Energetické úspory si vyžádají miliardové investice

Energetické úspory jako byznys (ESCO) byly tématem diskuzního setkání Institutu pro veřejnou diskuzi, které se konalo 6. 12. v restauraci Aureole v Praze.

Aktuální cíle schválené výborem ITRE jsou 40 % pro snížení emisí skleníkových plynů, 35 % pro podíl OZE na celkové evropské spotřebě a 40% energetické úspory oproti referenčnímu scénáři nulových úspor. Definitivní rozhodnutí o podobě směrnice přijme Evropský parlament v lednu 2018.

ČR jde zatím cestou poskytování dotací na úsporné opatření hlavně skrze operační programy OPŽP, OP PIK a IROP. Prostředků je v těchto programech dost, ale vázne jejich čerpání. Nyní jsme v polovině období 2014 – 2020 a vyčerpáno je teprve 15 % alokovaných prostředků.

Vladimír Sochor z MPO zopakoval, že stát si může do plnění evropských cílů započítat jen ty úspory, které sám podpoří. To znamená, že projekty, které vznikají bez využití státní podpory, nelze do plnění národních cílů započítat, i když reálně energii ušetří. Přitom úsporných projektů, které se obejdou bez státní podpory, je přes 50 %.

Na MPO by chtěli takové projekty podchytit a evidovat a cestou k tomu má být ministerský certifikát o ověřené kvalitě projektů. Tzn., pokud firma realizuje kvalitní projekt úspor energie, může si svou referenci nechat „potvrdit“ od MPO. Firma, která přihlásí více takových realizací, získá certifikát kvality přímo od MPO. Celý program se jmenuje http://www.usporysrozumem.cz/ a je zatím v přípravné fázi.

S opatrností při formulování národních cílů souhlasil i Jiří Gavor. Na grafu od ČEZ a.s. ilustroval, že ač je v ČR značný potenciál úspor, které jsou pro uživatele a zákazníky výhodné, od určité míry se už úspory finančně nevyplatí. Toho by si měli být vědomi i poslanci Evropského parlamentu při hlasování o výši cílů energetických úspor pro rok 2030.

Ač není jisté, jaký závazek v oblasti energetických úspor Evropský parlament nakonec odhlasuje, i v nejnižší uvažované variantě 27 % se jedná o silný tržní signál. Ten říká, že státy EU budou jednak úspory vyžadovat a jednak úspory a investice do nich podporovat. Jinak řečeno, naplnění evropských cílů si vyžádá miliardy investic. Poptávka po úsporách je tržní i politická. Kdo je bude umět zrealizovat, bude mít dostatek zakázek.

Toho si je vědoma i největší tuzemská energetická společnost ČEZ, která loni v březnu založila dceřinou společnost pro poskytování energetických služeb ČES ESCO. Poskytuje široké spektrum služeb v oblasti řešení pro úspory energie jak pro soukromé, tak firemní zákazníky i pro veřejné instituce, včetně projektů EPC. Mezi reference ČEZ v této oblasti patří i EPC projekty v Rudolfinu, pražském kongresovém centru nebo v Národním divadle, kde uspoří 20 – 30 % energie.

Velký potenciál úspor v ČR vidí jan Štulc mj. v bytových domech. Většina jich sice prošla zateplením, ale jejich energetické systémy jsou zpravidla zatím netknuté. Navíc jsou si tyto systémy do značné míry podobné, je tedy možné vytvořit několik typových řešení a ty potom už jen s mírným přizpůsobením plošně uplatňovat.

ČEZ ESCO je nejrychleji rostoucí část ČEZ, za rok a půl své existence rozrostla na 13 dceřiných společností a 1600 zaměstnanců. Mezi poslední akvizice patří i německá společnost Elevion, jedna z předních německých ESCO firem. Na konferenci byla zastoupena Marcusem Bortem, který upozornil, že ESCO znamená obrovský potenciál jak v technologiích, tak obchodních modelech. Mezi technologie patří kogenerace, fotovoltaika, baterie, měření, větrání a vytápění, chlazení, osvětlení a další. Jako příklady nových obchodních modelů zmínil chytré sítě, virtuální elektrárny, EPC nebo facility management. Marcus Bort zároveň podotkl, že to, co Elevion v Německu nejvíc brzdí, není nedostatek zakázek, ale hlavně nedostatek schopných lidí.

Na tento bod v diskuzi navázal Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost. Na setkání, kterého se účastnili i členové vedení VUT v Brně, zaznělo, že jednou z největších starostí českého technického školství aktuálně nedostatek nových studentů v jaderných oborech. Ty mají přitom tradičně svou vlastní fakultu a několik výzkumných ústavů. Momentálně však v energetice skokově rostou úplně jiné obory, než jádro – zejména obnovitelné zdroje a úspory energie. Podle Martina Sedláka by se tedy měl ve studentech probouzet zájem především o tato odvětví. Ač se jejich význam stále zvyšuje, v porovnání s jadernou energetikou nemají srovnatelné institucionální zázemí.