Trable Gazpromu

Datum: 12.8.2013  |  Autor: Mgr. Petr Strejček, Ph.D. MBA  |  Recenzent: Ing. Oldřich Šoba, Ph.D.

V minulém roce ztratil Gazprom v dodávkách plynu pozici světové exportní jedničky. Nová, nekonvenční produkce břidlicového plynu v USA v roce 2012 přesáhla ruskou těžbu.

Spojené státy byly již v roce 2011 s vytěženými 653 miliardami m3 těsně za Ruskou federací (RF), ruská těžba dosáhla 659 miliard m3. Do roku 2017 by se podle IEA měla americká těžba zvýšit o téměř 20 procent na 769 miliard m3. V RF je očekáván mírnější růst na 757 miliard m3. Největší americký energetický koncern Exxon Mobil zvažuje možnost vývozu zkapalněného zemního plynu (LNG) ze Spojených států, potvrdil CEO Rex Tillerson. Exxon Mobil je po převzetí těžařské firmy XTO v roce 2010 největším severoamerickým producentem plynu. V USA vznikly v posledních letech díky silnému rozmachu těžby břidlicového plynu přebytky surovin (například uhlí) 1, jejichž ceny tak prudce klesly (Patria). Naopak ruský těžařský gigant zastavuje průzkumy nových ložisek a nová neotvírá. Gazprom se dostal do defenzivy i v cenových otázkách. V mnoha evropských zemích musel v dlouhodobých smlouvách klauzule o platbách výrazně korigovat. Politické strategie založené na kremelské „Gas diplomacy“ dostaly americkou nekonvenční těžbou citelný zásah. Gazprom a Kreml oslabil své pozice v EU. Následující text se pokusí identifikovat hlavní příčiny a hlavní důsledky změn na světové plynárenské šachovnici.

Historie deseti let

Trh se zemním plynem prodělává v posledních letech dynamický vývoj. Před deseti lety měl v úmyslu ruský Gazprom obsadit 10 až 20 % trhu v USA (Gazprom Asia-Pacific Strategy) svým zemním plynem a svůj podíl nadále zvyšovat 2. Stejně tak si Gazprom počínal v Evropě. Manažeři ruské firmy byli přesvědčeni (a tehdejší statistiky prokazatelně potvrzují), že Rusko a firma Gazprom drží neohrozitelné postavení primárního dodavatele zemního plynu do EU. Krátké pohledy na tehdejší tiskové konference Gazpromu, tehdejší strategie a projekty nenapovídají nic o jiných dodavatelských alternativách. Naopak, ještě koncem první dekády třetího milénia hovořily předpovědi o klesající produkci zemního plynu z Norska, jako druhého největšího dodavatele komodity do Evropy, a stejně tak se odhadoval pokles produkce plynu v zemích EU. Experti tehdy hovořili o jediné možnosti, a to nahrazení norských, holandských a britských dodávek ruskými. Ještě koncem první dekády století byl ruský Gazprom, jako dodavatel zemního plynu číslo jedna do EU, ve velmi výhodné vyjednávací pozici. Ruská firma velmi obratně využívala svého postavení v Evropě, a to v otázkách cen. Nejenže Gazprom dodával plyn do Evropy za vysoké ceny, ale manažeři a snad i ruští politici dokázali státy cenově selektovat. Pravděpodobně dle politické vstřícnosti nebo dle geografické strategičnosti každé evropské země. Evropa se koncem poslední dekády podílela na celkových příjmech Gazpromu 60 %. Uvedené nadpoloviční příjmy pocházejí z ani ne třetinových objemů prodeje společnosti (!). Pro srovnání: dodávky zemního plynu od Gazpromu na domácí trh v RF činily 53 %, zatímco příjmy ze stejného trhu po sečtení tvořily pouhých 23 % 3. Jsou evidentní dvě zásadní skutečnosti: 1) Gazprom dodával do Evropy nejdražší plyn, 2) Gazprom cenově velmi diferencoval a stále diferencuje své zákazníky. Tato diferenciace se neprojevuje pouze regionálně (SNS, Pobaltí, EU, Turecko), ale i v rámci jednotlivých států. Z toho může vyplývat i dřívější specifický přístup Kremlu k podpisu Energetické charty. Jelikož jedna ze zásad Energetické charty je bez-rozdílný přístup k zákazníkům (cenově) 4, neměla tehdejší administrativa RF, i z pohledu tohoto faktu, důvod Chartu podepsat.

