Dekarbonizaci v domácnostech brzdí nejistoty, neochota, případně nemožnost ji podporovat
České domácnosti k dekarbonizaci přistupují pragmaticky. Budoucnost energetiky spočívá v čisté energii, avšak přechod od tradičních k obnovitelným zdrojům bude probíhat postupně, spíše jako evoluce než revoluce.
Výzkumný tým komunikační skupiny KNOWLIMITS zkoumal postoj českých domácností k dekarbonizaci a stěžejní výsledky výzkumu poskytl médiím 5. listopadu na setkání novinářů v pražském Cafe Louvre. Šetření proběhlo na statistickém souboru 1049 zástupců domácností o délce cca 25 minut. Cílem bylo zmapovat postoje české společnosti k elektrické energii a prozkoumat vztah veřejnosti k jednotlivým zdrojům energie, s důrazem na fosilní paliva. Z tiskové zprávy jsou vybrány základní údaje.
Pro posouzení statistického významu výsledků výzkumu je důležitá struktura vzorku respondentů. Ta je na obr. 1 a obr. 2.
Obr. 1 Struktura vzorku respondentů z pohledu pohlaví, věku, vzdělání a počtu obyvatel sídla. Zelené sloupce: Výzkum CAWI, černé sloupce populace ČR 15–69 let. (Zdroj: Knowlimits)
Obr. 2 Struktura vzorku respondentů z pohledu regionu – kraje. Zelené sloupce: Výzkum CAWI, černé sloupce populace ČR 15–69 let. (Zdroj: Knowlimits)
Obr. 3 Procentní zastoupení odpovědí na otázku, jaký typ energie domácnost využívá k vytápění, vaření a k přípravě teplé vody. (Zdroj: Knowlimits)
Většina, až 91 % lidí momentálně neplánuje změnit typ energie používaný pro topení, vaření či ohřev vody. Mladší lidé ve věkové kategorii 15 až 24 let jsou v tomto ohledu aktivnější, 15 % z nich změnu zvažuje, stejně jako 12 % vysokoškolsky vzdělaných respondentů. Nejčastěji uvažují o fotovoltaice, přechodu na plyn nebo elektrické zdroje energie. Mezi plánované změny patří výměna kotlů na pevná paliva za ekologičtější varianty.
Obr. 4 Až 91 % respondentů neplánuje změnit typ energie používaný pro topení, vaření či ohřev vody (Zdroj: Knowlimits)
Obr. 5 Zájem o pořízení technologií k výrobě energie z alternativních zdrojů. Názor nevyužívám, ale mám zájem využít společně s názorem těch, kteří o využití uvažují v souvislosti s ekonomickou výhodností tvoří nezanedbatelných 18 % a 15 %. (Zdroj: Knowlimits)
Faktory určující výběr dodavatele energií
Nejdůležitějším faktorem, který lidé nejčastěji uváděli, je jednoznačně cena (pro 44 % respondentů na 1. místě, pro dalších 17 % na 2. místě). Na druhém místě je fixace ceny a délka trvání garantované ceny (11 % respondentů na 1. místě a dalších 18 % na 2. místě). Jasné smluvní podmínky jsou těsně třetím hlavním faktorem a čtvrtým nejdůležitějším faktorem je délka působení společnosti na trhu, tedy její tradice a zkušenosti s výrobou a distribucí elektrické energie.
Energetická soběstačnost, jádro, útlum fosilních zdrojů
Většina lidí (83 %) výrazně souhlasí s tím, že by měl být stát soběstačný ve výrobě elektřiny (52 % na 1. místě, 31 % na 2. místě). Také 67 % lidí (33 % na 1. místě, 34 % na 2. místě) se domnívá, že by stát měl garantovat cenu v případě odběru zelené energie. Podle 64 % respondentů by měla být jaderná energie považována za čistý zdroj a v této souvislosti je zajímavý například postoj respondentů k otázce, zda je potřebné omezit používání fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn) ve výrobě elektřiny, kde 16 % respondentů říká jednoznačně souhlasím a a 35 % spíše souhlasím, zatímco 24 % spíše nesouhlasí a 11 % jednoznačně nesouhlasí.
Životní prostředí
Za těžce znečištěné životní prostředí v České republice považuje 8 % respondentů, přičemž tento názor častěji zastávají ženy a lidé ve věkové kategorii 25–34 let. Výrazně častěji to uvádějí také lidé z nižších socioekonomických skupin. 44 % respondentů považuje životní prostředí v České republice za středně znečištěné/poškozené, přičemž 38 % respondentů má názor v podstatě opačný, když prostředí považuje za lehce znečištěné/poškozené.
Důležitost přechodu z fosilních na alternativní zdroje energie
Pro většinu lidí je přechod z fosilních na alternativní zdroje středně důležitý (5–7), pro 33 % je však životně důležitý (8–10). Tento přechod je o něco méně důležitý pro muže a pro osoby ve věkové kategorii 55–69 let. Naopak větší důležitost přechodu na alternativní zdroje přikládají lidé ze socioekonomické kategorie A, ženy a osoby ve středních věkových skupinách (25–44 let).
