Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov

Energetická chudoba – jak ji řeší na Slovensku

6.8.2015

Ing. Jan Schindler, redakce

Základní povinností členského státu Evropské unie vůči svým obyvatelům na základě Charty základních práv je bojovat proti sociálnímu vyloučení a chudobě. Každý členský stát je zodpovědný za řešení problému energetické chudoby, má konat v rámci pravomocí zakotvených v národní legislativě. Na Slovensku již první krok učinili, pokusili se pojmenovat problém a nastínili možná řešení.

Souvislosti

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou ukládá v článku 3 odst. 7 členským státům přijmout opatření na ochranu koncových zákazníků a zejména zabezpečit, aby existovaly dostatečné záruky na ochranu zranitelných odběratelů. V této souvislosti každý členský stát má vymezit koncept zranitelných odběratelů, který se bude vztahovat k energetické chudobě.

Důvodem, proč vyčleňovat energetickou chudobu jako samostatnou kategorii, jsou její příčiny. Ty lze v zásadě shrnout do tří okruhů, nízké příjmy, vysoké ceny za energie a nízká energetická účinnost spotřebičů a budov. Od jiných oblastí života se energetická chudoba liší zejména třetí příčinou.

Ke skupinám obyvatelstva, které jsou nejvíce zranitelné, patří penzisté, kteří platí za vytápění celých domů, bytů, kde dříve bydlela celá rodina. Mezi ohroženými jsou i samoživitelé, rodiny s nízkými příjmy, nezaměstnaní. Od energetické chudoby nejsou ochráněni ani zaměstnanci pracovních agentur, což se nyní a v souvislosti se zahraničními investicemi stává pro mnoho lidí prakticky jedinou možností, jak získat zaměstnání. Tito lidé však nemají jistotu zaměstnání a nemohou dosáhnout na legální úvěr, ze kterého by pokryli náklady na zvýšení energetické účinnosti ve smyslu investice do budoucnosti.

U nás se energetická chudoba ve vyjádření kompetentních osob zmiňuje v souvislosti s „bojem“ za co nejnižší zvýšení distribučních poplatků energetických společností, se zavedením nových tarifních sazeb nebo v souvislosti se zvýšením bezpečností dodávek. Jinak se o energetické chudobě u nás moc nemluví. Situaci nejlépe dokresluje skutečnost, že v nedávno zveřejněné Národní zprávě Energetického regulačního úřadu o elektroenergetice a plynárenství v České republice za rok 2014 není ani kratičká zmínka o energetické chudobě.

Slovensko již první krok udělalo

Při posuzování, zda děláme málo nebo hodně máme možnost porovnávat činy a zejména výsledky s tím, co se udělalo jinde. Na Slovensku již první krok udělali.

Koncem listopadu 2013 předložil na jednání vlády Slovenské republiky Úřad pro regulaci síťových odvětví (ÚRSO, obdoba Energetického regulačního úřadu u nás) koncepci ochrany odběratelů splňující podmínky energetické chudoby.

Dokument obsahuje informaci o návrhu způsobu řešení problémů spojených s energetickou chudobou v různých zemích EU, věnuje se rovněž tomuto problému v podmínkách Slovenska a předkládá návrhy, jak by mohla problematika být u našich sousedů řešena.

Hlavní body návrhu

Návrh detailně popisuje možnosti práce s energetickou chudobou. Základem je stanovení minimální energetické potřeby v závislosti na počtu členů domácnosti, cenách energií a způsobu jejich využívání. Dalším bodem je určení minimálního čistého příjmu, který má domácnost k dispozici a je určený jako násobek minimální energetické potřeby. Při výpočtu této částky by se posuzovala výška příjmů všech členů konkrétní domácnosti.

Domácnost pak může být považována za energeticky chudou, pokud částka zbývající na energii je nižší než vypočtená. To by nemělo platit v případě, pokud si domácnost nemůže pomoci jinak. Když například vlastní majetek, který umožňuje zabezpečit její energetickou potřebu (les, pole atd.).

Výška nákladů na minimální energetickou potřebu a hranici minimálního použitelného příjmu by se stanovovala každoročně vyhláškou Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny SR.

Podmínkou pro zařazení domácností do kategorie energeticky chudých by měla být žádost, kterou by musel podat žadatel. Žadatel by měl k žádosti přiložit doklady, které se týkají vlastnictví nemovitosti, smlouvy s dodavateli energií, faktury za energie, doklady o příjmech členů domácnosti za posledních šest měsíců, doklady o rozhodnutí soudu a také o počtu osob přihlášených k pobytu. Součástí žádosti je prokázání skutečnosti, že žadatel nemá majetek, jehož prodejem by získal finanční prostředky. Předmětem posuzování by bylo i prokázání, že žadatel ke své situaci přistupuje aktivně a že nemá dluhy vůči samosprávě.