Příčiny

Nová metoda těžby zemního plynu, které zpočátku nebyla věnována dostatečná pozornost, přinesla naprostý obrat nejen technologicky, ale také v dodavatelském a cenovém uspořádání na světovém trhu se zemním plynem. Technologie frakování břidlicových hornin udělala za nemalými ruskými plány v USA, v Evropě a dokonce i doma (investice do nových nalezišť zemního plynu) tlustou čáru a investice Gazpromu v Severní Americe nenávratně propadly. Dalším negativem pro Gazprom je masivní rozmach dopravy LNG a výstavby zmrazovacích (u dodavatelů) a rozmrazovacích (u odběratelů) terminálů pro dodávky v tankerech LNG. V poslední době se hovoří i o dodávkách v menších cisternách pro říční plavidla, železniční a kamionovou dopravu LNG. Taková „technologizace“ procesu a důsledné rozšíření by dramaticky změnilo dosavadní uvažování nejen nad cenou, distribucí zemního plynu, ale také energetickou bezpečností a nynějším „vydíracím“ potenciálem Kremlu a Gazpromu.

Druhou příčinou současného propadu Gazpromu je dlouhodobá liberalizace evropského energetického trhu. Paradoxem je, že v té době již zavedená a energetický trh „liberalizující“ evropská direktiva Gazpromu nepřekážela, neb nebylo na evropském trhu tolik firemních hráčů, kteří by efektivně ruskému gigantu konkurovali. Nová legislativa EU potřebovala pro své naplnění robustnější konkurenční prostředí a vyšší počet dodavatelů na plynárenském trhu. Lze s nadsázkou konstatovat, že aniž by Evropská komise vůbec tušila 5, připravila legislativu (energetické balíčky) především pro důsledky plynárenské revoluce. Revoluce v technologii těžby (frakováním břidlice) zemního plynu, která přišla o pár let později, a to na území USA 6. Americké dodávky a americké ceny mohou díky dříve připraveným evropským zákonům nejvíce „zahýbat“ s evropským trhem.

Obchodování a především cenotvorba zemního plynu se na světových trzích začíná revolučně měnit. Díky nově budovaným plynovodům, těžbě v USA a dopravě zkapalněného plynu LNG tankery, se zemní plyn stává komoditou, kterou bude možno v blízké budoucnosti dopravit do mnoha destinací ve světě. Ceny zemního plynu se tak pomalu mění ze smluvních na globální a spotové, stejně jako u rozšířených pohonných hmot. V Evropě jsou ovlivňovány poptávkou Číny nebo Japonska. Na druhou stranu levný plyn z USA vytvoří tlak na ceny plynu v EU a samozřejmě na největší dodavatele. Zatímco Norsko již nyní na nové ceny flexibilně reaguje, ruskému Gazpromu se ze svých pozic příliš ustupovat nechce. Trh však přece jen nutí Gazprom reagovat. V letošním roce (2013) se očekává pokles průměrné ceny zemního plynu pro Evropu z 413, 1 USD/1000 m3 na 360 USD/1000 m3. V některých zemích Evropy ceny Gazpromu dokonce poklesnou až o 20% (Schindler, TZB: 2013).

