Zpětný odběr osvětlovacích zařízení kolektivními systémy

Obce, firmy i domácnosti ale při svém provozu stále více přemýšlejí, jak ušetřit energie, a v jejich kancelářích svítí úsporné světelné zdroje. Od září 2012 se navíc klasické wolframové žárovky přestaly v Evropské unii prodávat, a tak postupně všichni začínáme používat ekonomicky a ekologicky šetrnější světelné zdroje. Tedy kompaktní a lineární zářivky či LED žárovky.

Kam s nimi

Má to ale jeden háček: pokud taková „úsporka“ dosvítí, neměla by skončit v běžném koši a nepatří ani do tříděného skla. Důvodem je rtuť, kterou zářivky (trubicové i kompaktní úsporné) v malém množství obsahují. Recyklace může pro firmu znamenat důležitou úsporu. K tomu se ovšem dostaneme níže.

Rozšířená odpovědnost výrobce

Evropská legislativa proto pracuje s tzv. „rozšířenou odpovědností výrobce“ (za „výrobce“ je přitom pro tyto účely považován nejen ten, kdo zboží vyrobil, ale i ten, kdo ho v dané zemi uvedl na trh, tj. poprvé prodal – tedy např. distributor). Ta ukládá výrobci produktu i jeho zpětný odběr, recyklaci a závěrečnou likvidaci. Česká legislativa tak musí umožňovat a pomáhat dosažení úrovně sběru požadovaného ve zmíněné směrnici a snižovat množství elektroodpadu, který nebude zpětně odebrán.

Povinnosti výrobců

Klíčovou povinností výrobce je zajistit a financovat zpětný odběr výrobků s ukončenou životností a jejich následné zpracování a využití nebo odstranění. Výše uvedené povinnosti si může výrobce plnit sám nebo může využít služeb některého ze stávajících tzv. „kolektivních systémů“ (pozn.: název je odvozen od toho, že si výrobci svoji povinnost plní kolektivně). Účast v kolektivním systému je pro výrobce naprosto dobrovolná, ale je to samozřejmě efektivnější a levnější, než kdyby si měl každý výrobce své použité elektrozařízení sbírat a recyklovat sám. Většina výrobců je tedy členy nějakého kolektivního systému, který sbírá a nechává recyklovat použité elektrozařízení ve velkém. Výrobci proto svojí účastí v kolektivním systému značně ušetří a mohou se věnovat své činnosti. Odpadá také administrativní zátěž, kterou na sebe bere kolektivní systém. Výrobci by ale měli dobře rozvažovat, kterému kolektivnímu systému dají svou důvěru. Měli by se ptát na to, jak konkrétní systém funguje a zda si plní své povinnosti, jak nakládá s recyklačními příspěvky, zda má povinnou sběrnou síť atd. O tom je možné se informovat přímo na ministerstvu životního prostředí.

Je ovšem třeba zdůraznit, že klíčová odpovědnost je na výrobcích. Výrobce se účastí v kolektivním systému v žádném případě nezbavuje odpovědnosti za správný sběr a recyklaci elektroodpadu. Případné sankce za neplnění povinnosti výrobce tedy kontrolní orgány udělují v první řadě výrobcům a nikoliv kolektivnímu systému. To je velmi dobré opatření, které má zabránit tomu, aby výrobci nerezignovali na kontrolu kolektivního systému, jehož jsou členem.

Každý nový výrobce je povinen podat Ministerstvu životního prostředí návrh na zápis do Seznamu výrobců, a to nejpozději v den, kdy poprvé uvedl vybrané výrobky na trh. Pokud výrobce plní své povinnosti pro všechny vybrané výrobky, které uvádí na trh, prostřednictvím provozovatele kolektivního systému, údaje o těchto výrobcích a pověřených zástupcích vkládá do Seznamu provozovatel kolektivního systému.

Výrobce elektrických a elektronických zařízení (EEZ) je povinen zajistit, aby při uvádění na trh bylo EEZ označeno pro účely zpětného odběru stanoveným grafickým symbolem. Dále je výrobce EEZ určených k použití v domácnostech povinen prostřednictvím posledních prodejců na vlastní náklady písemně informovat konečné uživatele o požadavku, aby vysloužilá EEZ nebyla odstraňována jako netříděný komunální odpad, ale byla odevzdána na místech k tomu určených v souladu se zákonem. Musí poskytnout informaci i o způsobu zajištění zpětného odběru apod.

U kolektivního plnění smí výrobce uzavřít smlouvu o kolektivním plnění pro vybrané výrobky, které uvádí na trh, pouze s jedním provozovatelem kolektivního systému, pokud jde o EEZ náležející do jedné skupiny. Výrobce, který plní povinnosti stanovené tímto zákonem v kolektivním systému, je povinen vykazovat provozovateli kolektivního systému pravdivé a úplné údaje o množství vybraných výrobků, které uvedl na trh, a umožnit provozovateli kolektivního systému provedení ověření údajů zejména tím, že mu za tím účelem poskytne nezbytnou součinnost.