Zákazník trpící energetickou chudobou by se neměl obávat demontáže elektroměru. Zákaz odpojení elektroměru nebo plynoměru by se nevztahoval na případy spojené s neoprávněným odběrem.

Návrh obsahuje vytvoření institutu Veřejného dodavatele elektřiny a plynu, který by měl zabezpečovat dodávky těmto domácnostem.

Domácnost evidovaná v kategorii energeticky chudých by byla v evidenci po dobu šesti měsíců od data zařazení této kategorie. O prodloužení zařazení by musela opět požádat.

Výsledek

V průběhu projednávání návrhu bylo vzneseno mnoho připomínek a tak vláda SR schválila koncepci až v červnu 2014. Schválená koncepce nově nedává návod jak definovat a následně řešit energetickou chudobu. Má pouze zahájit diskuzi na uvedené téma.

V připomínkách ohledně koncepce bylo v první řadě konstatováno, že problémy spojené s energetickou chudobou je třeba řešit společně s mnoha resorty, nejen na úrovni regulátora trhu. Jedná se o velmi závažný aktuální celospolečenský problém současnosti.

Otázky vyvolávaly speciální tarifní sazby a instituce Veřejného dodavatele elektřiny a plynu a v této souvislosti též dodávky tepla těmto domácnostem v případě, když smluvním partnerem je bytové družstvo.

V diskuzi zazněl požadavek na to, aby veškerá opatření neměla vliv na státní rozpočet a aby nevyvolala potřebu dodavatelů energií zdražovat ostatním zákazníkům, kteří nejsou chudobou postiženi. V této souvislosti se nejhlasitěji ozval Slovenský svaz výrobců tepla, který ústy svého předsedy Ing. Miroslava Obšivaného se ptá, kdo odhadované náklady na dodávky tepla ve výši 75 mil. EUR zaplatí. Přitom se podle něj jedná pouze o jednu komoditu, k částce by se měly připočítat obdobné výdaje v případě vytápění elektřinou a plynem.

Naproti tomu ministr práce a sociálních věcí SR Ján Richter vyjádřil tehdy názor, že by se mělo postupovat podobně jako ve Španělsku či Itálii a že by energie pro energeticky chudé měla dotovat ze státního rozpočtu. Po vzoru zmíněných krajin by se mělo jednat o částku 150 EUR na domácnost, která by mohla pomoci méně než 10 % domácností na Slovensku.

Komentář autora

V první řadě bych chtěl upozornit na skutečnost, že podobná situace v souvislosti s chudobou je i v ČR, i když zatím nebyl předložen žádný návrh. Domnívám se, že v médiích zmiňované revoluční změny ve výrobě a i spotřebě energií se bohužel netýkají všech lidí. Bohatší lidé mají možnost využívat dotací státu a EU k tomu, aby v budoucnu měli nízké ceny energií nebo naopak, aby na výrobě energií ještě získávali další finanční prostředky. Těm chudým nic nepomůže, propast mezi nimi a bohatými se ještě výrazně prohloubí. Náklady na energie pro ně rok od roku porostou, protože v souvislosti s rozvojem decentralizované energetiky narostou jednotkové náklady na dodávky energií tradiční energetikou. Budou nuceni si pořizovat nová zařízení, aby vyhověli náročnějším předpisům. Lidé postižení energetickou chudobou mohou očekávat stále větší problémy s vytápěním, s dopravou, s obnovou spotřebičů.

Přitom při hledání řešení se nemusí jednat pouze o dotace z veřejných prostředků. Prvním krokem by mohl být energetický trh vyhovující více domácnostem než bohatým společnostem, spravedlivým pro jeho všechny účastníky. Prospěšné by bylo, aby se stát zaměřoval se na otázku energetického poradenství pro tuto skupinu obyvatel doplněnou vhodnou politikou dotací a neziskových úvěrů v souvislosti se zlepšením energetické účinnosti, politikou sociálního bydlení. Dotovaná energie, sociální tarify, dodavatel by měly vždy stát až na posledním místě.

Energetická chudoba u nás by neměla být chápána jen jako verbální prostředek k zvýraznění zásluh určitého orgánu státní moci, mělo by to být téma pro celou společnost.