Rusko mění energetickou politiku vůči Evropské unii

Datum: 4.2.2015  |  Autor: Ing. Jan Schindler, redakce

Vztah Ruska a EU se mění. Vladimír Putin 1. prosince v Ankaře řekl, že se záměrem vybudovat plynovod South Stream končí. Zároveň oznámil, že plánuje stavbu plynovodu Turk Stream, který má být náhradním řešením. Co za tím vězí, kdo z toho bude profitovat? Co na to Evropská unie a co státy jihovýchodní Evropy?

Kalkulátor cen energií TZB-info

Pohled do nedávné minulosti

Evropská unie dlouhodobě deklaruje snahu snížit závislost EU na dodávkách ruského plynu. Projektem, původně splňujícím představy o diversifikaci dodávek, byl plynovod Nabucco, který měl přivádět plyn z Azerbajdžánu do států jihovýchodní a střední Evropy. Bohužel od začátku (rok 2002) se setkával s problémy, jež se týkaly zejména financování a nároků zúčastněných států, hlavně Turecka. Svoji roli také hrálo Rusko svým konkurenčním plynovodem South Stream, jehož přípravy začaly v roce 2007. Postupně se ukázalo, že některé společnosti se účastnily jak zmenšeného projektu Nabucco West, tak i South Stream. V červnu roku 2013 projekt Nabucco West definitivně skončil, investoři dali přednost kratšímu a levnějšímu projektu TAP, který má navazovat na plynovod TANAP a který by měl přivádět ázerbájdžánský plyn přes Turecko k turecko-řeckým hranicím. Plynovod TAP bude pokračovat přes území severního Řecka do jižní Itálie a měl by mít kapacitu 10 mld. m3 plynu za rok (Nabucco 31, South Stream 63). Navíc bude dopravovat plyn na vyspělý italský trh a vyhne se státům, kdy by byl skutečně potřeba (Bulharsko, Srbsko, Makedonie atd.). V souvislosti s ním se pouze mluví o plánu na výstavbu Jónsko-Adriatického plynovodu z Albánie přes Černou horu, Makedonii a Chorvatsko (5 mld. m3/rok).

Problémy měl i plynovod South Stream, jehož hlavními akcionáři byli Gazprom 50 %, italská společnost ENI 20 %, německá energetická společnost Wintershall(BASF) 15 % a francouzská EDF 15 %. V roce 2010 podepsalo i Rakousko dohodu o výstavbě tohoto plynovodu. Zásadním problémem zejména pro hlavního akcionáře plynovodu Gazprom byl a je třetí energetický balíček EU a z něj vyplývající povinnost umožnit přepravu plynu plynovodem i jiným subjektům za stejných podmínek a z toho vyplývající povinnost oddělit společnosti, která těží plyn od společnosti, která plyn přepravuje.

Trasa plynovodu South Stream a Turk Stream (Zdroj: http://www.gazprom.com/f/posts/85/290063/south-stream-map-en.jpg, úprava autor článku)
Trasa plynovodu South Stream a Turk Stream (Zdroj: http://www.gazprom.com/f/posts/85/290063/south-stream-map-en.jpg, úprava autor článku)

Po propuknutí ukrajinské krize se mnohé ve vztazích EU Rusko změnilo. V uplynulém roce od obou stran, tedy od EU a Ruska zaznívala dvě zásadní stanoviska. Z ruské strany bylo slyšet názory, že Rusko může dodávat plyn jinam, především do východní části Asie. Ze strany EU zase odpověď v podobě slov „Energetická bezpečnost“. Pod pojmem Energetická bezpečnosti se v EU míní především propojení plynárenských soustav hlavně pomocí staveb lokálních plynovodů, snížení energetické náročnosti nebo budování či pronájem terminálů LNG.

Trasa plynovodu TAP (Zdroj: http://www.tap-ag.com/the-pipeline/route-map)
Trasa plynovodu TAP (Zdroj: http://www.tap-ag.com/the-pipeline/route-map)

Vladimír Putin 1. prosince 2014 v Ankaře prohlásil, že South Stream ruská strana považuje za mrtvý a že budou pracovat na náhradním řešení, jež by měl být plynovod přivádějící plyn přes Černé moře až k řeckým hranicím.