Od roku 2013 zákon umožňuje skrývat recyklační příspěvek do ceny výrobku. Nicméně může nastat situace, kdy zákazník, který koupí elektrozařízení se skrytým recyklačním příspěvkem a vyveze ho do zahraničí, si následně zažádá o navrácení recyklačního příspěvku. Pokud ale není z faktury zřejmé, zda byl příspěvek opravdu odveden, bývá žádost zamítnuta. Refundace se tudíž uznávají pouze u těch výrobků, u kterých je příspěvek viditelný nebo oddělený od ceny. Nový zákon počítá s tím, že recyklační příspěvek bude viditelný, a i my doporučujeme výrobcům příspěvek uvádět viditelně.

Povinnosti distributorů

Poslední prodejce EEZ musí zajistit, aby konečný uživatel měl při nákupu EEZ možnost bezplatně odevzdat ke zpětnému odběru odpadních EEZ v místě prodeje nebo dodávky nového EEZ, a to ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití. Dále musí poslední prodejce EEZ určených k použití v domácnostech zajistit, aby konečný uživatel mohl bezplatně odevzdat ke zpětnému odběru OEEZ pocházející z domácností, u něhož žádný z vnějších rozměrů nepřesahuje 25 cm, bez ohledu na výrobní značku a bez vázání na nákup zboží, v místě prodeje nového EEZ nebo v jeho bezprostřední blízkosti po celou provozní dobu, jestliže velikost prodejní plochy určené k prodeji EEZ je alespoň 400 m². Poslední prodejce EEZ je povinen písemně informovat konečného uživatele o možnostech zpětného odběru. Zajímavá je v tomto ohledu situace kolem e-shopů. V Českém právu totiž není přesně vyjasněna povinnosti umožnit odevzdání elektrozařízení pro domácnost do 25 cm v případě internetových prodejců. Ze samotného textu zákona nelze dovozovat tuto povinnost, jelikož nelze určit velikost prodejní plochy internetového prodejce. Extenzivní výklad, který by za prodejní plochy považoval sklady prodejce apod. (pro zajímavost - takový postup platí výslovně v legislativě Německu) není z hlediska zásad správního práva možný a u soudu by s největší pravděpodobností neobstál.

Úloha obcí

Výrobce elektrických a elektronických zařízení určených k použití v domácnostech nebo kolektivní systém musí zřídit na vlastní náklady nejméně jedno veřejné místo zpětného odběru v každé obci, městském obvodě nebo městské části s počtem více než 2 000 obyvatel. Kolektivní systém je povinen to zařídit pro každou kategorii elektrozařízení, pro kterou má oprávnění. Seznam kolektivních systémů s uvedením kategorii elektrozařízení, pro kterou mají licenci, je uveden na webových stánkách Ministerstva životního prostředí. Např. zářivky mají číslo skupiny 5. V seznamu lze tedy velmi jednoduše najít, které kolektivní systémy mají platné oprávnění na zářivky.

Na každém místě zpětného odběru musí být umístěna sběrná nádoba opatřená logem, či informacemi o zpětném odběru a označení místa zpětného odběru. Není však jednoznačně ustanoveno, jak má takové označení vypadat (velikost, nálepka nebo banner, apod.).

Pokud má výrobce v úmyslu sdílet místo zpětného odběru zřízené ve spolupráci s obcí s jedním nebo více výrobci téhož druhu vybraného výrobku, je sdílení místa zpětného odběru podmíněno souhlasem obce. Výrobce, který zřídil místo zpětného odběru na území obce, je povinen poskytnout obci informace o množství zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností, včetně informací o jejich využití, pokud o to obec požádá.

I elektroodpad může být cenný (nebo také ne)

Jak již bylo řečeno, elektroodpad může být občas zajímavým zdrojem druhotných surovin a jako takový mít i pozitivní ekonomickou hodnotu. Tuto pozitivní hodnotu má v situaci, kdy výnos z prodeje surovin vyseparovaných z elektroodpadu pokryje, nebo dokonce převýší náklady na sběr, svoz a ekologické zpracování elektroodpadu. Tak je tomu zejména u malých domácích spotřebičů, mobilních telefonů, počítačů nebo dalších zařízení z oblasti IT a telekomunikací. To jsou typické příklady elektroodpadu s tzv. pozitivní ekonomickou hodnotou.

To se ovšem netýká např. právě zářivek a jiných světelných zdrojů. Zářivky jsou elektrozařízení s tzv. negativní ekonomickou hodnotou. Náklady na jejich sběr a recyklaci jsou enormní a většina kolektivních systémů o ně proto nejeví zájem. A proto právě podle míry sběru zářivek lze poznat opravdu odpovědný a kvalitní kolektivní systém.

V praxi se bohužel setkáváme s tím, že pod dojmem boje některých kolektivních systémů a recyklátorů o elektroodpad s tou pozitivní hodnotou, si stále některé subjekty myslí, že i použité zářivky obsahují zlato nebo nějaké jiné cenné kovy a chtěli by nám je prodávat. Jsou pak velmi překvapeni, když jim běžná odpadová firma sdělí, že nedostanou nic. Naopak, že za odvoz a likvidaci zářivek si musí připlatit 20 Kč za kus. Oproti tomu kolektivní systém jim zajistí svoz a recyklaci zdarma.

S využitím studie EEIP, a.s. Analýza tržních a institucionálních charakteristik trhu zpětného odběru elektrozařízení s ukončenou životností ve vybraných evropských zemích Praha: EEIP, 2016