Posledním a důležitým faktorem ústupu Gazpromu ze strategických pozic v Evropě je výstavba evropské energetické infrastruktury. Prvním z nich je budování LNG terminálů, druhým jsou investice do rozšiřování skladovacích prostor a třetí je diverzifikace dodavatelů a přístupových cest pro zemní plyn. Zemní plyn lze do EU dovážet i jinou cestou než tradičním potrubím. Novým trendem je dovoz zkapalněného plynu (LNG), který se stává rostoucí nadějí pro evropskou liberalizaci energetických cen. Zajímavým zjištěním pak je, že pokud celková spotřeba zemního plynu v zemích EU mezi lety 2010 a 2011 poklesla, tak ve stejném období stoupl dovoz LNG do EU o 2 %. Objem v tankerech dováženého plynu se během tří let nárůstem počtu terminálů zdvojnásobil. Ještě zajímavějším zjištěním je, že LNG do EU nedováží RF (infrastrukturu ovšem buduje), a že počet importérů tvoří více než desítka dalších producentů. Ve výstavbě v Evropě jsou 4 nové terminály a ve fázi projekce je dalších 20 regasifikačních přístavů. Výstavba podzemních zásobníků zemního plynu rovněž posílila odvětvové tržní prostředí. V roce 2011 bylo dokončeno 6 nových zásobníků plynu a celkový objem možných zásob EU tak stoupl o 8 % (na necelých 20 % roční spotřeby EU). Další součástí účinné strategie EU je i výstavba nové infrastruktury a propojení jednotlivých států plynovodním potrubím. Pro výstavbu plynovodních sítí byl vytvořen střednědobý plán Komise jak pro národní projekty, tak i pro evropské plynovodní cesty. Nové plynovodní sítě byly vystavěny a jsou ve výstavbě například v Portugalsku, Španělsku, Řecku a střední a východní Evropě. Propojení členských států EU plynovodním potrubím může napomoci na jedné straně k vytvoření funkčního celoevropského trhu s plynem a na druhé straně může například propojovat dodávky LNG přímořských států s vnitrozemím EU. Stejně tak je hustší síť plynovodů a zásobníků zárukou stabilnějších dodávek pro krizové situace.

Důsledky

Důsledky výše uvedených procesů se na situaci Gazpromu projevily několikanásobně. Jak již bylo řečeno, firma ztratila mediálně zdůrazňovanou pozici číslo jedna ve světě. Exportní primariát získaly Spojené státy, země, ve které chtěl Gazprom ještě před deseti lety získat podíl na trhu. Ruské nákupy LNG terminálů na severoamerickém pobřeží, které měly být vstupní branou do USA a Kanady, jsou nyní odepsány. Globální snaha Gazpromu o vytvoření „plynového OPECu“ vzaly za své. Do tohoto projektu investovali i ruští představitelé nemálo politického kapitálu. Vytvoření kartelu vývozců zemního plynu a především zamýšlená dohoda o světových cenách plynu se nezdařila. Gazprom chtěl s členy „klubu vývozců zemního plynu“ cenu „zastropovat“ a společně dohadovat. Jinými slovy i diktovat. Prvními členy měly být Venezuela, Katar, Ruská federace a například Írán, který na vytvoření organizace tlačil velmi silně. Zmíněná ruská iniciativa byla aktuální v letech 2007 a 2008, Evropa a USA byly jednáními znepokojeny, nyní po pěti letech je i díky liberalizaci trhu v EU v troskách. Problematické body je nucen Gazprom řešit i v jiných segmentech trhu.

Cenová korekce ze strany Gazpromu

Díky těžbě břidličného plynu jsou v USA třetinové ceny oproti evropským. Průmysl v USA prochází renesancí. USA nebudou muset díky těžbě z břidlic dovážet tolik ropy jako nyní a zřejmě se stanou čistým vývozcem plynu. Evropa ano. Dopady současné těžby vidíme již nyní jak v ekonomické, tak v geopolitické rovině. Čína předstihla již nyní USA v dovozu ropy. USA se v oblasti ropy pravděpodobně nestanou významným vývozcem, v zemním plynu však velmi pravděpodobně ano. Již několikátým rokem předstihují USA Rusko. „…před 10 lety bych tomu nevěřil,“ řekl Edward Chow (Program národní bezpečnosti při Centru strategických studií, USA), jenž patří mezi přední odborníky na oblast mezinárodní energetiky. Takový cenový vývoj je pro Gazprom nepříznivý a vhodným příkladem může být situace v ČR. Firma RWE žalovala u vídeňského arbitrážního soudu Gazprom především pro indexaci smluvních cen plynu na cenu ropy. Dlouholetý kontrakt s Gazpromem neumožnil RWE reagovat na snižování cen zemního plynu u konkurence, protože cena plynu byla v reálu (fungující spotový trh) od cen ropy odtržena. RWE tak postupem času, z důvodu vysokých cen, odešel vysoký počet konečných zákazníků ke konkurenčním firmám. Firma utrpěla vysoké ztráty. U vídeňského soudu byla společností RWE požadována kompenzace 117 miliard korun. Žádná ze stran nesdělila výsledek (výši kompenzace) arbitráže, nárok německé společnosti však uznán byl a nesdělenou částkou byla ztráta způsobená Gazpromem vyrovnána. Gazprom musel podobným způsobem reagovat na více kontraktů (E.ON a Ruhrgas v Německu) a mnohokrát se i mimosoudně dohodl na kompenzaci a snížení cen.