14. ledna tohoto roku jednal evropský komisař pro energetiku Maroš Štefčovič v Moskvě, kde mu bylo sděleno, že transport plynu přes Ukrajinu v roce 2019 končí a EU, pokud má zájem o dodávky plynu z Ruska, bude muset EU vybudovat potřebnou infrastrukturu až k řeckým hranicím, kam by měl přivádět ruský plyn plynovod Turkish Stream.

Koncem ledna proběhla jednání mezi Gazpromem a tureckým ministrem energetiky Tanerem Yildizem ohledně výstavby plynovodu Turk Stream. Ten má vést většinou po trase původně plánovaného plynovodu South Stream. Podmořský úsek bude dlouhý 660 km a na pevnině má mít délku 250 km. Končit bude na turecko-řecké hranici. Plynovod bude mít čtyři potrubí o celkové kapacitě 63 mld. m3 za rok. Podmořskou část má budovat ruská strana a pevninský úsek bude stavět Gazprom společně s tureckým partnerem, společností Botas. První dodávky by měly být určeny pro Turecko, mohlo by být dodáváno až 15,75 mld. m3 plynu ročně už v prosinci roku 2016. Po dokončení bude 47 až 50 mld. m3 za rok určeno pro evropský trh.

Na rozdíl od jiných podobných investic v minulosti se na nich nepodílí žádní zahraniční investoři. O investici má zájem ruská banka Sberbank. Tuto banku vlastní z 50 % Centrální banka ruské federace. Turecko pro ni není neznámý prostor, koupila zde jednu z deseti největších a nejstarších tureckých bank DenizBank, financovala výstavbu první jaderné turecké jaderné elektrárny nebo výstavbu třetího istambulského mezinárodního letiště.

Kdo bude vítězem této změny a kdo bude poraženým?

Rusko

Analytici mluví o chytrém tahu v tom smyslu, že tento krok umožní Rusům udělat první krok, který bude zřejmě snazší, než jednat o důsledcích legislativy EU. Přitom tento krok alespoň teoreticky nevylučuje udělat druhý krok, a tím by byla dostavba plynovodu na území států EU v budoucnosti, což je ale spíš utopie.

Rusko se vyhne důsledkům legislativy EU alespoň pro začátek. Není ale vyloučeno, že Turecko se stane členem EU a pak by legislativa dopadla i na tento plynovod. Zatím ale Rusko bude určovat pravidla hry a spojenectvím s Ruskem se Turecku členství v EU spíše vzdaluje, pokud o něj ještě vážně stojí.

Třetí výhodou by bylo vyhnutí se tranzitu přes Ukrajinu. Zastavení dodávek plynu přes Ukrajinu by zřejmě značně změnilo poměr sil v ukrajinsko-ruské krizi.

Rusko tímto krokem získá nové odbytiště plynu, které by jinde velmi těžce hledal. Přitom využije rozestavěných částí plynovodu South Stream, jako je kompresorová stanice Ruskaja nebo potrubí, které je vyráběno italskou společností, kterou vlastní italská energetická společnost ENI.

Očekává se těsnější politická spolupráce nejen s Tureckem, ale i s Řeckem. Zejména v Řecku se radikálně mění situace, ze které může Rusko velmi profitovat. Jedná se přátelství, které je vynuceno okolnostmi. Turecko stejně jako Rusko trpí frustracemi, Rusko z nepochopení jeho politiky, Turecko z toho, že EU o něj nemá zájem a Řecko zase trpí finanční krizí a splácením dluhů a má novou vládu, pro kterou Rusko bude zřejmě velkým spojencem. Rusko tím získá významný politický vliv.

Dobrým tahem je i vliv Turk Streamu na diversifikaci dodávek neruského plynu. Tímto se situace komplikuje pro Azerbajdžán, Turkmenistán, Irán, případně Kypr. V případě, že Turecko bude nasyceno ruským plynem, bude každý další projekt, který vede přes turecké území, nákladnější pro zahraniční subjekty a hůře uskutečnitelný. Už za přípravy plynovodu Nabucco mělo Turecko velké požadavky, které se týkaly přepravy i odebíraného množství. Navíc Irán bude muset výrazně přehodnotit výši ceny plynu, za kterou ji prodává v Turecku.

