísla časopisu 3T.

TEPLÁRENSKÉ SDRUŽENÍ České republiky
logo TEPLÁRENSKÉ SDRUŽENÍ České republiky

Zájmové sdružení právnických osob, jejichž činnost souvisí s problematikou výroby, rozvodu a spotřeby tepla, výrobou a montáží technologií pro teplárenství a projektování zařízení pro zásobování teplem. Členové Teplárenského sdružení ČR vyrábějí více než ...