Zamrznutí domácích projektů

Ztrácení pozic v Evropě je pro Gazprom nepříjemné z hlediska firemního „cash flow“. Odliv evropských zákazníků se projevil například v důsledku neotevření dlouhodobě připravovaného a již prozkoumaného ložiska Štokman v Barentsově moři 7. Mediálně propagovaný zdroj měl být vystavěn především pro zásobování Evropy. Podle současných nejen ruských zdrojů by se technologicky náročná a drahá těžba nevyplatila. Rusové „umí“ těžit ve věčně zmrzlé půdě, ovšem na moři potřebují spojence neb technologii mořské těžby nemají dobře zvládnutou. V roce 2012 se Gazpromu nepodařilo prodloužit v projektu Štokman smlouvu s norským Statoilem, který měl být technologickým vůdcem celé akce. Norové jsou v těžbě na moři světovou špičkou. Důvodem jejich odchodu bylo nejasné financování těžby a Statoil odepsal dosavadní investice ve výši 340 milionů USD. Stejně tak Gazprom v projektu opustil i francouzský Total. Ruský gigant očekával spuštění projektu v tomto roce, ale dle mínění expertů bude záměr resuscitován snad koncem další dekády. K zamyšlení vede i fakt, že všechna zásadní ložiska Gazpromu (s výjimkou ložiska Zapolarnoye) jsou za svým „peakem“ a jejich čerpání se blíží závěru (Yamurg, Urengoy, Medvezhye). Někteří experti mají pochybnosti o tom, zda Gazprom dokončí projekty South Sream, nebo druhou větev Nord Streamu. Každopádně oba projekty mohou firmu fatálně vyčerpat.

Ekonomika a politika

Výpadky dřívějších příjmů pociťují Gazprom a ruský rozpočet stejnou měrou. Není tajemstvím, že to jsou příjmy z prodeje surovin, které stabilizují ruský rozpočet. Sociální síť Ruské federace stojí především na dvou stabilizačních fondech, které spravuje ruské ministerstvo financí. Cílem fondů je mimo jiné rezervace prostředků pro případné výpadky v rozpočtu pro sociální záležitosti. Ruská federace v tomto ohledu převzala norský model zacházení se zisky z prodejů surovin.

Konkurenční norská flexibilita připravila Gazpromu hořkou pilulku v podobě strategie pro zisk nových zákazníků. Polostátní Statoil pružnou cenovou politikou přebral Gazpromu zákazníky v Evropě. Norská společnost změnila cenové podmínky směrem dolů u 80 % svých smluv a v loňském roce se Statoil dostal počtem nových zákazníků před ruskou firmu. Firmě rostou dodávky i tím, že při výpočtu cen pro klienty vypustila vazbu na ropu. Gazprom na tuto skutečnost reagoval pozdě. Lépe řečeno vůbec 8. Trable Gazpromu tím ovšem neskončily. Některé východoevropské státy požadují po Gazpromu odprodej jejich plynovodních sítí, a to na základě nové evropské legislativy. Poslední energetická rozhodnutí Komise takové požadavky opravňují. Vliv Gazpromu ve východní Evropě by tím mohl být vážně poškozen, i když svoje sítě odprodá například jen částečně. Dle legislativy musí „do potrubí“ pustit třetí strany.

Všechny výše uvedené skutečnosti se projevily i v burzovních cenách. Gazprom v létě letošního roku citelně oslabil, v únoru se dala akcie Gazpromu pořídit za cenu kolem 150 rublů, v červnu již za 107 rublů. Pro názornost, v roce 2011 cena akcie Gazpromu dosáhla 244 rublů a v roce 2008 368 rublů za kus. Propad zaznamenal Gazprom i v hodnocení ratingových společností, například společnost Moody´s snížila ruské společnosti hodnocení z A3 na Baa1, u společnosti Fitch si Gazprom drží hodnocení BBB, stejně jako u Standard & Poor´s. Společnost Standard & Poor´s ve své poslední zprávě uvažuje o hodnocení BB-, a to pokud se budou události vyvíjet pro Gazprom negativně, Fitch zatím jen varují. Každé negativní hodnocení ratingových agentur nejen prodražuje dluhopisy Gazpromu, ale samozřejmě je berou v úvahu i banky pro poskytování úvěrů.