Turecko tímto krokem jenom získá

Turecko je pro Gazprom druhým největším obchodním partnerem po Německu. V roce 2014 bylo dodáno do této země 27,4 mld. m3. V současné době proudí plyn dvěma plynovody, po dně Černého moře plynovodem Blue Stream a plynovodem Trans-Balkan přes Ukrajinu, Rumunsko a Bulharsko. Ruské dodávky představují asi 60 % celkové turecké potřeby.

Turecko sice do budoucnosti počítá s nárůstem spotřeby plynu, ale podobně jako EU opouští myšlenku využití plynu v elektroenergetice. Zde spoléhá na rozvoj obnovitelných zdrojů a na moderní lignitové elektrárny.

Pro Turecko přinese nový ruský plynovod výhody v podobě přísunu levnějšího plynu, než který dostává z Iránu. Stane se významným a rozhodujícím článkem v diversifikaci dodávek do EU, tedy bude mít pravděpodobně výhodnější pozici než dříve.

Tureckem by se mohlo stát centrem pro obchodování s plynem a s ním by vzrostl ekonomický i politický význam Turecka jako lokální ekonomické i politické velmoci.

Evropská unie

Zdá se, že na tomto novém přístupu nejvíce tratí EU. V tomto období je více zpráv, které dokazují, že Rusko totálně mění strategie vůči EU. Takřka současně se objevila zpráva o ukončení plánů na prodloužení plynovodu Nord Stream do Anglie nebo přípravy výstavby terminálu LNG u Petrohradu, i když o tom se mluví již delší dobu.

O akceschopnosti EU svědčí více než deset let snahy o diversifikaci dodávek. Za těch deset let se prakticky nic nestalo, týká se to především východních členských států EU. EU má ale manévrovací prostor v podobě dlouhodobých smluv na dodávky plynu z Ruska, které značně přesahují rok 2019. Vliv nové Ruské strategie by ovlivňoval především balkánské státy, jako jsou Bulharsko, Makedonie, Srbsko. V plánu jsou sice propojení (interconnectors) Bulharska s Tureckem, Srbska s Bulharskem, Jónsko-Adriatický plynovod dopravující plyn z plynovodu TAP po pobřeží Jaderského moře, nejnověji se mluví o možnosti dopravy plynu z oblasti Kypru, Libanonu a Izraele.

Jsou země EU, Bulharsko a Srbsko, které by měly z plynovodu jednoznačný prospěch a jejichž obyvatelstvo jednoznačně podporovalo budování plynovodu South Stream. Ale tento projekt je již minulostí, byly jen proinvestovány peníze. Na adresu Bulharska Vladimír Putin poznamenal, že si o náhradu za zmařené investice mají obrátit na Evropskou unii.

Sice lze říci, že v posledních dvou měsících se především v Bulharsku dveře netrhnou, Bulharsko by se chtělo stát centrem pro obchodování s plynem. Teprve čas ukáže, co EU vymyslí. EU je nyní na tahu.

Závěr

Úmyslně jsem se vyhnul porovnání, co export energetických surovin pro Rusko znamená, a tomu, co rád zdůrazňuji. Totiž to, že vzájemná spolupráce je výhodná pro obě strany a že Rusové stejně jiné možnosti nemaji. V tomto případě totiž platí známá pravda: Ropa je o penězích, plyn o politice. Není náhodou, že Gazprom pro tureckou akci založil novou divizi či podnik Gazprom Ruskaja, která bude přímo pod velením Putina. Naproti tomu Bulharsko navštívil v polovině ledna americký ministr zahraničí John Kerry a měli jednat především o budoucí energetické politice Bulharska.

 

Hodnotit:  

Datum: 4.2.2015
Autor: Ing. Jan Schindler, redakce   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (10 příspěvků, poslední 12.02.2015 11:55)


 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czNěmecko dá do roku 2030 na dopravní infrastrukturu 270 mld. eurOstrov chce v Hornické ulici vybudovat byty pro senioryVIDEO: Dům jako dětská stavebnice – skládací systém zdiva