Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Polsko a zemní plyn

Polsko je jednou z bývalých socialistických zemí, které zdědily závislost na dodávkách zemního plynu z Ruska. Podobně jako my, pobaltské země a země na Balkánu se tato závislost vyznačuje jedním dodavatelem a výrazně vyššími cenami plynu než mají bohatší země západní Evropy.

Kalkulátor cen energií TZB-info

Polsko dělá opravdu hodně, aby se této závislosti zbavilo. Ať se jedná o rozšíření možností nákupu od jiných dodavatelů, ale i rozvoje těžby břidlicového plynu. Co je ale důležité, v tomto konání má velikou podporu obyvatel, kterou nemá žádná jiná země v Evropě.

I když je Polsko mnohem větší a má více jak třikrát více obyvatel, spotřeba zemního plynu není o mnoho vyšší než u nás. Ta v posledních letech dosahovala 15 mld. m3 za rok. Přičemž dovoz z Ruska činil asi 9 mld. m3 ročně, což je asi 60 % z celkové spotřeby. Bohužel za plyn platí vysoké ceny, které v roce 2012 byly asi 526 USD za 1000 m3, zatímco bohaté Německo platilo tehdy méně než 400 USD.

Je celkem logické, že zde, jako v první zemi ze zemí postsovětského bloku padlo rozhodnutí postavit terminál LNG. Ten se nachází nedaleko přístavu Swinoujscie. Diskuze o projektu probíhaly v roce 2006, v roce 2008 byl vybrán projekt a stavět se začalo v roce 2011. Celková kapacita terminálu bude dosahovat 5 mld. m3 za rok s možností zvýšení kapacity až na 7,5 mld. m3. To by mělo umožnit nákup a dovoz levnějšího plynu z různých částí světa za lepších cenových podmínek. Bohužel výstavba má zpoždění, nejnovější předpoklad jeho zprovoznění je v prvním pololetí příštího roku.

V roce 2009 byla podepsána smlouva na 1 mil. tun zkapalněného plynu z Kataru (1,4 mld. m3 ) na dobu dvaceti let. U této smlouvy platí podobná pravidla jako u smluv s Ruskem, tedy ceny jsou tvořeny na základě indexu napojeného na cenu ropy a platí zde klauzule „take or pay“. Tato klauzule znamená, že v případě, když by se nestihlo dokončit terminál včas, do doby prvních dodávek, musel by zákazník za plyn platit, jako by jej odebíral. Plyn podle této smlouvy by měl být dodáván v prvním pololetí příštího roku.

Údaje o ceně katarského plynu se liší, ale pravděpodobně by se mohla pohybovat mezi 15 až 18 USD za milion britských termálních jednotek (BTU), což představuje asi cenové rozmezí od 510 do 630 USD za 1 000 m3. V souvislosti s touto cenou se již od roku 2012 mluví o potřebě dojednat nižší cenu, protože cena LNG v Evropě se pohybuje kolem 10 USD za mil. BTU.

Obr. 1: ložiska zemního plynu v Polsku (Zdroj: Polský geologický institut)
Obr. 1: ložiska zemního plynu v Polsku (Zdroj: Polský geologický institut)
Obr. 2: vývoj těžby zemního plynu v Polsku, vlevo jsou velkosti zdrojů, vpravo vývoj těžby (Zdroj: Polský geologický institut)
Obr. 2: vývoj těžby zemního plynu v Polsku, vlevo jsou velkosti zdrojů, vpravo vývoj těžby (Zdroj: Polský geologický institut)

Realitou se ale nedávno stalo rozšíření provozu tlakové stanice v Německu na plynovodu Jamal v obci Mallnow. Proudí v něm plyn z Ruska přes Bělorusko a Polsko do Německa. Od letošního 1. dubna je možno dodávat na polskou hranici až 2,3 mld. m3 ročně plynu z Německa. V případě zastavení dodávek plynovodem Jamal bude možno dodávat opačným směrem až 5 mld. m3 ročně.

Na rozdíl od ČR má Polsko větší zdroje vlastního zemního plynu. Ten je těžen v oblasti pod Tatrami a při hranicích s Německem. Těžba nyní dosahuje asi 4,2 mld. m3 za rok a rok od roku stoupá.

Mimo využívání vlastních zdrojů se snaží prosazovat svoje i zájmy dalších zemí východní Evropy. Na jaře tohoto roku navrhovalo společný jednotný nákup zemního plynu pro členy EU. Tento návrh však nyní není možno realizovat především z důvodu rozdílných smluv.

Rovněž se zasazuje o vyšší podporu východních zemí ze strany EU z hlediska zvýšení energetické bezpečnosti těchto zemí. Je zde navrhováno více než v ostatních částech EU investovat do propojení soustav jednotlivých zemí a do výstavby zásobníků.

Jak je vidět, při snaze vymazat Rusko jako dodavatele zemního plynu do Polska by bylo možno uskutečnit v relativně krátké době. Jenže otázkou je, zda by to bylo účelné a zda by to mělo pro Polsko tím nejlepším řešením. Je vždy lepší spolu obchodovat, přináší to při respektování zájmů obou stran, nejlepší výsledky pro oba.

