Výprodej ČEZ, zn. levně

Když nedávno polostátní ČEZ ohlásil plán prodat tisícimegawattové Počerady plus menší elektrárnu ve východočeských Chvaleticích, vypadalo to jako výprodej starého železa. ČEZ dopředu ohlásil, že nějaké velké peníze za Počerady vlastně ani nečeká. Nemá do počeradských kotlů uhlí, technika zastarává a každý, kdo by chtěl elektrárnu živit do budoucna, musí počítat s možná až dvacetimiliardovou investicí do přestavby na ekologičtější provoz.

Jenže z pozice prodejce, který chce za své „zboží“ získat co nejlepší cenu, to nezní logicky. Bližší pohled na fungování severočeské elektrárny navíc ukazuje, že ČEZ si v ní nepočíná zrovna přehledně a srozumitelně. Jeden příklad: Až do jara 2009 využívala elektrárna pro svůj provoz drobné firmy z okolí. Ty nespadaly pod samotný ČEZ, vznikly však svého času privatizací původních částí elektrárny a tvoří s ní dodnes logický celek. Před více než třemi lety ČEZ smlouvy zrušil a práci svěřil jednomu podniku s názvem Energetické opravny, který pak samotnou práci v terénu zadal opět stejným malým firmám z okolí.

Do hry tak vstoupil ne zcela jasný prostředník a výsledkem bylo zvýšení ceny: Podle informací, které Respekt posbíral v Počeradech, vyjdou ČEZ od té doby zmíněné provozní služby o téměř čtvrtinu dráž a Energetické opravny si navíc účtují roční dvacetimilionový paušál. Proč je takový mezičlánek nutný? Vysvětlení mluvčí ČEZ Barbory Půlpánové zní v e-mailové odpovědi takto: Původní dodavatelé si sice účtovali nízké sazby, ty ale kompenzovali navyšováním odpracovaných hodin. ČEZ tento „jev eliminoval“ a ve finále prý ušetřil. Zaměstnanci elektrárny pak namítají, že to celé se projevilo na provozu. „Řadu potřebných prací odkládáme, jedeme na hranici udržitelnosti,“ říká jeden z nich (z obavy o své místo trvá na anonymitě). A podobné hlasy zaznívají i z dalších úseků.