Gazprom odevzdává 20 % svých příjmů ruskému rozpočtu a nyní se v RF uvažuje o navýšení daně z těžených surovin. Ruské nestátní společnosti těžící plyn mají obsadit 20 % domácího trhu do pěti let. V poslední době dochází k odchodu kvalitního personálu právě do nestátních firem. Jedna z nich, společnost Novatek, dlouhodobě usiluje o exportní licenci. Spoluvlastník Novateku, Genadij Timčenko, jenž je Putinovým dobrým kamarádem (a sponzorem), se nechal slyšet, že zisk licence není nemožný. To je jen malý výčet ze souboru dalších ekonomicko-manažerských nepříjemností, kterým musí Gazprom v současnosti čelit.

Závěr

Gazprom ovšem na situaci reaguje majetkovými účastmi v některých evropských projektech strategického významu (Nord Stream II., South Stream). Ruská firma drží majetkové podíly v některých evropských plynovodech (Interconnector) a podzemních zásobnících (Rakousko, Velká Británie). „Gazpromčici“ se naučili efektivně pohybovat v bruselské legislativní aréně a ruští politici vhodně podporují společné projekty ve strategicky důležitých zemích EU. Faktem zůstane, že ruský Gazprom využije všech možných nástrojů (obchodních i politických) k udržení obchodní pozice v EU. „Energetická revoluce“ je na svém počátku a evropské prostředí není tak liberální, jako prostředí USA.

Kremlu se však vytrácí zdroj energetického nátlaku pro některé evropské země. Plynová diplomacie měla silný „vyděračský potenciál“ a ruská administrativa se s ním efektivně sžila. Pozice Gazpromu je nyní ohrožena v mnoha zemích a výhledy nejsou pro firmu růžové. Masivní invaze levnějšího plynu proudícího skrze evropské LNG terminály a houstnoucí plynovodní infrastrukturou připravuje managementu Gazpromu neklidné spaní. Alexandr Medveděv, šéf exportní divize, však nenechává neklid na sobě znát a nedávno si s novináři Financial Times zažertoval. Na závěr rozhovoru prohlásil, že Gazprom zůstane hlavním exportérem a dodal:…„all you need is gas“, kdy pravděpodobně parafrázoval známý text legendárních Beatles: „all you need is love“. Gazpromu zbývá naděje, že dotáhne evropské infrastrukturní projekty (Nord Stream II. a South Stream) do konce a získá v běžné evropské konkurenci stabilizovaný podíl na trhu. Situace se tak pro ruský kolos kvalitativně mění. Z majoritního dodavatele s dřívější silnou vyjednávací pozicí se proměňuje v běžný subjekt na trhu.


Poznámky

1 Důsledky neprodaných zásob uhlí v USA (ale také v Austrálii) pocítili majitelé i zaměstnanci české těžařské společnosti NWR. Akcie se řítí směrem dolů a firma propouští. Americké firmy přechází například z uhelných a ropných zdrojů na paroplynové, proto zůstávají americkým firmám vysoké zásoby uhlí a snaží se je alespoň levně prodat ve světě (i v ČR). Zpět

2 V roce 2005 dodal Gazprom první tanker s LNG do USA (the Cove Point regasification terminal, Maryland), a je pravdou, že americké společnosti měly v tomto období zájem na prohloubení spolupráce s ruským dodavatelem. Zájem byl o krátkodobé i střednědobé kontrakty. Přesně do tohoto období zapadá i masivní výstavba LNG terminálů v USA, a to jak na západním, tak i východním pobřeží (Gazprom, 2005). Zpět

