AFP: Černé zlato stále vyvěrá z prvního vrtu na světě v Bóbrce

Bóbrka na jihovýchodě Polska je nejstarší průmyslovou lokalitou na světě, kde se ropa dosud těží. Díky Lukasiewiczovi, polskému lékárníkovi, chemikovi a průmyslníkovi, se Bóbrka stala kolébkou světového ropného průmyslu, prohlašuje nikoli bez hrdosti Barbara Olejarzová, ředitelka Muzea ropného průmyslu, které se rozkládá na 20 hektarech a sousedí se starou šachtou.

"Všechno začalo tady," zdůrazňuje a ukazuje na obelisk, který vztyčil v Bóbrce Lukasiewicz a jeho partneři u příležitosti otevření vrtu a založení první naftařské společnosti na světě. Ignacy Lukasiewicz se narodil v roce 1822 v obci Zaduszniki v Haliči, která tehdy patřila rakouské monarchii. O 30 let později ukončil studium farmacie na Vídeňské univerzitě a zajímal se o "skalní olej", s nímž se lidé již po staletí ve východních Karpatech setkávali.

Po nesčetných pokusech, provázených občas požáry a explozemi, se mu zdařila frakční destilace suroviny, a tak vynalezl první petrolejovou lampu. V červenci roku 1853 osvítil těmito lampami nemocnici ve Lvově, který tehdy patřil k Rakousku. O rok později zažehl ve městě Gorlice první pouliční petrolejovou svítilnu na světě.

Aby měl dostatek petroleje, musel se naučit ropu dobývat. "V Bóbrce hloubili první šachty vlastně studnaři, a to s pomocí krumpáčů, lopat a kladiv. Byla to těžká a nebezpečná práce," citovala Olejarzovou agentura AFP. Při hloubení vrtu bylo třeba se obávat sesuvů půdy, záplav či úniku plynu. Často docházelo ke smrtelným úrazům. Kopáči tedy podepírali stěny hlavní šachty prkny a vyplňovali spáry cizrnou, hrachem či boby, které v kontaktu s vodou zvětšovaly svůj objem, takže konstrukce pak byla pevná. Aby měl horník v hloubce větrání, sestupoval dolů s ptákem uvázaným na šňůře, jehož máchání křídly sloužilo jako přírodní ventilátor.

V roce 1874 registrovaly rakousko-uherské úřady v Bóbrce 11 vrtů. Ten nejhlubší sahal do hloubky 150 metrů, vše se přitom kopalo beze strojů. Brzy se však vrty hloubily různými technikami, vyvinutými zejména ve Spojených státech. "Na samém počátku sem přijel některý z Rockefellerů osobně nebo zastoupený některým spolupracovníkem, aby zjistil, jak lze vyrábět ze surové ropy petrolej," uvádí Olejarzová. "A Lukasiewicz jim řekl všechno. Když se ho ptali, kolik chce za tyto rady, odpověděl jim prý, že to je zadarmo, protože to dělá pro dobro lidstva, a ne pro vlastní obohacení," dodává.

Lukasiewicz byl obzvláště skromný, dobrosrdečný a zapálený pro svou věc. Soudil, že ropný průmysl má především zlepšit život v chudé Haliči, uvádí Joanna Kubitová ze střední technické školy v Krosnu na jihovýchodě Polska. "Život obyvatel kraje se díky příjmům z nového průmyslu změnil. Tehdy se říkalo, že každá cesta v Haliči je dlážděna Lukasiewiczovými denary, protože on vynakládal mnoho ze svého bohatství na veřejně prospěšné projekty," dodává.

"Jeho skromnost se však obrátila proti němu. Je méně známý než jiní polští vědci, jako je Mikuláš Koperník nebo Marie Curie-Sklodowská. Nechtěl, aby se o něm mluvilo, nerad se nějak vyvyšoval a za svého života učinil všechno pro to, aby se na něj zapomnělo," zdůrazňuje Olejarzová.