Obr. 6 Rozložení názorů na otázku důležitý je přechod z fosilních na alternativní zdroje energie (méně znečišťující zdroje energie)? (Zdroj: Knowlimits)
Které zdroje by měly nahradit fosilní paliva
Fosilní paliva by podle většiny lidí mělo primárně nahradit jádro (41 % ho zařadilo na 1. místo, celkem ho pro nahrazení zvolilo téměř 80 % lidí). Solární energii by zařadilo až 85 % lidí, přičemž 26 % ji umístilo na 1. místo a 23 % lidí na 2. místo, viz obr. 7.
Obr. 7 Které zdroje by měly nahradit fosilní paliva? (Zdroj: Knowlimits)
Úloha státu při regulaci energetiky
Zde se názory respondentů rozdělily na dvě základní skupiny. Obecně za stěžejní ji považuje 24 % respondentů. Pro 23 % je zásadní vliv státu na regulaci ceny a dostupnosti energie. Zbytek názorů se rozdělil podíly pod 6 % mezi dalších 20 různých kritérií.
Doplněk redaktora
Josef Hodboď:
Výzkum provedený týmem Knowlimits má podle mne drobný nedostatek v tom, že nerozlišil domácnosti na ty, které si mohou zdroj energie k vytápění, vaření či přípravě pokrmů svobodně vybrat a ty, které jsou napojeny na soustavy zásobování tepelnou energií, které mají možnost výběru omezenou a řeší to za ně majitel SZTE a zdroje tepla. Míra svobody výběru může názory respondentů jedním nebo druhým směrem ovlivnit. Zvláště pak těch, jejichž odpovědi spadly do kategorie „bez názoru“.
Nejaktuálnějším zdrojem statistických dat za celou ČR, který zpracoval ČSÚ, je šetření Energo 2021. V něm je uvedeno, že z hlediska struktury spotřeb v jednotlivých sektorech národního hospodářství v roce 2020 tvořil sektor průmyslu 26,0 %, spotřeba v sektoru domácností byla 30,8 % a sektor ostatních odvětví dosahoval 43,2 % na celkové spotřebě. V roce 2020 spotřebovaly domácnosti 66,9 % energií z OZE. Že domácnosti s větší svobodou výběru směřují ke zvýšení svého podílu OZE na spotřebě energií, dokládá například velký zájem o instalace fotovoltaických elektráren a rostoucí zájem o sdílení elektřiny poté, co ji legislativa umožnila. Nebo přesun domácností od uhlí ke dřevu a dřevním peletám.
V sektoru domácností byl nejvyšší podíl spotřeby obnovitelných zdrojů energie mezi všemi sektory. V roce 2020 dosáhl jejich podíl na spotřebě domácností 31,6 %. Na druhém místě se nacházela spotřeba zemního plynu s podílem 26 %. V sektoru domácností trvale klesá podíl spotřebovávaných tuhých paliv, když do roku 2020 klesl na 8,9 %.
Z posouzení změn stavu mezi roky 2015 a 2020 je vidět nárůst celkové spotřeby paliv a energií v domácnostech o 5,6 %. Přitom vzrostla spotřeba na vytápění o 6,9 %, spotřeba na ohřev vody a vaření o 2 %, spotřeba na osvětlení a spotřebiče o necelá 4 %. Zásadní nárůst je vidět u spotřeby energie na chlazení, a to o 28,5 %. Chlazení je téměř ideálním způsobem účelného využití fotovoltaicky vyrobené elektřiny a je reálné, že podíl OZE ve spotřebě energie na chlazení významně poroste, například v rámci sdílení fotovoltaické elektřiny.
K výsledkům šetření, k názorům respondentů na míru znečistění a poškození životního prostředí, bych si dovolil doplnit, že je nelze podle mého názoru brát jako jednoznačné. Jen málo lidí dokáže tuto záležitost posuzovat objektivně v širších souvislostech a nezávisle, analyticky, bez emocí. Poškození životního prostředí totiž nezávisí jen na druhu energie a jejího zdroje, ale i na celé řadě dalších faktorů, jako je hluk, zástavba krajiny průmyslovými areály, zahušťování obytné výstavby, intenzita dopravy a nové silnice, někomu se nemusí líbit ani větrné elektrárny atp. A velký význam má i věk. Například lidé, kteří část svého života prožili před masívními investicemi do odsíření uhelných elektráren v devadesátých letech minulého století a kteří si pamatují na tehdejší znečištění ovzduší, rozsáhlé zničení lesních porostů, mohou současný stav považovat za velmi dobrý.
Podobně i názory respondentů, na otázku, které zdroje by měly nahradit fosilní paliva, by neměly být přeceňovány. Protože názory nejsou znalosti. Pokud by, teoreticky, bylo možné tuto otázku zcela oprostit od souvislostí s cenami, stabilitou dodávek energie, zásahem do krajiny, soběstačností, závislosti na nedemokratických státech, případně i podnikatelského či zaměstnaneckého zapojení do výroby a distribuce energie atd., tak by se bezpochyby většina respondentů přiklonila k plně obnovitelným zdrojům energie.
Odpovědi respondentů týkající se složení ideálního energetického mixu mohou být zajímavé pro politiky. Nikoliv však pro ty, kteří nesou odpovědnost za dostatek energie pro Česko. Ti odpovědní by se neměli řídit názory lidu, protože to nemusí automaticky dopadat dobře, jak vidíme u našich západních sousedů, jejichž elektroenergetika se bez významných dovozů neobejde.
Přes některé osobní výhrady však výsledek šetření považuji za zajímavý a v mnoha směrech inspirativní.