3 Tato skutečnost zapadá do let 2008 a 2009, jen pro doplnění dodáme, že tehdejší dodávky (2008) Gazpromu do zemí SNS činily 17 % podílově z celkových exportů firmy a stejných 17 % získávala na příjmech ze stejného okruhu zákazníků SNS (Strejček, 2011). Zpět

4 Podobně jako u pravidel WTO (doložka nejvyšších výhod). Zpět

5 Liberalizační balíčky mají svoji počínající historii v 90. letech minulého století. Zpět

6 Takzvané „frakování“ by se mělo správně nazývat hydraulická nebo geotermální stimulace, jedná se o cílenou změnu skalní formace hydraulickým tlakem: 1) u břidlic jde o vytvoření nových trhlin ve skále, je proto nutné použít tlak, který skálu rozdrtí, většinou okolo 500–800 barů. Naproti tomu u geotermálních aplikací je cílem aktivovat staré trhliny a tlak se pohybuje v rozmezí 50–200 barů, 2) u břidlic je potřeba od 1 do 3 vrtů na kilometr čtvereční. U geotermálních aplikací je to zhruba desetkrát méně, tedy 1 až 3 vrty na deset kilometrů čtverečních, 3) u břidlic se stále využívají chemikálie a vzniká problém se zpětně odčerpanou vodou. U geotermálních aplikací se používá čistá voda a systém funguje v uzavřeném cyklu (STOPHF 2013). Zpět

7 Naleziště leží 650 km severovýchodně od Murmansku a zásoby činí 3,8 bilionu m3. Zpět

8 Gazprom trvá na filozofii take-or-pay kontraktů, jež firma se svými evropskými partnery uzavírá. Plyn, který se již zákazník zavázal nakoupit, musí do určitého data odebrat, nebo nevyužitou surovinu zaplatit. Evropské firmy se snaží Gazpromu naopak vnutit spotové ceny, jež nebudou vázány na cenu ropy. Zpět

Zdroje

www.patria.cz
www.tzb-info.cz
www.gazprom.com
 
Komentář recenzenta
Ing. Oldřich Šoba, Ph.D.
Článek Petra Strejčka se zabývá velmi zajímavým tématem z oblasti světového trhu s plynem, který je, z důvodu že se jedná o jednu z klíčových energetických surovin, velmi úzce spojen i s aspekty světové politické scény.
Z tohoto důvodu se při zpracování takového tématu musí nutně prolínat nejenom znalosti z oblasti ekonomiky a mezinárodního obchodu, ale i znalosti z oblasti mezinárodní politiky a dokonce i znalosti technického rázu z oblasti těžby plynu.
Musím konstatovat, že informace ze všech těchto oblastí se autorovi podařilo velmi vhodně syntetizovat do předloženého článku a vystavět jej velmi logicky s dostatečnými argumenty podpořenými různými zdroji. Se závěry článku souhlasím.

Závěr: Celkově na mě článek působí velmi pozitivním dojmem, kdy přináší nové a zajímavé poznatky. Doporučuji jej publikovat na serveru TZB-info.

English Synopsis
Troubles of Gazprom

In the U.S., in recent years due to the strong expansion of shale gas, surpluses of raw materials (such as coal), which knocked the price down sharply all around the World. On the contrary, the Russian oil giant Gazprom stops surveys of new deposits and new not open. Gazprom got the defensive in the pricing issues. In many European countries are long-term contracts clause of payments substantially changed. Questions and political strategy based on the Kremlin “Gas diplomacy” has received by the American unconventional extraction palpable hit. Gazprom and the Kremlin has weakened its position in the EU. The following text attempts to identify the main causes and consequences of major changes in the global gas market.

 

Hodnotit:  

Datum: 12.8.2013
Autor: Mgr. Petr Strejček, Ph.D. MBA   všechny články autora
Recenzent: Ing. Oldřich Šoba, Ph.D.



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


Projekty 2016

Související rubriky

Dokumenty

Reklama

Partneři oboru

logo KAMSTRUP logo BOSCH logo Yello Energy

E-mailový zpravodaj

WebArchiv - stránky archivovány národní knihovnou ČR

Nejnovější články

 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czČistírnu odpadních vod nyní pořídíte také na splátky a bez navýšeníPřirozené větrání a noční chlazení (nejen) administrativních budovPrázdninová akční nabídka střešních krytin a materiálů SATJAM