Úvaha o nezávislosti je ale zatím nereálná, protože smlouva s Gazpromem vyprší až v roce 2022 nebo v roce 2019 při uplatnění opce. Protože Gazprom má podíly v mnoha energetických společnostech v celém světě, nově třeba koupilo divizi RWE nebo společně podnikají s Katarem, tak nezávislost na Rusku by stejně nebyla stoprocentní, i když by žádný plyn z Ruska Polsko neodebíralo.

V posledních pěti letech, hlavně v letech 2010 až 2011 představoval velkou naději pro Polsko objev ložisek břidlicového plynu. Odhady z roku 2011 uváděly rezervy ve výši 15 000 mld. m3. Tedy s ohledem k místní spotřebě by Polsko měla zásoby na tisíc let.

Možnost těžit břidlicový plyn byl velmi lákavým snem. Bylo by možno vyřešit dosavadní problémy Polska se znečištěním ovzduším na jihu Polska, podpořilo by to průmysl s velkou energetickou náročností, vyřešilo by to zaměstnanost, energetickou závislost na Rusku a zvýšilo životní úroveň Poláků.

Bohužel z hlediska odhadů rezerv to od té doby jde z kopce. Problém je v tom, že ložiska v Evropě nejsou stejná jako v USA. V Polsku byl zatím proveden malý počet vrtů v porovnání s USA. Na rozdíl od konvenčních ložisek není známo, z jaké vzdálenosti od vrtu může být plyn těžen, kolik je možno v daném území vykonat vrtů. K lepším odhadům chybí delší historie vrtů. Vzhledem k těmto skutečnostem se v Polsku takový odhad dělá hůře než v USA. [1]

Sice je relativně známo, kde ložiska jsou a kolik v nich je plynu, ale druhá věc je odhad, kolik se z nich dá plynu vytěžit. USA se uvádí 15 procent. Přesněji se to neví, protože není znám pokles výtěžnosti ložiska v závislosti na čase. V USA má většina plynonosných hornin vysoký tlak, který z nich pomáhá vytlačovat plyn. V Polsku zkušební vrty ukazovaly, že tlak je vysoký, ale je nebezpečí, že v produkční fázi tlak velmi rychle klesne a plyn už tak dobře nebude proudit. Nebude pak ekonomicky těžitelný. Tento předpoklad neplatí pro všechny polské oblasti. Na severu jsou vrty perspektivnější než na jihu. [1]

V roce 2012 se výše odhadovaných zásob polského břidlicového plynu radikálně změnila. Zjistilo se, že podíl organického uhlíku v hornině kolem 6 % je pouze nejvyšší naměřená hodnota. Průměrná naměřená hodnota ale dosahovala pouze hodnot 0,3 až 0,6 %. Aby byla těžba rentabilní, musela by mít obsah minimálně 2 %, obecně za minimum pro rentabilitu těžby je považována hodnota přes 4 %. [2]

Uvedená skutečnost změnila výši odhadů technických využitelných zásob na 350 až 700 mld. m3. I toto množství by bylo dostatečně atraktivní pro investory. Bohužel i po tom se odhady neustále snižují.

V Polsku se hlavně představitelé státu začali chovat, jako by břidlicový plyn již měli. Charakteristiku přináší ruský Hlas Ruska v souvislosti odchodem významného hráče z Polska, italské společnosti ENI.

První to jsou rozmanité byrokratické průtahy. Velmi nejasné jsou zákony: jak a co… Moc času zabírá udělení povolení. Druhým faktorem je skutečnost, že odsouhlasení probíhá rovněž velmi pomalu. A třetím faktorem je, že není jasné, co bude se zdaněním společností: Kolik budou muset odvádět státu? Přesné schéma neexistuje. Čtvrtým faktorem je nejistota ohledně velkosti polských zdrojů. Bude třeba je rychle odhadnout. A proto je třeba provrtat minimálně šestkrát víc, než již bylo provrtáno. [3]

Za zmínku stojí, že před tím již z podobných důvodů, včetně účasti polského státu v každé licenci, z Polska odešly těžební společnosti ExonMobile, Talisman Energy a Marathon.

Až začátkem tohoto roku byl přijat nový zákon, který odstraní povinnou účast státní firmy v každé licenci. Motivací pro zavedení tohoto předpisu, mimo jiných, byl strach z ovládnutí těžebních firem ruskými společnostmi, v důsledku čehož by mohlo dojít k ukončení průzkumu nebo těžby plynu.

V rozhovoru začátkem tohoto roku premiér Polska Donald Tusk přiznal: „Dnes už chápeme, že abychom mohli počítat peníze z břidlicového plynu, musíme jej nejprve začít dobývat,“ řekl Tusk na tiskové konferenci za účasti nového ministra životního prostředí Macieje Grabowského. „Musíme omezit byrokracii, která brání průzkumu, a k tomu musíme mít méně přísný zákon,“ dodal premiér. [4]

Poslední zprávy o odhadech množství břidlicového plynu v Polsku ukazují, že skutečné zásoby budou ještě nižší, je možné, že polská těžba nebude mít zásadní význam. Vše je otázkou několika faktorů, jako jsou investované finanční prostředky, ceny plynu, ochrana životního prostředí.

Naděje těžit břidlicový plyn by měla být pouze v případě, že bude včetně zahrnutí veškerých nákladů a ceny rizik celospolečensky výhodně a cenově konkurenceschopné.

Zdroje

 
 
Reklama