Energetika v poločase roku 2013
Souhrn nejdůležitějších událostí v energetice v uplynulém pololetí autor komentuje s nadhledem a vtipem. Za určitých předpokladů očekává i pokles cen zemního plynu. A pokud se jeho předpoklady naplní, lze očekávat významné překreslení mapy spotřeby primárních paliv v České republice, a to na všech úrovních výkonů.
Ačkoliv se to nezdá, tak první dvě třetiny roku 2013 jsou již minulostí. Přelom srpna a září bývá často bodem, kdy se díváme, jak se nám v první části roku dařilo či nikoliv. V následujících několika pohledech se pokusme podívat, co je za první polovinu roku v energetice nového a jak si vlastně stojíme.
Rok nezačal dobře pro skupinu ČEZ, koktejl dopadů hospodářské krize na spotřebitele, nevlídného počasí, populistické místní politiky na Balkáně zasadil akvizicím v Bulharsku a Albánii zlé šrámy. Konečný účet ještě není znám, ale je zřejmé, že v blízké budoucnosti nelze očekávat u skupiny ČEZ významnější zahraniční angažmá. Na východě strmě ubývá bonity trhu, na západě nejsou příležitosti. Proto lze tušit domácí snažení při obnově technické infrastruktury, posilování v teplárenství a v obchodu se zemním plynem. Ale při aktuálně bezprecedentně nízké ceně silové elektřiny volných prostředků mnoho nebude.
Samostatnou kapitolou je dostavba Temelína, kde největší novinkou je trhlina v politické podpoře projektu dostavby. Komentář k Temelínu je na samostatný článek, ale zdá se, že pokračování v „papírové“ přípravě je asi lepší variantou, než zastavit celý proces.
V plynárenství byl nejzajímavější akcí prodej tranzitní společnosti Net4Gas. Ačkoliv bylo obecným očekáváním, že v logice věci slovenských akvizic společnost získá Energetický průmyslový holding, tak lehce překvapivě se RWE domluvila s německou pojišťovnou Allianz a kanadskými finančníky. Méně překvapivé je to při uvědomění, že atraktivní firmu prodala německá firma německé firmě. Názorný příklad zahraniční politiky v reálném světě businessu. Alternativním dodavatelům plynu (a také elektřiny) končí zlaté časy, trh s novými klienty je nasycen a podomní prodej se do značné míry zdiskreditoval. Probíhají prodeje celých firem (České energetické centrum) a o osudu mnohých dalších rozhodne, jak dobře nakoupily plyn. Což mne přivádí k poslednímu bodu – a to je na rozdíl od ceny silové elektřiny – abnormálně vysoká cena plynu na konci pololetí, byť v posledních týdnech začala cena plynu netradičně, a vlastně opožděně klesat. Důsledky tohoto jevu se projeví v druhé polovině roku, lze očekávat další akvizice a fúze obchodníků. Bude též velmi zajímavé sledovat, zda a jak se v dalším období projeví očekávaný dlouhodobý trend klesající ceny zemního plynu na evropském trhu, jakožto důsledek zvyšování konkurence schopnosti zemního plynu oproti importovanému černému uhlí. Pokud se tento trend časově potká s plánovanými importy LNG ze Spojených států, tak lze v horizontu roku 2015 očekávat zrychlení poklesu ceny plynu. Pokud se výše uvedené předpoklady naplní, fenomén levného plynu společně s restriktivní legislativou vůči spalovaní uhlí, lze očekávat významné překreslení mapy spotřeby primárních paliv v České republice, a to na všech úrovních výkonů, od malých kotelen po systémové teplárny.
Neopominutelným prvkem v mozaice jsou pak obnovitelné zdroje. Trochu pozornosti unikl fakt, že počasí a hlavně tedy slunce letos prozatím zasadilo v prvním pololetí fotovoltaice docela citelnou ránu, výpadek výnosů je již značný. A upřímně v České kotlině jde o fotovoltaické elektrárny především. Ať už si myslíme o OZE cokoliv, je prostou skutečností, že tyto zdroje zde jsou a existuje k nim právní závazek. A to ne ledajaký – roční náklady na tuto politiku výroby elektřiny stojí přes 40 mld. Kč a je nutné najít řešení. Domnívám se, že vždy se bude jednat o podíl či příspěvek státu prostřednictví rozpočtu, část uhradí spotřebitelé elektřiny v každé megawatthodině a část bude přenesena na samotné výrobce. O tom, jaké podíly to budou, bude ponejvíce politické rozhodnutí. Co však jisté je již nyní, že před vyhlášením Cenového rozhodnutí na rok 2014 budou jistě zajímavé časy. Až čas ukáže, zda a jakým způsobem značně diskutabilní obvinění předsedkyně ERÚ Aleny Vitáskové zapadá do tlaků a protitlaků okolo podpory OZE pro příští období.
Teplárenství a provozovatelé zdrojů tepla jsou naopak spokojeni, neboť velmi dlouhá zima znamenala významné zvýšení tržeb za dodávky tepla. Svoji roli též sehrála nově koncipovaná podpora vysoce účinné kombinované výroby elektřiny a tepla, kdy nově je směrodatným ukazatelem parametr úspory primárního paliva (tzv. ÚPE) a hlavně značně nejasný výklad, jak tento parametr počítat. Výsledkem je pak stav, kdy staré a takřka dožité hnědouhelné teplárny vykazují absurdně vysoké ÚPE, často i odporující fyzikálním zákonům. Nicméně „vzorec mají správně“ a lidová tvořivost by v Česku mohla být vývozním artiklem. Zcela stranou tak zůstávají podstatné záležitosti, jako například skutečnost, že mezi lety 2016 až 2023 bude muset být více než 1500 zdrojů tepla spalujících uhlí nahrazeno či zásadně rekonstruováno, a to díky parametrům nově přijatého zákona o emisích. Situace v českém teplárenství je tedy dnes v poloze, kdy hlavní snahou je zajištění dodatečné finanční podpory vlastního podnikání skrze systémovou podporu (podpora KVET, podpora decentrální výroby) a také „rozpouštění“ dosahovaných ztrát tepla v řádu desítek procent do cen tepla pro koncové odběratele. Avšak strategické úvahy o tom, jakým způsobem bude vyráběno teplo, již ve střednědobém horizontu zcela chybí. Staří latiníci pro toto měli krásný výraz Carpe diem!
The author comments with grace and humor a summary of the most important events in the power sector over the past half year. Under certain assumptions, he expects a drop in natural gas prices. And if these assumptions materialize, we can expect a significant redraw of the map of the primary fuels consumption in the Czech Republic at all levels of performance.
