Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov

Bezjaderné Rakousko

27.3.2015

Ing. Bronislav Bechník, Ph.D.

Od 1. ledna 2015 není v Rakousku využívána elektřina z jaderných elektráren. Zákon sice vyžaduje pouze certifikaci původu, odběratelé však o elektřinu z jaderných elektráren nemají zájem a obchodníci s elektřinou ji proto „dobrovolně“ nenakupují.

Certifikovaná elektřina

Přehrada s vodní elektrárnou u Kaprunu, Rakousko © dannywilde - Fotolia.com

Od 1. ledna 2015 lze v Rakousku dodávat pouze elektřinu s ověřením původu. Musí však jít o elektřinu z konkrétní výrobny, nelze obchodovat například energetický mix ENTSO-E (European Network of Transmission System Operators for Electricity – Evropská síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav), protože nelze dohledat, z čeho byla elektřina v tomto mixu vyrobena.

Rakouské energetické společnosti a obchodníci s elektřinou se přitom dobrovolně zavázali [1], že nebudou obchodovat s elektřinou z jaderných elektráren. Vzhledem k dlouhodobě přetrvávajícímu odporu rakouské veřejnosti (a tedy jejich zákazníků) proti jaderné energetice je takový přístup pochopitelný. V praxi to znamená, že v Rakousku je zákazníkům dodávána elektřina výhradně z obnovitelných zdrojů nebo fosilních elektráren.

Rakouští voliči přitom původně žádali zákonodárce, aby zakázali přímo dovoz jaderné elektřiny. To však nebylo možné, protože by se tak rakouská legislativa dostala do rozporu s obchodními dohodami EU. Klička přes požadavky zákazníku je však zřejmě legální. Zákazníci mají právo si vybrat dodavatele a rakouská vláda nikomu nezakázala odebírat elektřinu z jaderných elektráren.

Hypoteticky tedy může i v Rakousku vzniknout podobný obchodník s elektřinou, jako německý dodavatel elektřiny Maxenergy, který tvrdí, že ve svém produktu Maxatomstrom nabízí elektřinu výhradně z jaderných elektráren (ve skutečnosti však nakupuje „šedý“ energetický mix na burze a k němu certifikáty o původu elektřiny od jiného výrobce) [2].

Protijaderné aktivity

Současný stav je logickým vyústěním předchozích protijaderných aktivit, které mají v Rakousku tradici delší než půl století [3]. Patří k nim mimo jiné i odpor proti výstavbě jaderných elektráren v okolních zemích.

Například v letech 1973 až 1975 proběhly ve spolkové zemi Vorarlbersko desetitisícové pochody na protest proti projektu jaderné elektrárny Rüthi, kterou plánovalo vybudovat Švýcarsko v těsné blízkosti rakouských hranic [4].

V letech 1974 až 1975 protestovaly silné občanské iniciativy (bylo sebráno 80 tisíc podpisů) proti plánované jaderné elektrárně St. Pantaleon na pomezí Horního a Dolního Rakouska (nedaleko Mauthausenu) [5]. Protesty vedly k tomu, že vláda rozhodnutí o zahájení výstavby této elektrárny odložila.

V České republice jsou dobře známy rakouské protesty proti výstavbě jaderné elektrárny Temelín. Kritizována byla především nevyzkoušená kombinace ruské technologie a amerického řídicího systému [3], [6]. Protesty vyvrcholily blokádami hraničních přechodů mezi Rakouskem a Českou republikou a vedly k dojednání Protokolu z Melku v prosinci 2000 [7].

Obdobně Rakousko oficiálně protestovalo proti jaderným elektrárnám na Slovensku nebo v Maďarsku. V případě Jaslovských Bohunic byl dokonce tlak Rakouska úspěšný, v letech 2006 a 2008 byly odstaveny dva bloky elektrárny.

Rychlý zánik rakouské jaderné energetiky

Rozhodnutí rozvíjet jadernou energetiku přijala rakouská vláda na konci 60. let minulého století, podobně jako jiné evropské země. Jedním z důvodů byl očekávaný rychlý růst spotřeby elektřiny, ke kterému však následně v takové míře nedošlo. Spotřeba elektřiny rostla mnohem pomaleji, než bylo původně předpokládáno [8].

V roce 1972 byla zahájena výstavba první jaderné elektrárny Zwentendorf, zhruba 40 km od Vídně. Elektrárna měla mít výkon 700 MW a pokrývat zhruba 10 % rakouské spotřeby elektřiny. Plánována byla výstavba celkem tří jaderných elektráren o úhrnném výkonu 3000 MW.

Elektrárna Zwentendorf byla dokončena na začátku roku 1978. S ohledem na protesty veřejnosti však vláda rozhodla, že o spuštění elektrárny rozhodne celonárodní referendum, které bylo vyhlášeno na 5. listopadu 1978. V referendu se však k překvapení vlády většina hlasujících vyjádřila proti uvedení elektrárny do provozu [9].

Protože poměr hlasů v referendu byl navíc velmi těsný (50,5 % pro, 49,5 % proti, rozdíl byl pouhých 30 000 hlasů [10]), snažili se investoři a další subjekty rozhodnutí referenda zvrátit. K jejich smůle však již v roce 1979 došlo k vážné havárii v jaderné elektrárně Three Mile Island. Poslední naděje jaderné energetiky v Rakousku potom pohřbila katastrofa v jaderné elektrárně Černobyl v roce 1986.

Elektrárna Zwentendorf nikdy nebyla zprovozněna. Přesněji: jaderná elektrárna. Na budovách nefunkční elektrárny a přilehlém pozemku totiž byla v roce 2009 vybudována fotovoltaická elektrárna o výkonu 190 kWp [11]. V té době šlo o největší fotovoltaickou elektrárnu v Rakousku.

Ostatní projekty jaderných elektráren byly ukončeny před zahájením výstavby. Z jedné z posledních průmyslových zemí, které dosud jadernou energii nevyužívaly se tak Rakousko v roce 1978 rázem stalo první průmyslovou zemí, která od jaderné energetiky odstoupila.

Legislativa

Rakouský parlament (Nationalrat) přijal 1. července 1999 ústavní zákon o bezjaderném Rakousku [12]. Zákon nabyl účinnosti 13. srpna 1999. Podle tohoto zákona je v Rakousku zakázáno vyrábět, skladovat, přepravovat, testovat nebo používat jaderné zbraně. Stejně tak je zakázáno budovat jaderné elektrárny, nebo již postavenou jadernou elektrárnu uvést do provozu. Stejně tak je zakázáno přes území Rakouska přepravovat čerstvé nebo vyhořelé jaderné palivo. Nezpochybnitelně mírumilovné využití jaderného štěpení, například v medicíně, je povoleno.

Již dříve – 5. listopadu 1978 – rakouští voliči rozhodli v referendu, že nedávno dokončená jaderná elektrárna Zwentendorf nebude spuštěna. Následně 15. prosince 1978 rakouský parlament přijal zákon zakazující využití jaderné energie k výrobě elektřiny.